Před dvaceti lety, tento týden 29. prosince 1997, koupil Bill Gates Microsoftu opožděný vánoční dárek za 450 milionů dolarů: firmu Hotmail z města Sunnyvale. Touto koupí – svého času největším nákupem internetového startupu za všechny peníze – se Microsoft vrhl do rodícího se světa webové elektronické pošty.

Původně byl Hotmail spuštěn v roce 1996 Jackem Smithem a Sabeerem Bhatiou jako „HoTMaiL“ (odkazující na HTML, jazyk World Wide Web) a zpočátku byl začleněn do online služby MSN společnosti Microsoft. Došlo k chybám. Bylo utraceno mnoho dolarů. Změnila se značka. Rozšířil se spam. Vzniklo mnoho, mnoho příšerných e-mailových podpisů.

V následujících letech však Hotmail určil směr pro všechny následující webové e-mailové nabídky a zahájil éru bezplatných e-mailových služeb pro masové spotřebitele. Cestou Hotmailu došlo ke změnám v samotném systému Windows (zejména v tom, co se později stalo Windows Serverem), které položily základy pro prosazení operačního systému v datových centrech. A e-mailová služba by byla prvním krokem Microsoftu k tomu, co je nyní cloud Azure.

Bývalý manažer Microsoftu Marco DeMello, nyní generální ředitel společnosti PSafe Technology, která se zabývá mobilním zabezpečením, byl pověřen řízením integrace služby Hotmail jako hlavní programový manažer pro MSN – vlastní odpověď Microsoftu na America Online. V rozhovoru pro Ars DeMello – který se stal ředitelem zabezpečení systému Windows a produktovým manažerem pro Exchange, než v roce 2006 opustil Microsoft – vyprávěl, jak byl hned po svém nástupu v říjnu 1996 do vedení MSN povolán do Redmondu na schůzku s Billem Gatesem. „Dal mně a mému týmu za úkol v podstatě najít nebo vytvořit systém bezplatné webové elektronické pošty pro celý svět, který by nabízel Microsoft,“ řekl DeMello.

Máte poštu

V roce 1996 se web teprve prosazoval. Téměř veškerý osobní přístup k internetu probíhal prostřednictvím vytáčených služeb, jako byly AOL, MSN, CompuServe a EarthLink. Několik šťastlivců mělo rané „vysokorychlostní“ internetové služby přes připojení ISDN, ale mnoho společností ještě ani nepřipojilo své podnikové e-mailové systémy k internetu. Ačkoli existovalo několik nabídek webové pošty od poskytovatelů internetových služeb integrovaných do webhostingových účtů a společnost Lotus v roce 1994 předvedla webové rozhraní pro cc:Mail, Hotmail a konkurenční Rocketmail (z něhož se později stal Yahoo Mail) byly první, kdo nabídl bezplatnou webovou poštu financovanou z reklamy. V roce 1997 měl Hotmail již 9 milionů uživatelů.

„Upozornil jsem na to, a bylo to zřejmé,“ řekl DeMello, „že nemůžeme vytvořit vlastní webovou poštovní službu v čase, který určil Bill.“ Koupě existující služby byla jedinou reálnou volbou – i když mezi ostatními vedoucími pracovníky Microsoftu, kteří se obvykle drželi zásady „jíst vlastní psí žrádlo“, nepopulární.“

Nakonec však „Bill vypsal šek na 450 milionů dolarů v hotovosti,“ vyprávěl DeMello. „A já jsem dostal odpovědnost za integraci tohoto systému a jeho rozšíření v rámci Microsoftu.“

Vendor lock-in

Tato odpovědnost by zahrnovala poněkud delikátní úkol začlenit software běžící na Unixu – směs webových serverů FreeBSD na front-endu a Sun Solaris na SPARC na back-endu – do prostředí pouze Windows a migrovat službu na servery Windows.

Windows NT Server nebyl v roce 1997 pro tento úkol připraven. DeMellův tým sice vyvinul některá rozhraní pro prostředí Windows pro platformu Hotmail, ale „byli jsme zákazníkem Windows Serveru,“ řekl, „a zpočátku jsme nebyli příliš spokojeným zákazníkem.“

Přes tlak na okamžitý přechod kódu na Windows DeMello řekl: „Bylo mnoho věcí, do kterých jsme šťouchali – od zabezpečení přes správu paměti až po samotný síťový zásobník TCP – a které jsme porovnávali – ‚tohle máme z Unixu, tohle z NT a tohle je důvod, proč ještě nemůžeme migrovat. Vždycky to bylo: ‚Ne, zatím nemůžeme migrovat‘.“

