Pokud jste si mysleli, že kliky jsou věcí minulosti – něčím ze středoškolských let -, mýlili jste se. Podle nového průzkumu společnosti CareerBuilder 43 % pracovníků tvrdí, že se v jejich kanceláři vyskytují kliky – což jsou úzce propojené skupiny spolupracovníků, kteří se stýkají v kanceláři i mimo ni a často vylučují ostatní.

„To není vůbec překvapivé,“ říká Amy Hooverová, prezidentka společnosti Talent Zoo. „Lidé jsou tvorové zvyků a zvyky, které si osvojíte v raném věku, se často přenesou i do dospělosti. Jedním z těchto návyků je sdružovat se s ostatními, kteří mají stejné nebo podobné smýšlení jako my. Děje se to v práci, na večírcích, na networkingových akcích – kdekoli, kde jsou skupiny lidí.“

David Parnell, personalista v oblasti práva, kouč komunikace a autor knihy In-House: A Lawyer’s Guide to Getting a Corporate Legal Position, souhlasí. Podle něj obory evoluční a sociální psychologie zjistily, že jsme geneticky vykoupeni snahou vytvářet skupiny. „Studie minimálního skupinového paradigmatu ve skutečnosti ukázaly, že v nové situaci vytváříme skupiny během několika minut, a pokud k tomu nemáme žádné významné důvody, vytvoří se skupiny i na základě nepodstatných kritérií, jako je například barva košile.“

V celostátním průzkumu – který provedla společnost Harris Interactive jménem společnosti CareerBuilder – bylo dotázáno asi 3 000 amerických zaměstnanců na plný úvazek na sociální dynamiku na jejich pracovišti a na to, jak mohou kliky ovlivnit kulturu kanceláře.

Jen 11 % respondentů uvedlo, že se cítí být v práci zastrašováni klikami – ale každý pátý (20 %) udělal něco, co ho ve skutečnosti nezajímá nebo nechtěl udělat, jen aby zapadl do určité skupiny.

Přibližně polovina této podskupiny se účastnila happy hours; 21 % sledovalo určitý televizní pořad nebo film jen proto, aby o něm mohli druhý den diskutovat se spolupracovníky; 19 % si dělalo legraci z někoho jiného nebo předstíralo, že ho nemá rádo; 17 % předstíralo, že má rádo určité jídlo; a 9 % si dělalo kuřácké přestávky, aby zapadlo do kancelářské kliky. Mezitím každý sedmý (15 %) uvedl, že tají svou politickou příslušnost, 10 % procent neprozrazuje své osobní koníčky a 9 % tají svou náboženskou příslušnost a víru, aby se vyhnulo vyloučení.

„V práci vám členství v klice může dát pocit bezpečí, pocit identity,“ říká Katherine Crowleyová, spoluautorka knih Mean Girls At Work a Working With You Is Killing Me. „Zjistili jsme, že kancelářské kliky se nejčastěji vytvářejí ve firemním prostředí se slabým vedením. Jsou jako kancelářské gangy, které vznikají, aby zaplnily prázdné místo po vedení.“

Karoleyová a její spoluautorka Kathi Elsterová však doporučují vyhýbat se klice. „Mají sice společenskou moc, ale mohou rozhodovat o tom, kdo je oblíbený a kdo ne – a obvykle nejsou profesně respektované.“ Jen velmi málo klik je podle nich obsazeno těmi nejvýkonnějšími pracovníky ve firmě.

„Vždy doporučujeme tomu, kdo stojí před volbou, zda se přidat ke klice, aby si zachoval zdravý odstup,“ dodává Elsterová. „Chcete se chovat přátelsky, aniž byste se stali přáteli. To může být obtížné, protože členové kliky vás mohou ostrakizovat, pokud se odmítnete připojit.“

Hoover souhlasí. Říká, že mít přátele nebo skupinu lidí, se kterými se v práci rádi stýkáte, vám může pomoci odbourat stres a umožní vám navázat trvalá přátelství – členství v klice však může znamenat, že s jednou skupinou trávíte tolik času, že vám uniká to, co mohou nabídnout ostatní spolupracovníci. „Kliky mají tendenci postrádat rozmanitost,“ říká. „Další nevýhodou je, že jste označováni a známí díky svým přátelům, ne díky tomu, kým jste.“

Průzkum společnosti CareerBuilder zjistil, že pracovníci, kteří na střední škole odpovídali určitému stereotypnímu archetypu – jako „sportovec“, „roztleskávačka“, „šprt“, „třídní klaun“ nebo „učitelův mazlíček“ – mají větší pravděpodobnost, že budou v kancelářské klice. Bývalí třídní klauni, šprti a sportovci do ní patří s největší pravděpodobností, zatímco respondenti, kteří se rozhodli neztotožnit se s žádnou z výše uvedených osobností, mají nejmenší pravděpodobnost, že budou součástí kancelářské skupiny. Navíc 17 % těch, kteří se považují za introverty, je v práci členem exkluzivní sociální skupiny, zatímco u extrovertů je to 27 %.

