Přihlaste se k odběru zpravodaje CompellingTruth.org:

Všeobecně vzato, na modlitbě písemných modliteb není nic špatného. Písemné modlitby mohou být užitečné v mnoha ohledech – od uklidnění nervů před veřejnou modlitbou až po poskytnutí příkladu, jak se modlit. Někteří zjišťují, že zapisování každodenních modliteb je užitečný způsob, jak se plně vyjádřit a jak si uchovat záznam o Boží věrnosti minulým modlitbám. Psaní modliteb má sice své výhody, ale je třeba vzít v úvahu i některá varování.
Pokud se modlíte veřejně ve formálnějším prostředí, jako je bohoslužba, událost nebo zasvěcení, někteří považují za užitečné sepsat svou modlitbu předem. Věnovat čas tomu, abyste skutečně zvážili, co říkáte Bohu k jeho slávě a k poučení druhých, není nikdy na škodu. Napsat si modlitbu předtím, než se ji začnete modlit, může pomoci ujistit se, že se modlíte to, co máte v úmyslu, a může to také pomoci odstranit nepříjemné pauzy nebo formulace, které by mohly rozptylovat ostatní, kteří se modlí s vámi.
Pokud je modlitba biblicky správná a ten, kdo se ji modlí, ji myslí skutečně vážně, není špatné se modlit ani modlitbu, kterou napsal někdo jiný. Existuje například mnoho pobožností, které obsahují písemné modlitby, jež vám pomohou reagovat na to, o čem jste se dozvěděli. Máme také záznamy modliteb napsaných křesťany, kteří žili v minulosti. Takové psané modlitby mohou sloužit jako užitečné vodítko při učení a používání Božího slova.
V Bibli jsou příklady písemných modliteb. Ty ukazují, že psaní vlastních modliteb není špatné; slouží také jako návod, jak se modlit. Jak Písmo přiznává, „nevíme, za co se máme modlit, jak bychom měli“ (Římanům 8,26). Žalmy jsou užitečné, když se pohybujeme ve velmi hlubokých emocích bolesti nebo radosti, pomáhají nám vědět, jak tyto věci vyjádřit Bohu a jak uprostřed vlastního zmatku obrátit své srdce k pravdě. Žalm 51 je užitečný k tomu, abychom se skrze něj modlili a činili pokání za hřích ve svém životě, žalmy 42 a 73 jsou užitečné modlitby, když jsme v depresi nebo sklíčení ve víře, žalm 34 je modlitba chvály Hospodina. V novozákonních listech najdeme více příkladů, za co se modlit za spoluvěřící, za druhé i za sebe (Ef 1,15-23; 3,14-21; Flp 1,3-11; Kol 1,9-14; 1 Sol 3,9-13; 2 Sol 1,3; 1 Tim 2,1-4).
Pravděpodobně nejznámější písemnou modlitbu nám předal sám Ježíš. Řekl: „Modlete se tedy takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme svým viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého“ (Mt 6,9-13). Tato modlitba je známá jako modlitba Páně. Ježíš dal svým učedníkům vzor, který mají následovat. Jeho příklad začíná úctou k Bohu a uznáním, že on a jeho vůle jsou větší než my. Učí nás, jak důležité je prosit Boha o naplnění našich každodenních potřeb a jak důležité je odpuštění. Bez této písemné modlitby, která by nás vedla, bychom mohli ve svých modlitbách k Bohu spoustu věcí uvést na pravou míru.
Současně s upozorněním, že každá písemná modlitba musí být biblicky správná, přichází i upozornění, že modlit se písemnou modlitbu má malou hodnotu, pokud nevychází ze srdce. Stejná dvě varování platí i pro naše tiché nebo mluvené modlitby. Těsně předtím, než Ježíš uvedl vzor modlitby, řekl: „A když se modlíte, nehromaďte prázdné fráze jako pohané, protože si myslí, že budou vyslyšeni pro svou mnohost slov. Nebuďte jako oni, neboť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho požádáte“ (Mt 6,7-8). Modlitba není nějaká forma zaříkávání, kdy nás Bůh vyslyší, jen když budeme opakovat správnou formuli. Nemá být ani rutinní a nesmyslná. Boha více zajímá naše srdce než naše skutečná slova. Při modlitbě bychom měli dbát na to, abychom s Bohem skutečně komunikovali, a ne pouze odříkávali slova.
Smyslem modlitby je navázat vztah s naším Stvořitelem. To znamená, že bychom k němu měli přistupovat s úctou a respektem, ale zároveň chápat, že nás chce důvěrně poznat. Privilegium modlitby nám bylo uděleno skrze Ježíše Krista. Právě díky jeho dílu na kříži můžeme mít přístup k Bohu, a to z jeho milosti a skrze víru (Židům 4,14-16; 10,19-23; Efezským 2,8-10). Ať už se modlíme ústně, v myšlenkách nebo písemně a ať už se modlíme svými vlastními slovy nebo slovy napsanými někým jiným, musíme pamatovat na to, ke komu se modlíme. Měli bychom se modlit upřímně, se srdcem upřímně zaměřeným na Boha.
Psané modlitby mohou být užitečné více způsoby. Psané modlitby by však neměly být naším jediným prostředkem modlitby k Bohu, protože prostřednictvím písma s ním nikdy nebudeme mít důvěrný vztah. Ať už opakujeme „Otče náš“, nebo svou vlastní opakující se modlitbu, kterou se modlíme spíše jako reflex než cokoli jiného, modlitba, za kterou nestojí naše srdce a naše upřímnost, nemá velkou cenu. Proč skrývat nebo zastírat to, co si skutečně myslíte a cítíte? On už to ví. Pokud vám písemná modlitba pomáhá lépe komunikovat s Bohem, používejte ji. Především se však k Bohu modlete upřímně a neustále (1Te 5,17).