Původně zveřejněno jako „poznámka“ na Facebooku – http://www.facebook.com/childlessstepmoms

„Překračuje své hranice!“

Tak tohle byl můj malý výzkumný projekt. Troufám si tvrdit, že NEJČASTĚJŠÍ problém ve smíšených rodinách má NĚCO společného s hranicemi. Denně se na mě obrací někdo, kdo se s tím potýká. Ať už je to BM NEBO SM, je to v nějaké formě problém téměř ve všem, co děláme. Ale jako nevlastní máma to vidím jen ze své strany. Proto jsem vyhledala respektované názory BM na této stránce a ty mi nabídly SKVĚLÝ pohled na věc.

Problém:

Tchýně je zraněná, protože ji biomáma obvinila, že překročila své hranice. Buď je neuvěřitelně chladná a říká, že nebude řešit, které konkrétní hranice jsou překročeny, jen to, že jsou. Nebo je vlažná a občas se jimi tu a tam zabývá. Nebo je HORKÁ a útočí na SM za každý její pohyb a tak nějak bez ohledu na to, co SM udělá, je to překročení hranic.

Než budu pokračovat, PŘEČTĚTE SI, PROSÍM, NÁSLEDUJÍCÍ. VŽDY JSOU VÝJIMKY. NĚKDY je to biomáma, kdo dostává od nevlastní mámy na prdel. Někdy se jedna nebo dokonce obě strany snaží komunikovat bezvýsledně. Já to chápu. Jako nevlastní máma, která má dítě v péči, jsem jednou z těchto výjimek. Takže prosím dopředu, pochopte, chápu to, všichni to chápeme, jsou výjimky. Tahle malá studie byla pro MAJORITU – pro ty, kteří mají alespoň MALOU šanci na otevřenou komunikaci – i když jen někdy.

Okay so, moving on. JAKO NEVLASTNÍ MATKA jsem položila následující otázku :

„Domnívám se, že jedním z největších problémů mezi biomamami a nevlastními matkami jsou hranice. Uvědomuji si, že existují opravdu šílení nevlastní rodiče, kteří prostě skáčou na nepřiměřené úrovni, a proto překračují své hranice – a pak ještě něco. Ale většina z nás vlastně neví, kde ty hranice jsou, a prospělo by nám, kdyby nám biomáma konkrétně řekla, co je přijatelné a co už je přes čáru – podle jejího názoru. Doufám, že v tomto cvičení je možnost mluvit svobodně a sdílet, aniž by to bylo tak osobní (v takovém případě se někteří lidé mohou držet zpátky). Jedná se pouze o obecnou studii. V mé situaci si myslím, že bychom udělali Daleko lépe, kdyby mi prostě řekla, co je podle ní „přes čáru“, místo toho, aby mě obviňovala z toho, že překračuji meze, aniž by uvedla skutečné příklady. Poznámka**: Pokusil jsem se s ní o tento rozhovor vést jako první a ona ho neopětovala (pokud vás to zajímá nebo si myslíte, že by to měla iniciovat nevlastní matka). Co jste tedy udělali, pokud vůbec něco, abyste se pokusili sdělit hranice, které očekáváte od nevlastní matky v životě svých dětí?“

Odpověď byla ohromující. Dostala jsem všechno od toho, že BM a SM spolu vycházejí skvěle, až po druhý extrém – nenávidí se, jedna se snažila komunikovat, ale druhá není vnímavá atd. TO jsou extrémy, o kterých mluvím. Takže pro ty z vás, kteří patříte do této kategorie, vydržte, já se k vám dostanu později 🙂

Pro ostatní, kteří nepatří do těchto kategorií, jsem zjistila, že NĚKOLIK biomaminek řeklo, že je to práce. Že si s nevlastní mámou nikdy konkrétně nesedly, ale řešily hraniční otázky, když se objevily. VĚTŠINA řekla, že nevlastní máma se nepokusila překročit žádné zásadní hranice, a proto podobné rozhovory zůstaly striktně na určitou dobu a konkrétní příklady.

Každá biomáma řekla, že věří, že jejich hranice jsou jiné, až na JEDNU úroveň.

