Jak je možné, že se bosé nohy dotknou žhavého uhlí, aniž by se popálily? Uhlíky začínají jako kusy dřeva. Dřevo se skládá ze spousty uhlíku, některých „těkavých organických molekul“ a vody.

Těkavá organická molekula je molekula na bázi uhlíku, která se při zahřívání vypařuje. Benzín je těkavá organická látka. Tyto těkavé organické molekuly ze dřeva vidíme jako kouř stoupající z ohně. Žárem ohně se všechny těkavé organické látky odpaří, stejně jako veškerá voda. Protože uhlíky před senzací nějakou dobu hořely, shořely na téměř čistý uhlík.

Pokud byste vzali do ruky jeden z těchto čistě uhlíkatých uhlíků, všimli byste si, že je extrémně lehký. Uhlík je lehký prvek – proto rámy kol a tenisové rakety z uhlíkových vláken příliš neváží. Uhlí je tvořeno převážně lehkými atomy uhlíku a vzduchovými prostory (obsahuje i několik dalších prvků, například draslík a vápník – ty zůstávají v popelu).

Tato lehká struktura uhlíku je špatným vodičem tepla. Trvá poměrně dlouho, než se teplo přenese ze žhavého uhlí na vaši pokožku. Kdyby bylo uhlí vyrobeno z rozžhaveného kovu, přenos tepla vedením by byl téměř okamžitý – silně byste se popálili.

Nyní přidejte skutečnost, že popel je velmi dobrý izolant. Lidé používali popel k izolaci boxů na led a podobně. Rozžhavené uhlíky pokryté popelem předávají teplo ještě pomaleji, protože popel působí jako izolační vrstva.

Pak je tu ještě krátký časový úsek. Přenos tepla z rozžhaveného uhlí je pomalý, ale přesto k němu dochází. Pokud byste na uhlí stáli v klidu několik sekund, určitě byste se popálili. Svižnou chůzí omezíte kontakt s jednotlivými uhlíky na velmi krátký časový úsek. Také se velmi rychle dostanete přes lůžko uhlíků, a tím omezíte celkovou dobu kontaktu s uhlím. Vaše noha se tedy nikdy nerozpálí natolik, aby se popálila.

To je celý příběh! Další informace o chůzi po ohni a souvisejících tématech najdeš na odkazech na další stránce.

Původně publikováno: 28. srpna 2004