Janszoonova cesta 1605-06
Všechny souřadnice zmapujte pomocí:
Stáhněte si souřadnice jako: KML
Janszoon odcestoval do Nizozemské východní Indie v roce 1598 pro Oude compagnies a stal se důstojníkem Nizozemské východoindické společnosti (nizozemsky Vereenigde Oost-Indische Compagnie (VOC)), když byla v roce 1602 založena. Po dvou cestách zpět do Nizozemska se do Východní Indie vrátil potřetí v roce 1603 jako kapitán všech Duyfkenů. V roce 1605 byl na Bandě na Bandských ostrovech, když – podle zprávy poskytnuté Abelu Jansenu Tasmanovi, vydané v Batávii 29. ledna 1644 – dostal od prezidenta VOC Jana Willemsze Verschoora příkaz prozkoumat pobřeží Nové Guineje. V září 1605 odjel do Bantamu na západní Jávě – který VOC založila jako svůj první stálý obchodní podnik v roce 1603 – aby mohl Duyfken vybavit a zásobit na cestu.
18. listopadu 1605 vyplul Duyfken z Bantamu k pobřeží západní Nové Guineje. Ačkoli se všechny záznamy o plavbě ztratily, Janszoonovo vyplutí ohlásil kapitán John Saris. Zaznamenal, že 18. listopadu 1605 „odtud vyplula malá holandská plachetnice, aby objevila zemi zvanou Nová Guinea, která prý může přinést velké bohatství“.
Nebyly nalezeny žádné původní lodní deníky ani mapy Janszoonovy plavby a není známo, kdy a jak se ztratily. Nicméně kolem roku 1670 byla zřejmě pořízena kopie Janszoonovy mapy jeho výpravy, která byla v roce 1737 prodána Rakouské národní knihovně ve Vídni. Z této mapy lze odvodit, že Janszoon tehdy plul na Ambon (sídlo VOC), Bandu, ostrovy Kai, Aru a Deyong Point na pobřeží Papuy.
Po prozkoumání pobřeží Papuy Duyfken obeplul Vals Point a přeplul východní konec Arafurského moře – aniž by spatřil Torresovu úžinu – do Carpentarského zálivu a 26. února 1606 přistál u řeky na západním pobřeží poloostrova Cape York v Queenslandu, poblíž dnešního města Weipa. Janszoon řeku pojmenoval R. met het Bosch, ale dnes je známá jako řeka Pennefather. Jedná se o první zaznamenané evropské vylodění na australském kontinentu. Pokračoval přes Albatross Bay do Archer Bay, soutoku řek Archer a Watson, kterou pojmenoval Dubbelde Rev (nizozemsky dvojitá řeka), a dále k řece Dugally, kterou pojmenoval Visch (nizozemsky ryba).
TurnbackEdit
Podle instrukcí VOC Tasmanovi z roku 1644 Janszoon objevil 350 kilometrů (220 mil) pobřeží od 5 do 13 3⁄4 stupně jižní šířky, ale zjistil, že „rozsáhlé oblasti jsou z větší části neobdělané a některé části obývají divocí, krutí černí barbaři, kteří zabili některé z našich námořníků, takže se nepodařilo získat žádné informace o přesné poloze země a o zboží, které se tam dá získat a po kterém je poptávka“. Zjistil, že země je bažinatá a neúrodná, což nakonec přinutilo průzkumníky vzdát se a vrátit se do Bantamu kvůli nedostatku „zásob a dalších potřebných věcí“. Nicméně se zdá, že zabití některých jeho mužů při různých výpravách na pobřeží bylo hlavním důvodem jejich návratu – obrátil se zpět tam, kde jeho skupina měla největší konflikt s domorodci, které následně nazval Cape Keerweer, holandsky „mys Turnback“.
Cape Keerweer se nachází na území domorodců Wik-Mungkan, kteří dnes žijí v různých výběžcích a v blízké misijní stanici Aurukun. V knize Mapoon, kterou napsali příslušníci národa Wik-Mungkan a jejíž editorkou je Janine Robertsová, je obsažena zpráva o tomto vylodění předávaná ústní historií domorodců.
