Stát se rodičem je vzrušující a významná událost v životě každého člověka. I když je to pro mnohé nakonec často jedna z nejlepších částí života, být rodičem rozhodně není bez obtíží, a to ani za těch nejlepších okolností. Ti, kteří se stanou rodiči v době, kdy nejsou sezdáni, však mohou zažívat další vrstvu obtíží, protože naše právní struktura se často soustředí převážně na děti narozené v manželství.

Pokud se dítě narodí stranám, které nejsou sezdány, mohou často vyvstat různé otázky – mezi nimi například, kdo by měl mít dítě v hlavní péči? Kdo bude mít návštěvy a jak často? Bylo s konečnou platností určeno otcovství, a pokud ne, jak mají strany postupovat, aby bylo možné oficiálně určit rodičovská práva a povinnosti?

Stejně jako v mnoha jiných oblastech práva (rodinné právo není výjimkou) přistupuje každý stát k otázkám péče a rodičovských práv svým vlastním, poněkud jedinečným způsobem. Podle práva státu Iowa může kterýkoli z rodičů dítěte podat návrh, aby soud oficiálně určil, jaká práva a povinnosti má jako rodič daného dítěte. To znamená požádat soud o určení libovolného počtu otázek, včetně otcovství, péče, návštěv, výživného a dalších podobných záležitostí. Při určování péče o dítě v situaci, kdy rodiče nejsou sezdáni, je na prvním místě definitivní určení samotných rodičů.

Určení otcovství

Právně určení otcovství znamená, že je na něj podle zákona pohlíženo jako na otce dítěte. Samozřejmě se předpokládá, že matka je rodičem dítěte. Stejně tak, pokud je pár sezdán a dítě se narodí během manželství, předpokládá se, že otcem dítěte je manžel.

Typicky, pokud nedojde k dohodě stran a soudnímu rozhodnutí o opaku, nemá nesezdaný otec, jehož jméno není uvedeno v rodném listě dítěte, zákonná práva na věci, jako je péče o dítě a návštěvy dítěte. V situaci, kdy práva otce nebyla s konečnou platností stanovena soudem, je podle zákona výchozí, že matka má výhradní právní a fyzickou péči o dítě.

Pokud vyvstane otázka, kdo může být otcem dítěte, existuje několik cest, kterými to strany mohou zjistit. Jednou z nich je, že se strany společně rozhodnou, že muž je otcem, a uvedou ho podle toho v rodném listě. Další možností je nechat si provést test DNA, a to buď dobrovolně, nebo na příkaz soudu, který může s konečnou platností prokázat, zda muž je či není biologickým otcem dítěte.

Po definitivním určení otcovství jedním z těchto způsobů může otec pokračovat ve svém návrhu na stanovení rodičovské péče nebo návštěv.

Podání prvotního návrhu

Po definitivním určení totožnosti rodičů mohou strany zahájit proces, v němž budou žádat, aby soud určil záležitosti péče. Za tímto účelem musí strana, která si přeje, aby soud jednal, podat soudu návrh. Je samozřejmě důležité zajistit, aby byl tento návrh řádně vypracován a doručen druhé straně. Ačkoli mnozí mohou mít pocit, že nejlepší je přístup „udělej si to sám“, může to často v konečném důsledku vést k větším obtížím a nákladům, protože se strana pokouší napravit neúmyslné chyby – čímž se podání stává obtížnějším, než by muselo být.

Řešení dočasných záležitostí

Po podání původního návrhu mohou strany usilovat o to, aby soud řešil dočasné záležitosti, jako je například to, kdo bude mít dítě v péči během řízení, kdo bude platit výživné, jak vysoké bude výživné a různé další bezprostředně související záležitosti. Ideální je, pokud si tyto záležitosti mohou strany vyřešit mezi sebou. Tím se omezí čas strávený u soudu, náklady a toto důležité rozhodnutí se nesvěří do rukou cizí osoby (soudce). O všech otázkách, na kterých se strany nedohodnou, však s konečnou platností rozhodne soud.

Zjišťování a určování

Po vyřešení dočasných záležitostí začne „zjišťovací“ část určování péče – což v podstatě znamená, že strany začnou získávat důkazy, aby se připravily buď na soud, nebo na jednání. Po provedení zjišťování a získání všech důkazů mohou strany kdykoli samy dosáhnout dohody (často nazývané dohoda o narovnání nebo dohoda o péči). Pokud se tak nestane, rozhodne ve věci soud.

Jak již bylo uvedeno, je ideální, aby rodiče, pokud mají přátelský vztah, uzavřeli dohodu o péči sami, pokud jsou schopni se dohodnout na podmínkách a ujednáních, které budou nejlépe odpovídat jejich situaci. Nejenže se tím strany vyhnou mnoha časovým a finančním nákladům spojeným s řízením u soudu, ale také získají pravomoc činit tato rozhodnutí samy. Alternativou je přinést všechny důkazy k soudu a nechat tato důležitá životní rozhodnutí učinit soudce, který je cizí osobou – který nezná ani jednu ze stran, ani dítě či děti, jichž se týkají. Soudci jsou také lidé a mají za úkol činit tato velmi důležitá rozhodnutí s poměrně malým množstvím informací.

V případě, že se strany prostě nejsou schopny na péči dohodnout, rozhodne o věci soud. Při tomto rozhodování soud zváží řadu faktorů, včetně převážně toho, co je v „nejlepším zájmu dítěte“. Soud vezme v úvahu fyzické, psychické a emocionální potřeby dítěte, schopnost každého z rodičů pečovat o dítě a zajistit mu výživu, a pokud je dítě dostatečně staré, může soud zohlednit přání dítěte. Při konečném rozhodování o péči a návštěvách budou zohledněny i další faktory, jako je případná historie domácího násilí, geografická blízkost rodičů a historie vztahů stran.

Proč 303 Legal

V advokátní kanceláři 303 Legal chápeme, že rodinné právo může být složitou a často nepřehlednou záležitostí, což je ještě umocněno mnoha silnými emocemi, které jsou s ním často spojeny. Není divu, protože něco tak důležitého, jako je stanovení práva na péči o dítě a jeho návštěvy, je pro většinu rodičů jednou z nejdůležitějších otázek. V advokátní kanceláři 303 Legal máme právě v tomto směru značné znalosti a zkušenosti a bude nám ctí vám s touto částí vaší rodičovské cesty pomoci. Zavolejte nám ještě dnes.