„První“. Všechny uvedly, že očekávají, že všechna „poprvé“ pro děti budou respektována a vyhrazena jim. Rozumný požadavek, ale opět si prosím uvědomte, že se jedná o NEZÁVISLÉ a skutečné matky. Jsou mezi námi i takové (ehm), které nemají aktivní BM v obraze. Dostala jsem celkovou shodu v tom, že když se BM rozhodne nezapojit, je to její problém, že přišla o „první“ – ale jinak je SM, který si bere „první“, ne-ne.

Jako nevlastní rodič v péči bez zapojení BM naprosto souhlasím. Nepotím se z těch prvních, protože se jich vzdala. Ale kdyby byla stále aktivní součástí jeho života (byly doby, kdy byla – tak nějak), tak bych ty hranice respektovala a věřím, že ty jako SM bys měla taky. To mi připadá jako obyčejná zdvořilost – S ROZUMEM. Chápu, že každý má jinou situaci a návštěvy a rozvrhy, yadda yadda, chápu to. Ale pochopte CELKOVÝ obraz. Biomatky chtějí první. Zapojené biomaminky chtějí první. Můžete se jim divit? Já ne.

Ale protože většina z nich říkala, že to řešily za pochodu a ne v jedné rané diskusi, zapátrala jsem trochu hlouběji. Proč? Proč takovou diskusi nevedli? Zdá se, že je to velmi důležité téma, nebo ne? Zvlášť pro biomaminky, které v dané situaci vyletí na nevlastní matku a obviní je, „jak se opovažují přešlapovat na místě!“

No podržte se. Co je tady realistické očekávání? Ano první, a VELKÉ věci, SM by měly vědět lépe. VĚTŠINA z nás to ví a respektuje to. Ale promiň, vy divné macechy, které se zoufale snažíte převzít moc a být BM všelijak odcizené – tady vás opravdu nepodpořím. Jste vlastně parta, která pokračuje ve stigmatu zlých nevlastních matek, takže si myslím, že byste se měly uklidnit a uvědomit si, že VŠECHNY NEVLASTNÍ MAMY – máme být doplňkem, ne náhradou – VŠECHNY, když „pravá“ máma není v obraze. A tyhle typy, chápu, jsou tam….ty, které jsou trochu moc „ruka, která houpe kolébkou – esque“….shudder..They are the exception. Ale my ostatní, včetně mě, patříme k nevlastním maminkám, které se tak moc snažily nešlápnout nikomu na kuří oko a STEJNĚ jsem měla pocit, že všechno, co dělám, je špatně. POKUD byly ty HRANICE tak důležité, proč se mnou nebyly pokryté? Dokonce jsem se s ní snažila tyto věci probrat – nešlo o jedno konkrétní posezení, ale snažila jsem se za ní přijít, abych zjistila, co očekává – a byla jsem odpálkována. S čímž se někteří z vás mohou ztotožnit.

Prosím, vězte, že mým CÍLEM je osobní růst a snad i sdílení místa, kde můžete růst i vy. To však znamená být otevřený upřímnému sebehodnocení. Účelem toho, že hledám JINÉ biomaminky, oproti té, kterou řešíte VY, je, abyste mohli vidět perspektivu, aniž byste se cítili napadáni. Ale jejich odpovědi byly tak užitečné. Mějte to prosím na paměti, až vám budu vyprávět nejzajímavější a nejvíc poučné informace, které jsem k tomuto tématu dostala.

Tak jsem se zeptala „proč“. „Proč“ jste jako biologický rodič nevyvinul iniciativu a nevysvětlil podrobně na začátku, co od nevlastní matky ve svém životě očekáváte?“

Odpovědi:

„Hranice stanovené předem se vždy snáze dodržují. Ale nemyslím si, že očekávat, že se máma přizpůsobí, je vždycky reálné – zvyká si na to, že jiná žena, kterou o to nežádala, bude velmi úzce sdílet život jejích dětí.“

„Vlastně jsem si ani neuvědomovala své vlastní hranice, dokud některé z nich nebyly překročeny a já se necítila uražená ~ také si myslím, že jsem nikdy nečekala, že jiná žena bude chtít, aby ji děti poznaly, tak moc.“

