Foto: Darcyadelaide

Jestliže, jak tvrdí Elisabeth Kübler-Rossová, existuje „pět stádií smutku“ – popírání, hněv, smlouvání, deprese a přijetí – jak dlouho jste odsouzeni k tomu, abyste se v každém z nich utápěli?

Ať už je proces truchlení jakýkoli, je jasné, že překonání traumatického zážitku je dlouhá a klikatá cesta: podle Elizabeth Bernsteinové, která píše v deníku Wall Street Journal, může zotavení z velké ztráty – práce, manželství – trvat přibližně dva roky.

Experti tvrdí, že většina lidí by si na zotavení z emocionálního traumatu, jako je rozchod nebo ztráta zaměstnání, měla dát dobré dva roky. A pokud vás událost zaskočila – manželský partner vás náhle opustil nebo jste byli nečekaně propuštěni – může to trvat déle.

…Někteří odborníci nazývají toto období zotavení „procesem krize identity“. Říkají, že je naprosto normální cítit se v tomto období depresivně, úzkostně a roztěkaně – jinými slovy, být emocionálně rozhozený.

Někteří lidé se zřejmě vzpamatují dříve a někteří se možná nikdy zcela nevrátí do starých kolejí. A některá traumata, jako například „úmrtí milované osoby“, uvádí Bernstein, jsou „komplikovanější a obvykle budou trvat ještě déle než dva roky.“

Je však pravidlem, že když váš životní plán vykolejí velkým způsobem, může trvat několik let, než se vrátíte na správnou cestu. Důvod, proč to trvá tak dlouho, říká Bernstein, je ten, že zatímco se musíte vyrovnat s tím, co se stalo, tyto velké posuny zasahují i do mnoha dalších aspektů vašeho života:

Zotavení z rozvodu nebo ztráty zaměstnání ve skutečnosti zahrnuje dva překrývající se procesy. Existuje zotavení ze zármutku. A pak je tu ještě časově náročnější proces obnovy struktury vašeho života. Kde budete večeřet? Kdo budou vaši přátelé?“

Pokud tedy procházíte něčím těžkým a kopete do sebe, protože si myslíte, že se z toho nedostanete dostatečně brzy, uklidněte se tím, že uzdravení je těžké a záplatování velkých ran vyžaduje čas.

Více ze Smithsonian.com:

Transformace válečných a traumatických zážitků prostřednictvím umění

.