Během několika hodin po nástupu do úřadu prezident Joe Biden fakticky nařídil, aby se ženské sporty a atletická stipendia týkaly všech žen.

Ve středu prezident podepsal nařízení, které „vychází z rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Bostock v. Clayton County (2020)“, jež zakazuje zaměstnavatelům diskriminaci na základě pohlavní identity nebo transgenderového statusu. Nařízení vyžaduje, aby federální vláda aplikovala rozhodnutí soudu na všechny federální antidiskriminační zákony – včetně hlavy IX, zákona z roku 1972, který zakazuje diskriminaci na základě pohlaví ve vzdělávání, včetně sportu.

Hlava VII zákona o občanských právech z roku 1964 zakazuje zaměstnavatelům diskriminaci „z důvodu pohlaví“. Tento zákon se však nezmiňuje o genderové identitě nebo transgenderovém statusu. Ve stanovisku soudce Neila Gorsucha Nejvyšší soud ve věci Bostock potvrdil, že zákon odkazuje pouze na biologické pohlaví. Gorsuch však odůvodnil, že diskriminace na základě pohlavní identity je formou diskriminace „na základě pohlaví“, protože status transgenderové osoby lze definovat pouze ve vztahu k jejímu biologickému pohlaví při narození.

Před Bostockem soudy interpretovaly federální zákon o diskriminaci na základě pohlaví jako zákaz politiky, která upřednostňuje jedno pohlaví před druhým – nikoli jako zákaz všech politik, které oddělují nebo rozlišují mezi muži a ženami na základě biologických rozdílů. Ačkoli tedy hlava IX nařizuje školám, aby se sportovci a sportovkyněmi zacházely stejně, prováděcí předpisy k tomuto zákonu umožňují rozdělení pohlaví pro účely sportovních soutěží.

V amicus briefu podaném v srpnu 2019 IWF varovala Nejvyšší soud, že široké rozhodnutí ve prospěch transgenderového zaměstnance by mohlo mít potenciálně katastrofální důsledky pro sportovkyně.

Ačkoli někteří zastánci ženského sportu doufali, že rozhodnutí ve věci Bostock bude vykládáno úzce a bude se vztahovat pouze na diskriminaci na pracovišti, Bidenův příkaz nutí federální úřady aplikovat rozhodnutí soudu plošně.

Bostock zavedl test „ale-for“, podle něhož může být zaměstnavatel činěn odpovědným za diskriminaci vždy, když pohlaví zaměstnance ovlivní rozhodnutí. Použití tohoto testu na školy znamená, že trenéři nemohou brát v úvahu pohlaví hráče při rozhodování o tom, zda se dostane do týmu. Podle takového přístupu budou školy nuceny umožnit transsexuálním ženám (které se narodily jako muži) zkoušet a soutěžit v ženských sportovních týmech. Ještě významnější však je, že mohou být nuceny umožnit sportovcům mužského pohlaví, kteří nejsou dostatečně dobří na to, aby mohli soutěžit v mužském týmu, vyzkoušet si účast v ženském týmu.

Předpokládejme například, že se student mužského pohlaví nedostane do mužského univerzitního lakrosového týmu, ale pak se pokusí dostat do ženského týmu a prokáže, že je lepším hráčem než kterákoli z hráček. Nebo předpokládejme, že student chce hrát v univerzitním týmu pozemního hokeje. Podle argumentace ve věci Bostock nemohou trenéři těchto týmů odmítnout místo na soupisce sportovně lepším mužským hráčům (což většina z nich bude) jen proto, že jsou muži.

Co tedy brání studentovi mužského pohlaví, vyzbrojenému novým řádem, aby se domáhal práva pokusit se získat místo v ženském týmu (a případně i sportovní stipendium)? Naprosto nic.

A protože škola nemůže rozdělit sportovce do mužských a ženských týmů bez ohledu na pohlaví účastníků, Bidenův příkaz aplikující Bostock na hlavu IX vyvolává otázky, zda školy vůbec budou moci nabízet týmy pro jedno pohlaví.

To vše samozřejmě podkopává samotný účel hlavy IX, kterým bylo rozšíření vzdělávacích příležitostí pro ženy. Ale pokud dosažení úplné genderové neutrality znamená, že některé sportovkyně o ni přijdou, je to asi cena, kterou je prezident Biden ochoten zaplatit.