Učení a výuka nejsou dva oddělené a odlišné procesy. Určitá schopnost učit se existuje v každém z nás. Některé schopnosti učení musíme rozvíjet praxí. Ačkoli tedy existuje jasná odpovědnost učitelů za výuku, je také potřeba, aby se žáci aktivně učili a řídili své vlastní učení. Zde jsou tři rozhovory o tom, kdo je zodpovědný za „učení“. Poslechněte si, co si tito studenti myslí. Souhlasíte s nimi?“
(Přepisy videí si můžete stáhnout zde ve formátu PDF)

Tahle věc s „žáky jako partnery v učení“ mě rozčiluje….
Kde leží odpovědnost za vaše učení? Je jistě pravda, že studenti přicházejí na univerzitu, aby se učili, ale nejsou to prázdné nádoby, které čekají, až je někdo naplní fakty. Učení vyžaduje, aby se rozvíjely dovednosti, získávaly znalosti a aby jednotlivec dokázal tyto znalosti aplikovat v různých souvislostech. Učení je společná odpovědnost.

Nejsem prostě dobrý v číslech …
Učitel si vezme čas na to, aby poznal vaše silné a slabé stránky. Je vaší odpovědností jako žáka zajistit, aby vás učitel mohl podpořit. V tomto příkladu má Paul problém rychle reagovat na grafy a tabulky ve třídě a začíná mít pocit, že čísla prostě nezvládá. Jak ale podotýká Joey, učitel může být rád, když se o tyto údaje podělí s předstihem před hodinou, pokud to Paulovi pomůže v učení. Musí učiteli říct, co by mu pomohlo.

Učitel mě žádá, abych v hodině mluvil, ale já se stydím.
Ne každý si věří, když má mluvit v hodině. Někteří lidé se stydí. Někteří lidé pocházejí z kulturního prostředí, kde společenská etiketa diktuje určitý řád nebo strukturu toho, kdo smí klást otázky a odpovídat na ně. Zvyknout si na britskou třídu může chvíli trvat. Můžete pomoci učitelům strukturovat jejich otázky tak, abyste se mohli zapojit. Řekněte jim, jak nejlépe byste chtěli přispět.