Měl jsem tu čest mluvit s hrstkou budoucích/přijatých studentů, které zajímal život na Harvard College. S těmito studenty mluvím opravdu rád, protože jsem byl určitě v jejich pozici – kdy jsem prostě umíral touhou vědět, jaký je život na Harvardu – a jejich poutavé otázky mi umožňují adekvátně reflektovat dobu mého vysokoškolského studia – což je činnost, kterou bych si přál dělat častěji! #runonsentence

Je tu několik otázek – některé jsem nepředpokládal -, které se zřejmě objevují často, takže jsem chtěl věnovat blog, abych se o ně podělil a možná i zasel nová semínka k přemýšlení! #ambiciózní

Ale než se pustím do této snahy odpovídat na populární otázky, chtěla jsem předeslat mini autobiografii, aby byla všechna zaujatost, kterou do svých odpovědí vplétám, opravdu zřejmá.

Jmenuji se Jeanie Nguyenová. V současné době studuji na Harvardu, je mi 20 let a prvních 18 let svého života jsem strávila převážně v jižní Kalifornii. Takže ano, miluju avokádo (jako by to byla skutečná osoba, proto to psaní s velkým písmenem/osobní jméno) a dokážu být dost snobská, pokud jde o mexické jídlo (ale Taco Bell je naprosto legitimní, a pokud si to nemyslíte, zřejmě jste nejedli chalupu). V podstatě mluvím o tom, že jsem z jižní Kalifornie, jako by to bylo něco, čím bych se měl chlubit. Jsem ta studentka medicíny, která s sebou nosí náplasti, mast na popáleniny a kapky do očí všude, kam cestuje, a soustředím se na neurobiologii (hlavní obor), vedlejší obor globální zdraví a zdravotní politika (vedlejší obor) a snažím se citovat španělštinu. Jsem dost dobrodružná/spontánní:

Kromě toho, že všechny upozorňuji na svou neuvěřitelnou zaujatost, musím mít také výhradu k délce. Moje odpovědi jsou opravdu dlouhé, bloumají celou věčnost a v nejlepším případě jsou pravděpodobně použitelné jen částečně. Nadhazuji tuny informací, které bych ocenil, kdyby mi je řekl někdo jiný, ale já jsem opravdu náhodný a orientuji se na drobné detaily. Pokud se vám to nelíbí, pokládejte otázky dál! 🙂

Otázka 1: Jaká je podle vás „nejlepší“ kolej v okolí?“

Na Harvardově koleji bydlí prváci v centru kampusu – říká se mu The Yard – a tyto budovy se hovorově nazývají „koleje“. Většina lidí zná Harvard Yard, protože je to srdce kampusu a tam, kde se nachází ach tak populární socha Johna Harvarda. Yard je vždy krásně upravený – dokonce i po tak divoce zablácených akcích, jako je Yardfest a oslava 375. narozenin Harvardu – takže bydlet zde první rok je úžasná výsada!!!

Jelikož se univerzita řídí kolejním způsobem bydlení, po prvním ročníku se (neochotně?) stěhujete z dvorku do domů pro vyšší ročníky – zkráceně „Houses“. Po zbývající dobu studia zůstáváte ve stejném domě, i když se v rámci jednoho domu stěhujete do různých pokojů. Umístění kolejí je rozhodně ideální, ale láska a společenství, které život v House provází, stojí za tu patnáctiminutovou ranní procházku!!!

Jako prvák jsem bydlel ve Wigglesworthu. Spousta mých neharvardských přátel se na mě upřímně zlobila, že jsem jim hned neřekla, že bydlím v budově zvané Wigglesworth. Ten název je vlastně docela příhodný, protože leží nad metrem (hovorově se mu říká T), takže když projíždějí vlaky metra, cítíte, jak se podlahy Wigglesworthu (Wigg) chvějí – není to tak nepříjemné, jak to zní! Ale na druhou stranu jsem bydlel ve třetím patře, takže jsem ten náraz pocítil méně. Moji opravdu dobří přátelé však bydleli v prvním patře a nikdy mě to netrápilo. Taky jsem se hodně učila ve druhém patře, takže mám pocit, že můj názor bere v potaz spoustu úhlů pohledu!“

