Když jsem v roce 1984 kandidoval do Kongresu, narazil jsem na starší lidi, kteří mi vysvětlovali, proč mě nemohou podpořit: „Já jsem neopustil Demokratickou stranu. Ona opustila mě.“

I v té době měla Demokratická strana stále mnoho konzervativců, kteří byli jejími věrnými stoupenci. Vyrůstali v dobách, kdy byla Demokratická strana konzervativnější než ostatní strany. Někteří z těchto starších demokratů se pomalu vzdávali svého dědictví a odpoutávali se od skupiny, v níž vyrostli.

Jakmile se však v Demokratické straně objevila podpora pro desegregaci škol, volební práva, občanská práva, rovné zacházení na pracovišti a rozšíření role vlády při poskytování veřejných zdrojů pro potřeby chudých a nedostatečně zajištěných komunit, dívali se na ni kdysi loajální demokraté skepticky.

Republikáni na to reagovali „jižanskou strategií“, která těmto obavám nahrávala, a postupem času stále více bývalých demokratů svou stranu opouštělo. „Já jsem svou stranu neopustil. Ona opustila mě.“

Tento refrén si pamatuji i po více než 35 letech.

Dnes, v době Trumpa, někteří republikáni ze Severní Karolíny s lítostí opouštějí svou stranu a vysvětlují: „Neopustil jsem svou stranu. Ona opustila mě.“

Ve vydání časopisu The New Yorker z 24. srpna píše Peter Slevin o třech republikánských členech transylvánské rady komisařů, kteří se vzdali své stranické příslušnosti.

Promiňte mi tuto osobní poznámku. Jedno z nejšťastnějších lét v mém životě jsem strávil v tomto horském okrese v roce 1958, když jsem byl poradcem v táboře Carolina nedaleko Brevardu. Na nočních výpravách jsem táborníkům vyprávěl strašidelné historky o Drákulovi. Přesvědčil jsem je, že existuje spojitost mezi Drákulovým domovem v evropské Transylvánii a okresem Transylvánie, kde tábořili.

Změna strany tří komisařů začala, když se předseda komise Mike Hawkins dozvěděl o projevu prezidenta Donalda Trumpa na Východokarolínské univerzitě 17. července 2019. Prezident zaútočil na čtyři demokratické zástupce Kongresu a barevné ženy s tím, že jsou to „nenávistní extremisté“ a „Víte, oni nemilují naši zemi.“

V reakci na prezidentův útok na zástupkyni Ilhan Omarovou dav na ECU skandoval: „Pošlete ji zpátky!“

Podle Slevina na dalším zasedání komise Hawkins „vyzval prezidenta s tím, že to, co se stalo, je rasistické. Je důležité, aby lidé identifikovali nenávist takovou, jaká je – jed pro náš stát a naši zemi. A chtěl jsem veřejně říci, že po celou dobu, která mi jako zvolenému úředníkovi zbývá, budu proti tomuto jedu vystupovat všemi možnými způsoby.“

Po Hawkinsovi nabídli slova podpory další dva republikáni v radě, Page Ives Lemel a W. David Guice. O pět měsíců později všichni tři z Republikánské strany vystoupili.

Mohli říci: „My jsme naši stranu neopustili. Ona opustila nás.“

Guice byl dlouho aktivním republikánem a dvě volební období působil v Generálním shromáždění.

Page Lemelová vlastní a provozuje kemp Keystone nedaleko Brevardu, stejně jako její zesnulý otec Bill Ives, kterého jsem znal, když v 90. letech působil v Generálním shromáždění. Bill Ives byl stejně jako jeho dcera konzervativní, veřejně činný a otevřený.“

Další významný republikán v horách, bývalý soudce Nejvyššího soudu státu Severní Karolína Robert Orr, se rozešel s prezidentem. Celý život podporoval stranu a pracoval pro dobré věci až do roku 2016, kdy nemohl podpořit Trumpovu kandidaturu.

V letošním roce tvrdě pracuje proti Trumpovi, ale odmítá opustit svou stranu. Zřejmě si myslí, že je skutečnějším republikánem než prezident.

Lemel říká, že své rozhodnutí nehodlá zvrátit. To, jak píše Slevin, vyvolává otázky ohledně budoucnosti G.O.P. Historie a logika naznačují, že se strana musí obrátit směrem ke středu, aby zůstala životaschopná i v příštích letech.“

Nebo budou jiní říkat: „My jsme naši stranu neopustili. Opustila nás.“

D. G. Martin moderuje pořad „North Carolina Bookwatch“ v neděli v 15:30 a v úterý v 17:00 na UNC-TV. Pořad se vysílá také na North Carolina Channel v úterý ve 20:00 a v dalších časech.

Pro zobrazení předchozích pořadů: http://video.unctv.org/show/nc-bookwatch/episodes/