Jasné polední slunce dopadalo na kamenné zdi kostela svatého Jiří ve španělském Palosu. Uvnitř v chladném tichu klečel Cristóbal Colón, generální kapitán tří malých lodí kotvících v městské zátoce pod ním. Spolu s Kolumbem se zpovídalo a poslouchalo mši asi devadesát lodníků, námořníků a úředníků jmenovaných korunou. Později toho dne měli veslovat ke svým lodím, přičemž Colón zaujal místo na Santa Maríi, pomalé, ale robustní vlajkové lodi, která nebyla delší než pět kánoí.

Dalšího rána, v pátek 3. srpna 1492, za úsvitu, Santa María a její doprovodné karavely zachytily příliv a odpluly k zálivu. Jejich plachty se začaly plnit a kříže, které na nich byly odvážně vyobrazeny, zachytily světlo. Jejich posláním – divokým nápadem jejich cizího kapitána – bylo plout na západ, pryč od všech viditelných orientačních bodů. Chtěli nechat za sebou Španělsko a Portugalsko, „konec světa“, a zamířit přímo do Mare Oceanum, Oceánského moře.

V tomto Oceánu temnoty, jak se někteří obávali, vře voda a mořské příšery polykají námořníky tak pošetilé, že se tam plaví. Za ním – pokud se ho dožili – ležel bájný ostrov Cipangu. Tam, v zemi Velkého chána, byly domy kryté zlatem a ulice dlážděné mramorem. A to byl jen jeden ze 7 448 ostrovů, které podle Marca Pola ležely v Čínském moři. Ale i kdyby se dostali do Indie, jak by se dostali zpátky, když se zdálo, že všechny proudy a větry směřují jedním směrem?

Proč podniknout riskantní plavbu?

Komandér Cristoforo Colombo (jak mu říkali v jeho rodném městě Janově v Itálii) byl vyšší než většina mužů; tak vysoký, že nemohl stát ve své kajutě na lodi Santa María. Měl „velmi zrzavé“ vlasy …

Dosáhli jste konce náhledu tohoto článku

Chcete-li pokračovat ve čtení, přihlaste se k odběru. Předplatitelé mají plný digitální přístup.

Jste již předplatitelem ČT? Přihlaste se a získejte plný digitální přístup.

.