V létě je takové období – myslím, že začíná po dni, kdy se zavážete na vybranou vysokou školu -, kdy si vás vaši budoucí spolužáci začnou přidávat do přátel na Facebooku. Ačkoli normálně nesnáším přidávání lidí, které neznám, cítila jsem se opravdu povinna přijmout, protože jsem prostě chtěla být přijata!!! Haha, opravdu nemusíš přijímat – a opravdu bys neměla přijímat, pokud ti není příjemné nenuceně vykřiknout: „No jo! Znám tě, protože jsme přátelé na Facebooku!“ v mnoha rozhovorech. Ta věc s Facebookem se vztahuje k otázkám, protože si vzpomínám, že spousta lidí psala o tom, jak doufají, že dostanou Wigglesworth, takže když mi poštou přišel dopis o bydlení, byla jsem z výsledku nadšená!“

Wigg je známý svými tvrdými dřevěnými podlahami (mnohem lepší než hnusný koberec, který se může snadno ušpinit!) a krby (i když je nemůžete používat). Jsem si docela jistá, že všechny pokoje ve Wiggu mají kromě ložnic i společenskou místnost, i když studenti mají vždycky možnost udělat ze své společenské místnosti ložnici, aby maximalizovali počet volných jednolůžkových pokojů. Wigg má také luxusní koupelny na pokoji, takže žádné fujtajblové, typické vysokoškolské koupelnové strasti. Máme také vlastní prádelnu a místnost na odpadky v suterénu, takže nemusíme chodit daleko, abychom se postarali o tyto povinnosti (na rozdíl například od studenta na koleji Grays). V suterénu je také větší společenská místnost se studijními stoly, pohodlnými pohovkami a velkou plochou televizí s kabelovkou pro ty, kteří se věnují seriálům Grey’s Anatomy a Gossip Girl.

Můj pokoj byl jediný pokoj ve třetím patře a byl super prostorný. Moc se mi tam líbilo! A moje tři spolubydlící taky! Pokaždé, když procházím kolem svého starého pokoje, rozhodně na něj vzpomínám s láskou. Mezi námi čtyřmi jsme měli jeden dvoulůžkový pokoj a dva jednolůžkové. Abychom byli spravedliví, v půlce roku jsme si vyměnili pokoje.

Taky jsem bydlela v nejmenší podsekci Wigglesworthu (jsou tam tři podsekce), které se s oblibou říká Wigglet, a protože každý rok má to štěstí bydlet tu jen asi ~30 studentů, komunita se dokáže pěkně semknout a je stejně roztomilá jako její název!

Protože Wigg leží na obvodu Yardu, podél Massachusetts Avenue alias Mass Ave, může to být výlet na Annenberg/vědecké centrum, které je v podstatě na opačné straně Yardu. Umístění podél hlavní silnice má však mnoho výhod, například je < 3 minuty od CVS (obchod se smíšeným zbožím), JP Licks (nebezpečně chutná zmrzlina) a zastávky T!“

Nemůžu si ani pořádně vzpomenout na žádné běžné způsoby, jak lidé Wigg pomlouvají. Když lidem řeknete, že jste z Wiggu, většinou se dočkáte nadšené reakce (protože Wigg je opravdu velká kolej a je pravděpodobné, že narazíte na další Wigglery) nebo alespoň uctivého přitakání. „Go Wigg or Go Home!“ je běžná fráze, která by se měla skandovat nejen hrdě, ale i často.“

Jestliže jste už unaveni mou zaujatostí, nemohu se vám divit. Tady je moje omluva, prosím, přijměte ji:

http://talk.collegeconfidential.com/harvard-university/755111-wigglesworth-good-bad.html

http://www.epinions.com/review/educ-Colleges_and_Universities-All-Harvard_University/educ-review-10E4-319E6AB-39C555C4-prod5?sb=1

Vyčerpávající přehled (platí pro nešťastníky 😉 )

http://fdo.fas.harvard.edu/icb/icb.do?keyword=k3806&pageid=icb.page346386&pageContentId=icb.pagecontent716927&view=view.do&viewParam_name=Dorms_Crimson.html

http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Harvard_dormitories

Otázka 2: Nějaké rady ohledně balení věcí/posílání věcí na východ?