V době, kdy generální ředitel Sunu Scott McNealy pravidelně dělal ze serverového operačního systému Microsoftu terč vtipů, to byla pravděpodobně sůl do ran vedoucích pracovníků Microsoftu. Změnit toto „ne“ na „ano“ by trvalo tři roky a vývoj systému Windows 2000 Server. DeMellův tým „tehdy pracoval s Cutlerem a jeho týmem,“ vzpomínal DeMello, „nejprve na části škálovatelnosti – mluvíme o Internet Information Serveru a síťovém zásobníku a zásobníku TCP a paměti a způsobu její správy – a také na zabezpečení přístupu k místním složkám přímo ze spustitelného procesu. Nakonec se to Cutlerovi a jeho týmu podařilo.“

Tento vztah mezi týmem Microsoftu vyvíjejícím servery a týmem Hotmailu bude pokračovat ještě několik let, zejména při vývoji IIS, součásti webových a internetových služeb systému Windows. „Měli jsme sestavení, která byla vytvořena pro testování IIS – Hotmail byl vždy testovacím zařízením,“ řekl DeMello. „Mantrou bylo, že pokud to projde testem Hotmailu, můžete to dát komukoli – stal se z toho zátěžový test pro IIS.“

Provoz Hotmailu poskytl Microsoftu dokonalou zkušenost „sežrat si vlastní žrádlo pro psa“, pokud šlo o každodenní provoz globální webové služby – zkušenost, která se podle DeMella odráží v tom, jak dnes Microsoft provozuje Azure Cloud. „Bylo to jakési bezedné bohatství informací, pokud jde o to, co dělat a nedělat – nejlepší postupy, nejhorší postupy, co funguje a co ne,“ řekl, „od nejmenších problémů s dobou odezvy při přihlášení až po to, jak zvládnout velké datové přenosy.“

Zatímco přechod na webové servery Windows proběhl dříve, backendový systém služby Hotmail – databázové servery a úložiště – začal přecházet na Windows Server a SQL Server až v roce 2004. S rostoucími nároky na úložiště se migrace stávala stále těžším úkolem, protože existovaly limity, jak rychle bylo možné přesouvat účty z jedné databáze do druhé a propagovat je mezi datovými centry.

Hotmail také zanechal stopu na platformě Office – kromě toho, že byl předchůdcem Outlook.com. První verze Outlooku vyšla jen několik týdnů po akvizici Hotmailu a další verze – Outlook ’98 – musela být přizpůsobena spolupráci s Hotmailem, což vedlo k menší válce protokolů. “ používal jako protokol MAPI,“ řekl DeMello a popsal MAPI přes TCP/IP jako „jednu z nejtěžších věcí, které kdy byly vynalezeny, takže jsme to tehdy museli změnit na přímý WebDAV. Takže jsme měli několik problémů, řekněme to takhle – který protokol musel vyhrát válku protokolů.“

Bolest zkušeností

Přechod ze systému Solaris na Windows trval tři roky. A přestože tato migrace proběhla v podstatě bez nehod – DeMello řekl, že „přikázání Billa Gatese shora“ znělo: „‚Nepřijdeš o jedinou poštovní schránku‘ – a my jsme o ni nepřišli“.

Šíření služeb pro miliony uživatelů znamenalo rozšíření datových center, která by zvládla neustále rostoucí nároky na úložiště a výpočetní výkon služby Hotmail. Úložiště nebylo zdaleka levné. „Potýkali jsme se se skutečně raketově rostoucími náklady na pevné disky,“ řekl DeMello. „Musíte si uvědomit, že mluvíme o letech 1997 až 2000… stále jste platili za megabajt – zapomeňte na gigabajty. A tak samotné náklady na infrastrukturu byly ohromující.“

A tato datová centra byla drahá a náročná na energii. „Vzpomínám si, že když jsme vlastně dokončili nové datové centrum, které bylo postaveno v Bothellu ,“ řekl DeMello. „Zapnuli jsme ho, abychom ho otestovali – a hned první den, kdy jsme testovali Saturn, jsme v Bothellu způsobili výpadek proudu. Druhý den ráno jsem musel reagovat na velmi rozzlobeného městského úředníka. Podruhé se nám to podařilo – k výpadku proudu nedošlo. Kapacita byla zvýšena a všichni na to byli připraveni a připravovali se na to a očekávali, že město olíznou plameny, ale nestalo se tak.“

V létě 1999 pak došlo k prvnímu velkému narušení bezpečnosti služby Hotmail. Každý z účtů Hotmailu – kterých bylo v té době asi 50 milionů – byl potenciálně odhalen chybou ve skriptu na serverech Hotmailu, která umožňovala přístup ke každému účtu Hotmailu se stejným heslem: „eh.“

Vznikly webové stránky Gateway, které tuto chybu využívaly a umožňovaly komukoli získat přístup k poštovní schránce pouhým zadáním jména cílového účtu. Někteří tvrdili, že mají přístup k účtům prostřednictvím této chyby téměř dva měsíce, než ji Microsoft opravil. Někteří se domnívali, že se jedná o zadní vrátka zanechaná vývojářem služby Hotmail.

