V tomto článku se Ninisha Aagrawal z RGNUL věnuje právům ženy po rozvodu.

Nedávno, 11. září, ctihodný Nejvyšší soud zkrátil Ochlazovací lhůtu pro rozvod o šest měsíců podle zákona o hinduistickém manželství z roku 1976 a rozhodl, že rozvod může být párům udělen bez ustanovení povinné 18měsíční odluky. Soudní senát ve složení Adarsh Goel a Uday U Lalit rozhodl, že od šestiměsíční lhůty na rozloučení může soud upustit se vzájemným souhlasem párů. Soudní senát zdůraznil, že článek 13B umožňuje stranám rozvést manželství po vzájemné dohodě, pokud se nenávratně rozpadne. Proto není vhodné nutit strany, aby přijaly manželský vztah, pokud k tomu nejsou ochotny.

• Podle sčítání lidu z roku 2001 provedeného Úřadem generálního registrátora & Census Commissioner, India, pod Ministerstvem vnitra, uzavřelo manželství přibližně 468 593 osob, z nichž se 3 331 rozešlo.
• Statistika rozvodovosti v různých státech podle sčítání lidu z roku 2011:

• Tendenci rozvodovosti v kontextu různých náboženství v Indii lze pochopit prostřednictvím těchto statistik ze sčítání lidu z roku 2011:

Co jsou to práva na výživné?

Výživné znamená částku, kterou musí manžel zaplatit manželce za rozvod. Hlavním cílem je poskytnout rozvedeným ženám finanční nezávislost, aby se usnadnilo pohodlí. Článek 125 trestního řádu poskytuje prostředky nápravy těm, kteří jsou zanedbáváni a žádají o výživné. Za „manželku“ se považuje pouze žena, která uzavřela zákonný sňatek.

Co je to předběžné výživné?

Předběžné výživné je poskytováno manželce, přičemž částka má být vyplácena ode dne podání návrhu do dne zamítnutí nebo vydání rozhodnutí. Cílem tohoto příspěvku je uspokojit její základní potřeby po dobu trvání řízení.

Co bude výživné podle indického práva?

Podle § 125 odst. 4 trestního řádu, pokud manžel i manželka žijí odděleně se vzájemným souhlasem, nemůže manželka požadovat příspěvek z výživného, ale rozhodnutí o rozvodu po vzájemné dohodě o odděleném životě nemůže manželku zbavit práva požadovat výživné. Soud ji může stanovit v libovolné výši v závislosti na svém uvážení.

Může manželka požadovat výživné před rozvodem manželství?

Nejprve se podá návrh na rozvod manželství u okresního soudu, který se zabývá rodinnými věcmi. Existují dvě podmínky:

• Pracující ženy nemohou požadovat výživné před rozvodem nebo bez rozluky.
• Žena má právo pobytu do rozvodu, ale žádné majetkové právo během života manžela.

Právo na péči o dítě

Péče o dítě v Indii závisí na rodičích a náboženství. Opatrovnictví dítěte se v naší zemi řídí osobními zákony náboženské praxe s Guardians and Wards Act, 1890, který se vztahuje na každého občana. Při rozhodování o opatrovnictví se berou v úvahu finanční poměry rodičů, zázemí, životní styl a blahobyt.

Právo na výživné podle hinduistického práva

Právo na výživné není převoditelné. Vdaná žena může požadovat výživné, pokud žije odděleně od svého manžela, i když nežádá o rozvod pouze podle hinduistického práva. Je oprávněna žít odděleně od svého manžela, aniž by ztratila právo na výživné podle hinduistického zákona o adopci manželství z roku 1956. Někdy je pro ženu nemožné bydlet s manželem, ale možná není ochotna přerušit manželský vztah z osobních důvodů. V takovém případě tedy hinduistické právo stanoví určité důvody, které jsou uvedeny v zákoně, aby bylo možné požadovat příspěvek.

• Důvody pro přiznání výživného jsou uvedeny níže

• Muž s ní zacházel krutě.
• Muž ji úmyslně zanedbával nebo ji opustil.
• Muž trpí jakoukoli virulentní leprou nebo pohlavní chorobou.
• Muž má jakoukoli jinou žijící manželku.
• Muž chová v domě konkubínu nebo s touto konkubínou pobývá někde jinde.
• Muž konvertoval k jinému náboženství/přestal být hinduistou.
• Důvodem rozvodu může být i nepříčetnost ( duševní stav a nepříčetnost)
• Předpoklad smrti: Pokud manželka o manželovi nic neslyšela po dobu nejméně sedmi let.
• Jakýkoli jiný důvod rozluky platný z hlediska zákona.

• Další důvody rozvodu

Ženě byly poskytnuty další důvody rozvodu podle hinduistického zákona o manželství z roku 1955 podle § 13 odst. 2.

• Polygamní manželství.
• Bestiální sklony manžela ke znásilňování, sodomii a mučení.
• Zavržení manželství.
• Přikázání výživného.

• Omezení zákona

▪Pokud má manželka za trvání manželství cizoložný vztah s jiným mužem, pak nemůže nic požadovat.

▪Jestliže manželka konvertovala k jinému náboženství a přestala být hinduistkou.

▪Jestliže neexistuje zákonné manželství nebo neexistuje manželský vztah, pak není žádný nárok platný.

Poznámka: V důsledku soudního aktivismu je domněnka manželství považována za významnější a překážka výživného byla odstraněna.

Právo na majetek předků

Vdané ženě musí manžel po rozvodu poskytnout přístřeší a výživné. Pokud je členkou společné rodiny, pak bude mít nárok na stejný podíl manžela, společně s jeho matkou a jejími dětmi(po jeho smrti).

Péče o dítě podle hinduistického práva

O péči o hinduistické dítě se rozhoduje podle zákona o poručnících a opatrovnících z roku 1890 spolu se zákonem o hinduistických menšinách a opatrovnictví z roku 1956, který zahrnuje také džinisty, buddhisty a sikhy.

▪ Podle zákona o hinduistických menšinách a opatrovnictví z roku 1956 musí hinduistické dítě mladší 5 let zůstat v péči matky, aby se zajistily citové a morální důvody.

▪Přirozeným poručníkem je obecně považován otec, jinak matka.

▪Pokud péče otce není vhodná pro blaho dítěte nebo není lepší než péče matky, pak nemůže uplatňovat žádné nezadatelné právo.

▪Péče o dítě může přecházet z jednoho na druhého v závislosti na blahu a bezpečné budoucnosti dítěte.

• Právo na výživné podle parsího práva

Jak se domáhat výživného

• Strany se mohou domáhat výživného současným zahájením trestního nebo občanskoprávního řízení.
• V trestní věci nemá náboženství strany žádný význam, ale v případě občanskoprávního řízení tomu tak není.

Co když manžel odmítá poskytovat výživné?

• Jestliže manžel odmítá platit výživné i po rozhodnutí soudu, musí se manželka obrátit na soud.

• Soud manžela uvězní, dokud nezaplatí.
• Zákon o manželství a rozvodu v Parsi z roku 1936 uznává právo vdané ženy dostávat jak závěsné, tak trvalé výživné.

Jak se o nároku rozhoduje

• Maximální částka, kterou může žena v době řízení požadovat, nesmí přesáhnout jednu pětinu manželova příjmu.
• Zohlední se finanční poměry manžela, majetkové poměry ženy a jednání zúčastněných stran, které zůstane v platnosti, dokud žena zůstane bezdětná.

Právo na majetek předků

Podle indického zákona o dědictví z roku 1925, když manžel ženy zemře, pak bude mít nárok na jednu třetinu celkové částky majetku předků, pokud existují další potomci v linii. ale pokud žádní potomci nejsou, připadne jí polovina majetku, v opačném případě celý majetek.

Péče o dítě podle parsíjského práva

Řídí se podle pokynů stanovených v zákoně o poručnících a opatrovnících z roku 1890. Vzhledem k tomu, že blaho dítěte je nanejvýš důležité, a tak se žádný zvyk nebo náboženská tradice nemůže stát překážkou v péči o dítě

Právo na výživné podle křesťanského práva

Výživné je podle jakého řízení?“

• Řízení může být podle trestního nebo občanského soudního řízení.
• Může být vedeno současně trestní i občanskoprávní řízení. V trestním řízení na náboženství nezáleží, ale v občanskoprávním řízení na něm záleží.

• Co když žena není po rozvodu schopna se sama živit?

Podle § 37 indického rozvodového zákona z roku 1869 může rozvedená žena získat od manžela výživné až do konce života, a to podáním žádosti o výživné u civilního/vyššího soudu. Platí však pouze pro ty, kteří jsou křesťané.

Jak získat výživné v případě, že manžel odmítá

• Pokud manžel odmítl poskytovat výživné, může se žena obrátit na soud, který zase může manželovi nařídit, aby platil, pokud se soud přesvědčí o pravdivosti prohlášení.

• Výživné by nemělo přesáhnout jednu pětinu průměrného příjmu manžela za následující tři roky předcházející vydání příkazu a bude trvat až do prohlášení manželství za neplatné nebo do jeho rozvodu.
• Soud může také nařídit manželovi, aby manželce platil týdenní nebo měsíční platby, je-li to přiměřené, s přihlédnutím k finanční situaci manžela v daném okamžiku.
• Může nařídit manželovi, aby poskytoval výživné správci manželky jejím jménem.

Právo na majetek předků

Podle indického zákona o dědictví z roku 1925, když manžel ženy zemře, pak bude mít nárok na jednu třetinu celkové částky majetku předků, pokud existují další potomci v linii. ale pokud žádní potomci nejsou, připadne jí polovina majetku, jinak celý majetek.

Péče o dítě podle křesťanského práva

Řídí se indickým zákonem o rozvodu z roku 1869 se zákonem o poručnících a opatrovnících z roku 1890. Soud může vydat nařízení buď v době řízení, nebo po vydání rozhodnutí o rozvodu, a to podle svého uvážení. Rovněž § 41, 42 a 43 tohoto zákona uděluje soudům pravomoc rozhodnout o péči o křesťanské nebo jiné dítě, na které se nevztahuje osobní právo.

Právo na výživné podle muslimského práva

Který zákon chrání práva žen podle muslimského práva?

• Zákon o muslimských ženách (ochrana práv při rozvodu) chrání práva žen, s nimiž se jejich manželé rozvedli.
• Tento zákon byl výsledkem rozhodnutí vlády Rádžíva Gándhího zrušit rozhodnutí ve věci Šáh Bánó.
• Nevztahuje se na Džammú a Kašmír. Je spravován soudcem první třídy vykonávajícím pravomoc podle trestního řádu z roku 1973.

Jak tento zákon chrání právo žen na výživné?

• Podle oddílu a) tohoto zákona má muslimská žena nárok na výživné od svého bývalého manžela podle spravedlivého a přiměřeného ustanovení během období iddatu a povinnost manžela není omezena pouze na toto období iddatu, ale i po něm.
• V případu Shabana Bano v. Imran Khan Nejvyšší soud rozhodl, že muslimská žena, která nemá žádné prostředky na obživu, může požadovat výživné i poté, co období iddatu skončí, podle § 125 CrPC.
• Jestliže žena není schopna se uživit po období iddah, které dodržuje po smrti manžela nebo po rozvodu, během něhož se nemůže provdat za jiného muže, pak může soudce nařídit příbuzným ženy, aby jí platili výživné, ale budou mít nárok na dědictví jejího majetku po její smrti podle muslimského práva.
• Jestliže však příbuzní nejsou schopni výživné poskytnout, pak může soudce nařídit, aby tuto částku zaplatil státní Waqf.

POZNÁMKA: Zákon o muslimských ženách (ochrana práv při rozvodu) z roku 1956 má retrospektivní povahu a manžel bude povinen platit výživné (spravedlivé a přiměřené ustanovení) manželce, i když k rozvodu došlo před přijetím tohoto zákona.

Případ: Hyder khan v. Mehrunnisa (1993)

Dědická majetková práva manželky v islámu

V případě Shah Bano Nejvyšší soud rozhodl, že je povinností manžela během rozvodu poskytnout bývalé manželce přiměřené a spravedlivé zaopatření podle oddílu 3 odst. 1Ha zákona o muslimských ženách (ochrana práv při rozvodu) z roku 1986. Toto období přesahuje dobu iddatu, neboť žena si zachovává kontrolu nad majetkem a věcmi.

Péče o dítě podle muslimského práva

Řídí se zákonem o poručnících a opatrovnících z roku 1890, ale samostatný zákon zde není. Péče o dítě se nazývá hizanát, což znamená péče o kojence.

▪V případě chlapce mladšího 7 let má péči matka (podle hanafijské školy)

▪V případě dívky zůstává péče matce, dokud nedosáhne plnoletosti nebo puberty.

▪Pokud matka není naživu nebo není schopna, přechází péče na mateřské příbuzné dítěte. Není-li to možné, pak konečně na muže.

▪Po dosažení sedmi let věku chlapce a puberty dívky získává péči otec, který je považován za zákonného a přirozeného poručníka.

▪O právo péče může matka přijít, pokud se provdá za někoho, kdo není příbuzný nezletilého, zanedbává dítě, vede nemravný život nebo se zdržuje daleko od bydliště otce.

V tomto článku bylo postupně rozebráno několik zákonů, které ženám otevírají cestu k tomu, aby mohly požadovat výživné. Různá náboženství působí podle různých zákonů, ale v konečném důsledku se všechny zabývají předmětem poskytování spravedlnosti a právem žen.

Poraďte se s dobrým rozvodovým právníkem pro manželské spory.

.