Co je sebeuvědomění?

Co je to tedy sebeuvědomění? Na tuto otázku lze odpovědět více než různými způsoby, ale nám stačí jen jeden: sebeuvědomění se totiž skládá ze sebeupřímnosti, reflexe a realistického pohledu na život.

Sebeuvědomění zahrnuje sebeupřímnost, protože člověk nemůže být sebeuvědomělý, pokud věří ve lež. Řekneme-li například, že 1+1 = 3, pak známe lež, nikoliv odpověď na rovnici. Podobně, když lžeme nebo zkreslujeme to, kým jsme, sami sobě, pak nám chybí sebeuvědomění.

Sebuvědomění zahrnuje sebereflexi, protože člověk si nemůže být vědom sám sebe, aniž by sebereflektoval. Naše pozornost je obvykle zaměřena na svět kolem nás, a tak sebeuvědomění nutně znamená, že změníme orientaci své pozornosti tak, aby byla více zaměřena dovnitř.

Sebeuvědomění s sebou nese také realistický pohled na život. Jak jsme již řekli, pokud chceme mít sebeuvědomění, nemůžeme si lhát. A to znamená, že na sobě musíme uznat jak žádoucí, tak i méně žádoucí vlastnosti. V podstatě musíme být realisty, pokud jde o to, kdo jsme. Nikdo z nás není dokonalý a většina z nás není ani tak špatná.

Sebedůvěra je tedy gestalt; to znamená, že význam sebeuvědomění je výsledkem menších dílčích částí. A když nám tyto menší dílčí části chybí, stejně tak nám chybí sebeuvědomění. V našem případě jsou těmito dílčími částmi upřímnost k sobě samému, sebereflexe a realistický pohled na život.

Jaké jsou různé typy sebeuvědomění

Sebuvědomění se může projevovat dvěma kvalitativně odlišnými způsoby. Na jedné straně můžeme mít kognitivní sebeuvědomění, na druhé straně můžeme mít emocionální sebeuvědomění. Respektive první druh sebeuvědomění se týká uvědomování si vlastních myšlenek a druhý druh sebeuvědomění se týká uvědomování si vlastních emocí.

Pokud se zamýšlíme nad svými myšlenkami, můžeme si být vědomi toho, zda jsou optimistické, nebo pesimistické; můžeme si být vědomi toho, zda o druhých smýšlíme negativně, nebo pozitivně; nebo si můžeme být vědomi toho, zda jsme intelektuálně líní, nebo důslední.

To samé lze říci o našich emocích. Když se zamyslíme nad svými emocemi, můžeme si být vědomi toho, zda jsou neurotické, nebo zdravé; můžeme si být vědomi toho, zda jsou šťastné, nebo smutné; nebo si můžeme být vědomi toho, co cítíme, nebo necítíme k druhým.

Proč je sebeuvědomění důležité?“

Teď, když jsme pochopili, co znamená sebeuvědomění, můžeme si odpovědět na otázku: „

Sebeuvědomění je důležité, protože:

1. Být dobrým člověkem vyžaduje sebeuvědomění.
2. Změnit svůj život cíleným nebo řízeným způsobem vyžaduje sebeuvědomění.
3. Rozvíjet se vyžaduje sebeuvědomění.

Chceme-li něco z toho dělat, pak je předpokladem sebeuvědomění.

Být dobrým člověkem vyžaduje sebeuvědomění, protože dobří lidé nikdy nepředpokládají, že jsou dobří. Nikdo není přirozeně dobrý v morálním smyslu. Morální úsudek se trénuje přesčas. A tak určení, zda jsme dobří, nebo špatní lidé, vyžaduje, abychom sebereflektovali své chování a rozhodnutí.

Abychom mohli cíleně nebo řízeně změnit svůj život, musíme nutně vědět nejen to, kde se náš život nachází v současné době, ale také to, kam chceme, aby se náš život dostal v budoucnosti. A pokud to máme vědět, musíme sebereflektovat.

Nejenže musíme sebereflektovat, ale také k sobě musíme být upřímní ohledně své současné situace. Jinak nikdy nezískáme přesnou mapu našich poměrů. A bez přesné mapy se určitě ztratíme.

Seberealizace vyžaduje neuvěřitelnou míru sebeuvědomění. Abychom mohli změnit svůj charakter nebo návyky, vyžaduje to, abychom nejprve důvěrně poznali ty povahové rysy a návyky, které se snažíme změnit.

Musíme být schopni přesně posoudit nedostatky a silné stránky svého charakteru a stejně tak určit nesoulad mezi naším současným stupněm seberozvoje a našimi požadovanými konečnými cíli seberozvoje.