Narciso Claveria y Zaldua je jméno, které neřekne nic jiného než filipínští historici nebo možná někteří lidé v Cagayanu, Masbate a Misamis Oriental, kteří žijí ve městech pojmenovaných Claveria, na počest španělského generálního guvernéra, který sloužil v letech 1844-1849.

Za osobní vedení úspěšného tažení na Samalu proti pirátům, kteří v únoru 1848 terorizovali ostrov Balanguigui, byl Claveria vyznamenán velkokřížem královského a vojenského řádu San Fernando a byl mu udělen dědičný titul „Conde de Manila“.“

Claveria se připomněl minulou středu, kdy katolíci začali 40 dní půstu ve stínu koronaviru.

Claveria možná není tak známý jako Legazpi, Dasmariñas, Taft nebo Forbes, ale dva jeho činy můžeme pocítit i v naší době. První měl co do činění s přenastavením času a filipínského kalendáře. Když Ferdinand Magellan v roce 1519 vyplul ze Sevilly na Moluky, nevěděl, že překročil to, co dnes známe jako mezinárodní datovou čáru. Dne 9. července 1522 hovořil Magellanův kronikář Antonio Pigafetta s muži, kteří šli pro zásoby, a napsal:

„A nařídili jsme našim mužům na lodi, aby se, až budou na břehu, ptali, co je za den. Bylo jim odpovězeno, že pro Portugalce je čtvrtek, čemuž se velmi podivili, neboť pro nás byla středa, a nevěděli jsme, jak jsme se dostali do omylu. Neboť já, který jsem byl vždycky zdravý, jsem si každý den bez přestávky zapsal. Jak nám však bylo posléze řečeno, nejednalo se o žádný omyl, neboť jsme se vždy vydali na cestu směrem na západ a vraceli jsme se na stejné místo, odkud vycházelo slunce, pročež nám dlouhá plavba přinesla zisk čtyřiadvaceti hodin, jak je jasně vidět.“

Krátce řečeno, „Magellanův ztracený den“ „opravil“ Narciso Claveria, který se souhlasem manilského arcibiskupa nařídil, že po pondělí 30. prosince 1844 bude následovat středa 1. ledna 1845. Úterý 31. prosince 1844 tak zmizelo a Filipíny byly synchronizovány se zbytkem regionu dlouho předtím, než byl v roce 1851 zaveden základní poledník neboli greenwichský čas. Počítání času, kalendáře a dnů v týdnu bylo na Filipínách založeno na východu a západu slunce, fázích měsíce a každoročním stanovení data Velikonoc.

Dne 29. listopadu 1849 vydal Claveria také dekret o přijetí příjmení. Protože neexistoval žádný systém příjmení a příliš mnoho nově konvertovaných indiánů přijímalo příjmení De Jesus, De la Cruz, De los Santos nebo Del Rosario, vedlo to k mnoha zmatkům, které bránily efektivnímu sčítání lidu a výběru daní. Claveria poskytla 61 000 možností v Catalogo alfabetico de apellidos (Abecední katalog příjmení). Někteří velmi etnicky vyhlížející lidé tak dnes mají španělská příjmení jako Gonzalez, Gutierrez, Enriquez nebo Romualdez, zatímco někteří mesticové nebo čínsky vyhlížející Pinoys nosí jména předšpanělské šlechty jako Gatbonton, Gatchalian, Gatdula nebo Gatmaitan nebo jména s rysy předšpanělských válečníků: Mezi filipínská jména, která se dostala do Claveriova katalogu a která se dávala jako příjmení těm, kdo přišli pozdě nebo neměli na výběr, patří: Macaspac (ničitel), Macatunaw (člověk, který dokáže roztavit kov), Macatangay (člověk, který dokáže chytit nebo zajmout), Macapagal (neúnavný) nebo vysvětlující Catacutan, označující někoho, koho je třeba se bát.

Mezi filipínská jména, která se dostala do Claveriova katalogu a která se dávala jako příjmení těm, kdo přišli pozdě nebo neměli na výběr, patří např: Baboy (prase), Onggoy (opice), Dilangbutiqui (ještěří jazyk), Bayag (varlata), Puqui (vagína) a Bayot (homosexuál). Zde je třeba poznamenat, že španělské příjmení Gago má na Filipínách jiný význam.

Další pohled na seznam však odhalil naši náboženskou stránku. V seznamu Claveria byla příjmení, která jsou vlastně tituly Panny Marie: Del Rosario (Růžencová Panna), Paz nebo De la Paz (Virgen de la Paz y de Buenviaje, Panna míru a dobré cesty uctívaná v Antipolu), Concepcion (Neposkvrněné početí), Asuncion (Nanebevzetí), Natividad (Vánoce), Salvacion (Spasení), Del Carmen (Panna Maria z hory Karmel) a De la Peña (Nuestra Señora de la Peña de Francia). Bautista je od San Juan Bautista neboli Jan Křtitel, který se liší od Evangelista, což je San Juan Evangelista neboli svatý Jan Evangelista. Apostol může být kterýkoli z apoštolů, zatímco De los Reyes je odkaz na Tři krále ve vánočním příběhu. Zatímco De los Santos je spíše morbidní, protože připomíná svátek Všech svatých, kdy Filipínci 1. listopadu táhnou na hřbitovy.

Naše příjmení odrážejí více historie, než si chceme připustit.