Přidání se ke klice v práci může mít určité výhody – ale může být také velmi škodlivé pro vaši kariéru. Přibližně 13 % pracovníků uvedlo, že přítomnost kancelářských klik měla negativní dopad na jejich kariérní postup. „Je snadné získat nálepku člena ‚té skupiny‘ a pak se to stane součástí vaší identity,“ říká Hoover. „To může být důležité, když vyšší vedení nemusí mít možnost trávit se zaměstnanci dostatek času a dobře je poznat, a někdy to, s kým se stýkáte, znamená, kým se stáváte pro šéfa nebo manažera.“

Rosemary Haefnerová, viceprezidentka oddělení lidských zdrojů společnosti CareerBuilder, říká, že ačkoli je lidskou přirozeností stýkat se s kolegy, kteří mají podobné vlastnosti a osobnosti, kliky mohou být na pracovišti kontraproduktivní. „Bez ohledu na věk se kliky vytvářejí, aby svým členům poskytly sociální pohodlí, ale z hlediska organizace mohou stát v cestě velkým cílům, protože brání spolupráci a zapojení různých pohledů. Být členem „in group“ sice může přinést krátkodobé uspokojení a výhodné vazby, ale nejlepšími pracovníky a lídry budou nakonec ti, kteří dokáží pracovat a vcítit se do mnoha různých typů lidí.“

Podle ní stále více manažerů využívá teambuildingové aktivity nebo sestavuje lidi z různých skupin pro práci na projektech, aby pomohli odradit od chování, které může ostatní odcizit – ale jak se ukazuje, ne všichni šéfové praktikují to, co hlásají. Téměř polovina zaměstnanců na klipovitých pracovištích tvrdí, že jejich šéf je součástí jedné z nich.

„To může vést k dojmu, že uznání, povýšení a zvýšení platu souvisí spíše s politikou než se zásluhami,“ říká Haefner. „Pokud jste manažer, je to samozřejmě něco, čemu se budete chtít vyhnout.“

Tady je devět rad pro práci v kanceláři obývané klikami:

–Snažte se trávit čas se všemi spolupracovníky, ne jen s jednou konkrétní skupinou, říká Hoover.

Pokud nejste součástí kliky, přesto se k jednotlivým členům kliky chovejte zdvořile, dodává Crowley. „Zachovejte si profesionální přístup, když s nimi komunikujete – i když oni tak nečiní.“

Snažte se nenechat se klikou zastrašit, říká Elster. „Většina klik má malou institucionální moc; jejich členové nejsou v pozici, kdy by vás mohli povýšit nebo vám zvýšit plat.“

Vězte, že většina klik má svého „vůdce“. Zjistěte, kdo je vůdce, a zdvojnásobte své úsilí, abyste se jím nenechali zastrašit, dodává.

–Určete si, zda vstup do kliky bude pro vaši kariéru přínosný, nebo škodlivý. „Velmi reálně zhodnoťte, zda výhody kliky skutečně potřebujete,“ říká Parnell. „Pokud ne, potenciál profesně škodlivých stereotypů prostě může převážit nad potenciálem zisku.“

–Pokud se rozhodnete proti vstupu do kliky, nezapojujte se do pomluv se členy kliky, říká Crowley. „Je to jejich způsob, jak vás zapsat; snaží se vás přimět, abyste se k nim přidali.“

Pokud se na vás klika zaměří – pokud se vám posmívají, obracejí se k vám zády nebo vás pomlouvají – snažte se na to nereagovat.

Elster říká, že to také znamená, že byste se měli snažit chovat ke klice a jejím členům přátelsky – jako ke každému spolupracovníkovi – aniž byste se s nimi spřátelili.

–Pokud se rozhodnete, že bude pro vaši kariéru výhodné připojit se k nějaké kancelářské klice, věnujte čas pozorování všech spolupracovníků, abyste se mohli informovaně rozhodnout, s kým se nejlépe sžijete, navrhuje Hooverová.

„Popište kliku důvěryhodnému příteli nebo manželovi a zeptejte se jich na jejich názor,“ říká. „Už pouhý akt popisu typů lidí v té které klice vám může pomoci rozhodnout se, zda s nimi chcete trávit hodně času.“

Parnell říká, že je rozumné věnovat pozornost signálům, které jsou vysílány ke spolupracovníkům, protože „jakmile jste jednou v nějaké klice, je velmi obtížné smýt veškerá stigmata, která jsou s ní spojena.“

–Rozděl a panuj, říká Crowley. Snažte se navázat pozitivní vztahy s každým členem kliky odděleně od skupinového prostředí.

–Snažte se udržovat zdravou skupinu vrstevníků i mimo kancelář, abyste se ve své společenské aktivitě nespoléhali pouze na spolupracovníky, říká Hoover.

-Pokud vám klika ztěžuje pracovní život, vyhledejte externí poradenství od mentora, poradce nebo kariérního kouče, navrhuje Elster. „Pokud je vaše společnost plná klik, možná si dokonce budete chtít najít práci v jiné společnosti s lepším vedením a silnějším managementem.“

–Zkuste si najít skupinu spolupracovníků, se kterými budete trávit čas a kteří se nebudou příliš oddávat kancelářským drbům, říká Hoover. „To je největší úskalí kliky.“

Crowley doporučuje, abyste se snažili stát „neklientským vzorem“. Demonstrujte nevylučující chování tím, že požádáte různé spolupracovníky, aby se k vám připojili na oběd, přestávku na kávu nebo na mimopracovní akce, říká.

Sledujte mě na Twitteru, Forbesu a Google+.

Mohlo by se vám také líbit: