Matouš, Marek i Lukáš vyprávějí o bohatém mladém vladaři, který přišel za Ježíšem a ptal se, co má dělat, aby zdědil věčný život. Pán ho nejprve upozornil na starý Mojžíšův zákon, podle kterého žil. Poté, co se přihlásil k dodržování zmíněných věcí, mu Pán řekl, že musí udělat ještě jednu věc. Na základě slov Markova vyprávění je snadné pochopit, co Pán na tomto muži viděl. Důvěřoval svému bohatství. Ježíš mu tedy řekl, že bude muset prodat všechno, co má, a rozdat to chudým. Řekl: „Snadněji totiž projde velbloud uchem jehly než bohatý člověk do Božího království“. (Lukáš 18,25). Právě k tomuto výroku byla položena otázka: „Kdo tedy může být spasen?“. (Lukáš 18,26). Pro bohatého mladého vladaře ano, pokud byl ochoten vložit svou důvěru v Boha spíše než ve své hmotné bohatství. Přesto je tato otázka dobrá. Kdo tedy může být spasen? Následuje jakýsi „krátký seznam“ těch, kteří mohou být spaseni. Je to krátký výčet, protože prostor by neumožnil obsáhnout vše, co by se k tomuto tématu dalo říci. Nicméně tyto vyjmenované, pokud se jimi bude řídit, dovedou člověka ke spáse, kterou hledá, pokud ji hledá poctivě.

Kdo tedy může být spasen? Pouze ti, kdo slyšeli a uvěřili Kristovu evangeliu. Těsně předtím, než Pán vystoupil do nebe, řekl svým apoštolům: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen, kdo však neuvěří, bude zatracen“ (Marek 16,15-16). Ačkoli jsou v této pasáži zmíněny tři věci, které je třeba udělat, v současné době si všímáme dvou: člověk musí slyšet Kristovo evangelium a tento člověk musí Kristovu evangeliu uvěřit. Když Ježíš poprvé zahájil svou pozemskou službu, kázal: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království; čiňte pokání a věřte evangeliu“ (Mk 1,15). Proč tedy mohou být spaseni pouze ti, kdo slyšeli a uvěřili evangeliu? No, především je to Boží moc ke spasení. Pavel říkal, že se „…nestydí za Kristovo evangelium, neboť je to Boží moc ke spasení pro každého, kdo věří, především pro Žida, ale i pro Řeka“ (Řím 1,16). Za druhé proto, že „v něm je zjevena Boží spravedlnost od víry k víře, jak je psáno: Spravedlivý bude žít z víry“. (Řím 1,17). Za třetí proto, že podle ní budeme souzeni v poslední den. Ježíš řekl: „Kdo mě zavrhl a nepřijal má slova, má toho, kdo ho soudí; slovo, které jsem řekl, bude ho soudit v poslední den“ (Jan 12,48). Za čtvrté, víra pochází z mého slyšení tohoto slova a víra je naprosto povinná, abychom se líbili Bohu. Pavel napsal: „Víra tedy přichází ze slyšení a slyšení z Božího slova“ (Řím 10,17) a hebrejský spisovatel uvedl: „Bez víry se mu však nelze zalíbit, neboť ten, kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo ho pilně hledají“ (Žd 11,6).

Kdo tedy může být spasen? Pouze ti, kdo odložili nespravedlnost. Pavel napsal: „Nevíte, že nespravedliví nezdědí Boží království? Nebuďte klamáni: ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani zženštilí, ani oplzlí s lidmi, ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani revanšisté, ani vyděrači nezdědí Boží království“ (I Kor 6,9-10). Zde uvidíme, že tato odpověď na naši otázku je vlastně pokračováním naší první odpovědi; odpovědi o slyšení a víře v evangelium. Když se zabýváme otázkou „co je spravedlnost?“, vracíme se zpět a setkáváme se sami se sebou. Sladký izraelský žalmista pro nás definoval spravedlnost, když napsal: „Můj jazyk bude mluvit o tvém slově, neboť všechna tvá přikázání jsou spravedlnost“ (Žalm 119,172). Všechna Boží přikázání jsou spravedlnost, nebo to můžeme obrátit a říci, že spravedlnost je plnění všech Božích přikázání. Připomeňme si, že Pavel řekl Římanům, že Kristovo evangelium zjevilo veškerou Boží spravedlnost (Řím 1,17). Ve skutečnosti tedy odpověď na otázku, kdo tedy může být spasen, zní: všichni ti, kdo jsou poslušní prvních zásad Kristova evangelia, čímž se z nich stanou Boží děti, a pak jako křesťané pokračují v plnění pokynů obsažených v Kristově evangeliu. Ježíš řekl: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo plní vůli mého Otce, který je v nebesích.“ (Mt 7,21)

Otázka „kdo tedy může být spasen“ je velmi důležitá, protože poukazuje na skutečnost, že ne všichni budou spaseni. Ve skutečnosti nás Bible učí, že většina lidí nebude patřit mezi ty, kteří budou spaseni. Ježíš řekl: „Vejděte těsnou branou, neboť široká je brána a široká je cesta, která vede do záhuby, a je mnoho těch, kdo jí vcházejí; těsná je totiž brána a úzká je cesta, která vede k životu, a je málo těch, kdo ji nalézají“ (Mat 7,13-14). Vždy mějte na paměti slova moudrosti od Šalamouna, který řekl: „Je cesta, která se člověku zdá správná, ale její konec jsou cesty smrti.“ (Přísloví 14,12)

https://www.clintonnc.com/wp-content/uploads/2019/11/web1_Robert-Oliver-1-1-1.jpg

.