Evropané připluli ze zámoří a na mysu Keerweer postavili budovu. Dav Keerweerů viděl, jak jejich loď připlouvá, a šel si s nimi promluvit. Řekli, že chtějí postavit město. Lidé z Keerweeru řekli, že je to v pořádku. Dovolili jim vyhloubit studnu a postavit chýše. Zpočátku tam byli šťastní a spolupracovali. Evropané jim dali tabák. Odnesli si tabák. Dali jim mouku – tu vyhodili. Dali jim mýdlo a oni ho vyhodili. Lidé z Keerweeru se drželi svého křovinatého chleba.
Podle tohoto vyprávění si Holanďané měli přivlastnit některé ženy a donutit muže, aby pro ně lovili. Nakonec by došlo k boji, který by vedl místní obyvatele k zabití některých Holanďanů a spálení některých jejich lodí. Nizozemci prý před útěkem mnoho Keerweerů zastřelili. Události z řady těchto prvních návštěv se možná sešly v místních zprávách, které se předávaly. Existují doložené důkazy, které naznačují, že během této plavby se Holanďané vylodili poblíž Mapoonu a na ostrově Prince of Wales, přičemž na mapě je vyznačena tečkovaná trajektorie k tomuto ostrovu, nikoli však k mysu Keerweer.
Návrat do BandyEdit
Po údajném konfliktu se Janszoon vydal po své trase na sever k severní straně zálivu Vliege, který Matthew Flinders v roce 1802 nazval Duyfken Point. Poté minul svou původní pevninu u řeky Pennefather a pokračoval k řece, která se nyní nazývá Wenlock River. Tato řeka se dříve nazývala Batavia River, a to kvůli chybě v mapě pořízené Carstenszoonovou výpravou v roce 1623. Podle Carstenszoona byla řeka Batavia velkou řekou, kterou v roce 1606 „muži z jachty Duijfken proplouvali s lodí, při čemž byl jeden z nich zabit šípy domorodců“.
Janszoon pak pokračoval kolem Skardonu, Vrilya Point, Krabího ostrova, Wallisova ostrova, Červeného Wallisova ostrova na t Hooge Eylandt („vysoký ostrov“, nyní nazývaný Muralug Island nebo Ostrov prince z Walesu), na kterém někteří z nich přistáli. Výprava pak proplouvala kolem ostrova Badu k Vuyle Bancken, souvislým korálovým útesům mezi ostrovem Mabuiag a Novou Guineou.
Janszoon se pak přes jižní pobřeží Nové Guineje plavil zpět do Bandy. Dne 15. června 1606 kapitán Saris ohlásil příjezd
… Nockhoda Tingall, Tamil z Bandy, na jávské džunce, naložené muškátovým květem a muškátovými oříšky, které prodal Gudžarátům; řekl mi, že holandská pinace, která se vydala prozkoumat Novou Guineu, se vrátila do Bandy, protože ji našla, ale když poslali své muže na břeh, aby jim nabídli obchod, devět z nich zabili pohané, kteří jsou lidožraví, takže se museli vrátit, protože tam nenašli nic dobrého.
Zmínka o výsledku výpravy byla učiněna v důsledku plavby Willema Schoutena v roce 1615 jménem Australische Compagnie z Nizozemska na Ostrovy koření přes Hornův mys. VOC usilovala o to, aby nizozemská vláda vydala příkaz zakazující společnosti Australische Compagnie působit mezi Cejlonem a 100 mílemi (160 km) východně od Šalamounových ostrovů. V roce 1618 předložila ve snaze získat tento příkaz memorandum, které obsahovalo následující:
… vidouce, že Spojená východoindická společnost opakovaně vydala příkazy k objevení a prozkoumání země Nové Guineje a ostrovů východně od ní, neboť stejně na základě našich příkazů se o takové objevení jednou kolem roku 1606 pokusili s jachtou de Duyve kapitán Willem Jansz a podmaršálek Jan Lodewijs van Rosinghijn, kteří učinili různé objevy na zmíněném pobřeží Nové Guineje, jak je obsáhle uvedeno v jejich denících.
.