Vývoj a změny u soudu

Zejména soudce Herlihy zavedl řadu inovativních programů a zavedl profesionálnější postupy. Jedním z jeho prvních kroků bylo zrušení odděleného sezení v soudní síni. Ačkoli Daniel O. Hastings ve své knize Delaware Politics uvedl, že v době, kdy byl soudcem, segregace u městského soudu skončila, soudce Herlihy zjistil, že segregované sezení platilo ještě v roce 1946. U vchodu do soudní síně stál policista a usměrňoval veřejnost na jednu nebo druhou stranu v závislosti na její rase. Soudce Herlihy této praxi učinil přítrž.

Byly zahájeny nebo formalizovány další postupy, například informování obžalovaných o jejich právech, trvání na dodržování pravidel dokazování a získávání dobrovolných obhájců pro nemajetné osoby obviněné ze závažných trestných činů dlouho před rozhodnutím Nejvyššího soudu Spojených států ve věci Gideon v. Wainwright, 372 U.S. 335 (1963).

Byl také zřízen bytový soud a dopravní soud. Ve spolupráci s Radou pro bezpečnost státu Delaware a Wilmingtonským policejním oddělením vyvinul Městský soud dopravní školu pro pachatele dopravních přestupků, která inspirovala ocenění Národní rady pro bezpečnost.

Byly zkoumány alternativy trestů. Městský soud zřídil systém probace; začalo se doporučovat léčení duševně nemocných a alkoholických pachatelů. Městský soud se spolu s ostatními soudy v okrese New Castle zúčastnil projektu Delaware Trial Bail Project, demonstračního projektu kaucí, v jehož rámci mohli být někteří pachatelé prvních trestných činů propuštěni na svobodu na vlastní žádost. Později se tento postup stal státním zákonem.

Stejně jako ostatní soudy musel i městský soud čelit problémům kvůli přeplněným zařízením. Od roku 1883 se zasedání nového Městského soudu konala na radnici, v budově dnes známé jako Stará radnice, která se nachází na Market Street mezi Pátou a Šestou ulicí. V budově se nacházely také kanceláře starosty, tajemníka městské rady a policejního oddělení a také městská věznice. Bylo zapotřebí postavit novou radnici, aby se do ní vešly rozptýlené městské úřady a služby. Protože budova okresu, která se nacházela na dnešním Rodney Square, byla přeplněná, byla navržena výstavba společné budovy města a okresu. Městská rada i Levy Court s tímto plánem souhlasily a každá z nich získala od Valného shromáždění povolení k výstavbě budovy a k vypůjčení peněz potřebných k jejímu vybudování, 600 000 dolarů pro Levy Court a 900 000 dolarů pro městskou radu. Výsledkem byla „Veřejná budova“, jak se jí začalo říkat, stojící na King Street mezi desátou a jedenáctou ulicí.

Prostory přidělené Městskému soudu ve Veřejné budově byly od počátku nevyhovující. Veřejnost nemohla do soudní síně vstoupit z King Street, ale musela vystoupat po schodech do třetího patra od vchodu z French Street. Vězni přivádění z dolních cel se tísnili v malé zadržovací místnosti. Obhájci měli málo prostoru pro výslech svých klientů. Prostor přidělený personálu kanceláře byl přeplněný a personál byl dále znevýhodněn osobami, které pravidelně procházely cestou do soudní síně. Městský soud čas od času podle potřeby využíval jako soudní síň místnosti městské rady, někdy se konala dvě soudní jednání současně.

V 70. letech 20. století se prostory soudu radikálně změnily. Ve veřejné budově byly navrženy a vybudovány dvě soudní síně. Poté došlo k dalšímu přeprojektování soudu při rekonstrukci soudní budovy Daniela L. Herrmanna.

Obzvláště náročné období v historii městského soudu začalo občanskými nepokoji a nepokoji v letech 1967 a 1968. Guvernér vyhlásil výjimečný stav, čímž vstoupila v platnost mimořádná legislativa, na jejímž základě soud zaznamenal dramatický nárůst počtu zatčení.

Zasedání soudu trvala v prvních týdnech každé epizody nepokojů dlouho do noci. K Soudu dobrovolně přicházeli právníci, aby pomáhali úřadu veřejného obhájce a aby složili přísahu jako další žalobci. V době vrcholících nepokojů pomáhali Městskému soudu dva soudci Nejvyššího soudu. Členové kanceláře veřejného ochránce práv nebo úředníci projektu kauce vyslechli každou osobu předvedenou k soudu. Soukromé agentury, členové Rady církví, Delawarské konference křesťanů a židů a další pověření dobrovolníci byli k dispozici, telefonovali rodinám obžalovaných, zařizovali kauce a odváděli propuštěné osoby domů. O úpravách kaucí se konala zvláštní slyšení.

S pomocí dalších soudců a dobrovolníků z komunity se Městský soud postavil čelem k této výzvě a zvládl ji.

Od roku 1972 až do sloučení soudu s Obecným soudem v roce 1998 vyvíjel Městský soud postupy, které zlepšovaly fungování soudního systému. Byl vyvinut systém číslování případů založený na roce, měsíci a konkrétním čísle případu. Tento systém číslování byl později přijat v celém státě. Soud vypracoval formulář kauce, v němž byly podrobně popsány všechny povinnosti obviněného a složitele kauce, a tento formulář byl s různými vylepšeními přijat k používání v celém státě. Soud vyvinul systém předběžného propuštění ve spolupráci s oddělením probační a propouštěcí služby. V roce 1975 byl soud schopen zajistit, aby každá kauce stanovená obviněnému byla výsledkem podrobné kontroly sociální a trestní minulosti. Tento postup vedl ke snížení kaucí v mnoha případech a k většímu poskytování nezajištěných kaucí.

Soud zavedl systém soudních komisařů, takže město Wilmington mělo k dispozici soudního úředníka 24 hodin denně a o všech víkendech. Byl vytvořen propracovaný systém rozvrhování případů, který umožnil mít v průběhu každého týdne samostatná soudní zasedání věnovaná určitým typům případů. Tento systém umožnil efektivnější využití všech soudních zdrojů. V letech 1970 až 1975 soud přijal postup, který zajistil, že veškeré obvinění podané u městského soudu vycházelo ze zákoníku státu Delaware a obviněny byly pouze ty trestné činy, u nichž bylo výslovně požadováno, aby byly podány podle zákoníku města Wilmington.

Zdroje soudu byly znovu prověřeny a shledány plně dostačujícími, když soud čelil záplavě případů v důsledku hromadného zatýkání při stávce učitelů veřejných škol ve Wilmingtonu a znovu při hromadném zatýkání protestujících, kteří pořádali shromáždění před ženskou zdravotní klinikou ve Wilmingtonu na protest proti potratovým službám, které byly na klinice poskytovány. V obou případech byl soud schopen projednat a vyřešit všechny případy, aniž by došlo k narušení rozvrhu jiných případů.

Ve spolupráci s úřadem městského advokáta ve Wilmingtonu soud vyvinul program řešení občanských sporů, který umožňoval rozhodčí řízení a řešení drobných trestních záležitostí, zahrnujících obecně sousedské spory, způsobem, který zúčastněným stranám umožňoval neskončit se záznamem o odsouzení v trestním rejstříku.

Historie Městského soudu se uzavřela důstojným závěrečným ceremoniálem 30. dubna 1998, kdy se konalo poslední zasedání před sloučením soudu s Court of Common Pleas pro stát Delaware 1. května 1998.