DeMello se k tomuto narušení nechtěl vyjádřit. „Mohl bych vám to říct, ale musel bych vás zabít,“ zažertoval. Tvrdil však, že Hotmail vždy kladl bezpečnost a soukromí na první místo – alespoň do té míry, do jaké to bylo na přelomu tisíciletí praktické. „Do zabezpečení a ochrany soukromí jsme vložili spoustu energie a úsilí,“ řekl. „Nebylo to nic vedlejšího. Myslím, že jsme systém od základu budovali se zaměřením na bezpečnost a soukromí.“

Pro rok 1999 to znamenalo udělat zejména dvě věci, řekl DeMello. „Snažili jsme se chránit přihlašovací údaje a prosazovali jsme zásady používání hesel. A chtěli jsme být k uživatelům velmi vstřícní ohledně nutnosti chránit svá hesla a dali jsme jim jasně najevo, že e-mail není bezpečné médium. V často kladených dotazech a ve sděleních samotného týmu služby Hotmail jsme varovali, aby nikdy nesdělovali ani neposílali žádné osobní nebo finanční údaje nebo bezpečnostní informace prostřednictvím e-mailu.“

Služba Hotmail používala zabezpečený protokol HTTP (HTTPS) se šifrováním SSL k ochraně přihlašovacích údajů uživatelů a společnost Microsoft nutila zákazníky používat složitější hesla – zbytek služby však běžel přes nešifrovaný protokol HTTP. „Jen část ověřování vyžadovala, abychom v té době provozovali hardwarové akcelerátory,“ řekl DeMello. „A to znamenalo velmi vysoké náklady – tisíce dolarů za kartu, kterou jste museli provozovat, ať už jste používali Unix nebo Windows Server. Celou infrastrukturu jste tehdy nemohli provozovat přes SSL.“

To se změnilo s tím, jak se vyvíjely procesory provozující servery – a dnes je „nepochopitelné provozovat něco s přímým HTTP,“ řekl DeMello.

Zásady pro hesla byly nastaveny tak, aby zákazníci nemohli používat příliš krátká nebo (od roku 2011) příliš často používaná hesla. Služba Hotmail však měla limit délky hesla 16 znaků, takže existoval strop pro to, jak složitá tato hesla mohou být.

Takže i když někdo, kdo odposlouchává síť Wi-Fi v kavárně, nemusí být nutně schopen odposlouchávat hesla, stále existovala možnost, že někdo může číst vaše zprávy Hotmailu tím, že zachytí webový provoz po přihlášení.

Srdcebolné stigma Hotmailu

Konkurence ze strany Gmailu od Googlu a Yahoo přinutila Hotmail ke zlepšení, ale také vyvolala podivnou změnu značky. V rámci snahy společnosti Microsoft učinit MSN více „živým“ v době uvedení systému Windows Vista v roce 2005 se Microsoft pokusil změnit značku mnoha svých služeb na „Windows Live“. Služba Hotmail byla přejmenována na „Windows Live Mail“. Uživatelé Hotmailu však byli zřejmě zmateni, a tak se název změnil znovu – na Windows Live Hotmail. Současně s přejmenováním začal Microsoft kompletně přepisovat front-end systémy pro Hotmail, které byly předtím většinou porty původního kódu Solarisu v jazycích C++ a Perl. Přepsání do kódu C# a ASP.NET konečně ukončilo unixové dědictví Hotmailu a v dobrém i zlém udělalo ze služby výkladní skříň vlastních platforem Microsoftu – společnost se tak vydala směrem k platformě Office 365 a cloudu Azure.

Ačkoli byl Hotmail pro Microsoft důležitý jako testovací pole pro mnoho věcí – a možná méně důležitý jako generátor příjmů – získal v některých kruzích také pověst kořene všeho špatného na internetu. Uživatelé Hotmailu byli po léta terčem vtipů a všeobecné nenávisti. Jeden manažerský poradce otevřeně navrhl, aby firmy nikdy nezaměstnávaly lidi, kteří používají Hotmail.

Hotmail byl zemí vypalovacích účtů pro lidi, kteří si zakládali falešné seznamovací profily. Jako průkopník v oblasti HTML e-mailů byli uživatelé Hotmailu přirozeným cílem vznikajících phishingových útoků a útoků typu drive-by download. Jeho schopnosti filtrování spamu byly přinejlepším pochybné. Ironií je, že neschopnost Hotmailu blokovat spam způsobila, že účty Hotmailu byly častěji blokovány jako spam – zčásti kvůli všem návratům způsobeným plnými poštovními schránkami.

Přes všechny relativně dobré věci, které můžeme Hotmailu připsat k dobru, není mnoho důvodů k oplakávání jeho odchodu. Outlook.com usnadňuje zapomenout na staré špatné časy webmailu… a stále existují tisíce lidí, kteří byli příliš líní na to, aby se odhlásili ze zachování své adresy Hotmail.com.