„Myslím, že kdyby si máma sedla k nevlastní mámě a začala jí chrastit svými hranicemi, cítila by se nevlastní máma jako dítě… Vím, že by mě to odradilo… vypadalo by to, že *ona* má ode mě taková očekávání…“

Především jsou to velmi zajímavé odpovědi, nemyslíte? My jako nevlastní matky ne vždy přemýšlíme o tom, že biomámy si nás nevybraly, abychom se věnovaly jejich dětem, MNOHÉ neví, co od nevlastní mámy očekávat, stejně jako my nevíme, co očekávat při jednání s biomámou. Také jsi zachytila tu část, kde říká, že nechce, aby se nevlastní máma cítila jako dítě? Možná jsi to přehlédla. Já ne. Myslela jsem si, že to bylo obrovské. Vím, že to tak není VŽDY, ale možná neznají své vlastní hranice, dokud si s nimi „nepohrajeme“, a možná mají některé biomaminky dokonce trochu obavy i o NAŠE pocity.

Tak jsem si říkala, jaký úžasný postřeh. OKAY to pak dává DŮVOD, proč za námi v některých případech s tímto problémem hranic nepřijdou. Ale co si potom myslí o tom, že za NIMI kvůli tomu přišla nevlastní matka?“

„To by bylo skvělé ~ myslím, že by bylo těžké být k něčemu takovému negativní. To, že se někdo zeptá na tvé hranice, aby je mohl respektovat, je VELKÉ.“

„Byla bych velmi otevřená tomu, kdyby se mě SM zeptal, jaké jsou mé hranice – a myslím, že to vysílá dvojí zprávu: Já tě respektuji natolik, že se zeptám, ale jsem tady a nikam neodcházím. Tak pojďme spolupracovat.“

Podíval ses na to někdy z této perspektivy? Možná že TY udělat první krok a snažit se upřímně pochopit, odkud BM vychází, JE to nejlepší, co můžeš udělat. Přečti si znovu, co řekla: „To vysílá dvojí zprávu: Vždyť já si tě vážím natolik, že se tě ptám, ale jsem tady a nikam neodcházím. Takže pojďme spolupracovat.“ TO je ROZHODNĚ férový a upřímný vzkaz, který bych s radostí vyslala. Není to RUDE, není to zlehčování NIKOHO. Podle mě je to vlastně docela na místě. Vím, že to říkám často, neustále vás všechny povzbuzuji, abyste ZKOUŠELI navázat otevřenou komunikaci. „V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ!“, „JE TO ŠÍLENÁ MRCHA!“, „ZKOUŠEL JSEM TO, ALE ONA MĚ NEPOSLOUCHÁ!“. Dobře, pro některé z vás to tak je. ALE NE VŽDYCKY. A doufám, že to vrhne trochu světla, pokud se vůbec pokusíte s BM o těchto věcech diskutovat, na to, PROČ na to tolik tlačím.“

Nakonec jsem se zeptala: „A co když BM spustí o hranicích, které nikdy nebyly řešeny, ale ona neuvede konkrétní příklady?“

„Co se týče maminek, které mění pravidla uprostřed hry, poradila bych jim, aby vyžadovaly konkrétní příklady, a pokud žádné neuvede, neřešily to. Pravděpodobně jde spíš o to, že se maminka cítí ohrožena, když nedokáže přijít s něčím konkrétním, co by podpořilo její vlastní argument.“

A tady to máte. Přímo od biomaminek. Já vím, že NĚKTERÉ z vás to prostě NEMOHOU UDĚLAT A DRUHÝ RODIČ VÁS PROSTĚ NECHCE POSLOUCHAT ANI S VÁMI KOMUNIKOVAT. Ale NĚKTEŘÍ Z VÁS MŮŽOU. A měli byste. Pokud existuje problém s hranicemi – řešte ho. Pokud to řešit nejde, neberte si to tak osobně.

Uvědomuji si, že to u některých vyvolá bouřlivou diskusi, ale ZATÍM žádné mlácení do hlavy. Účelem byl růst a upřímný pohled na to, co by vám mohlo pomoci ve vašem vlastním mírovém dobrodružství. Ne každému to prospěje, ale i kdyby toto cvičení pomohlo jen JEDNOMU vztahu, můj účel byl splněn.