Kdybyste znali mé druhé jméno, nikdy byste mi tuto otázku nepoložili. Spousta lidí by mě považovala za špatného baliče. Nemůžu říct, že bych úplně nesouhlasil, zvlášť po mé katastrofě na konci druhého ročníku. Nicméně moje pověst je tak trochu jako špatné označení! Mám tendenci si nikdy nenaplánovat dostatek času na to, abych se dostatečně sbalila, ale balím chytře!“

Moji přátelé jsou nejvíce ohromeni tím, jak pečlivě balím. Když balím oblečení, vplétám mezi ně plátna do sušičky, zejména pokud bude oblečení zabalené na delší dobu, takže vždycky vyleze a voní, jako bych ho právě vyprala! Navíc místo toho, abych věci dávala rovnou do kartonové krabice/kufru, je zpravidla nejprve ráda vložím do pytle na odpadky. Tato metoda pytle na odpadky je úžasná, protože slouží jako další mechanismus prevence nepříjemného zápachu. Tato metoda mi také pomohla, když jsem letos v létě cestovala po Evropě, protože jsem bydlela v ubytovnách podobných kolejím, kde jsem sdílela ložnice s cizími lidmi, takže bych byla znepokojená ohledně bezpečnosti svých věcí; ale protože by se případný zloděj musel nejdříve prohrabat mým pytlem na odpadky, pravděpodobně by mě to také probudilo!“

Vyrobím si spoustu papírových kopií svého jména a telefonního čísla, které umístím nejen na vnější stranu krabice, ale i dovnitř. Je to idiotská metoda při ukládání krabic ve společném prostoru, což je druh úložného prostoru, který Harvard poskytuje (studentům mimo určitý okruh). Pokud někdo náhodou/ne náhodou vezme vaši krabici, opravdu neexistuje způsob, jak ho ospravedlnit, že si hraje na hlupáka, protože moje informace jsou všude!“

Při ukládání krabic ve společném prostoru také rád lepím noviny na vnější strany krabic pro snadnou identifikaci. Někteří lidé rádi používají divokou kachní pásku, ale tyto typy pásky se běžně prodávají v obchodech, takže stejnou pásku může mít více lidí. Noviny opravdu nikdo nepáskuje, a protože plocha novin je větší než kachní páska, je také snazší si jich všimnout v místnosti, která je doslova od podlahy ke stropu zaplněná krabicemi! Noviny jsou také zdarma!! Woo!

Taky mě baví vykonávat činnosti ekonomickým způsobem. To je vlastně jen módní způsob, jak říct, že jsem levný. Nikdy však nebudu levný, pokud jde o balicí pásku. Musíte si koupit tu dobrou a použít jí tuny, protože se nikdy nevyplatí, když se krabice roztrhne a vaše věci se rozdělí/ztratí! Přátelé se také stanou věčně vděčnými za vaši pásku navíc.

Být levný také znamená, že nesnáším kupování krabic! Mnohem raději bych peníze vložil do svých fondů na churro než do lepenky. Rozhodně si v obchodech řekněte o kartonové krabice, protože většina z nich je stejně recykluje. Když jsem doma, spoléhám se na krabice od firmy mých rodičů.

Co se týče fyzického přemisťování věcí do kampusu, nezapomeňte si třikrát zkontrolovat povolená zavazadla ve vašem dopravním prostředku a neostýchejte se požádat o studentské slevy. Nikdy není na škodu to zkusit. V tuzemsku obvykle létám s aerolinkami Southwest, protože umožňují 2 odbavená zavazadla zdarma a jedno příruční, což je nejvíc „zdarma“, co jsem kdy zažil. Naštěstí mi přiletěli rodiče, aby mi pomohli se nastěhovat, takže jsem si vyžádala jejich odbavení!“

Doslova jsem si představovala, jak umírám zimou ze své první zimy na východním pobřeží, a myslela jsem si, že si před odjezdem musím koupit tuny kabátů, ale to rozhodně není něco, co byste museli dělat. V jižní Kalifornii je stejně těžké sehnat vhodné kabáty. Přesto jsem se přizpůsobila a stala se velkou fanynkou značky Northface. Možná to nebudeš chtít přiznat rodičům, ale nový šatník opravdu nepotřebuješ!“

V zimě stále nosím pod velkým kabátem tílka a trička ze SoCalu. Tvůj kabát prostě musí být dost dobrý na to, aby vydržel vítr + déšť + sníh na tvou <15minutovou procházku do třídy, protože tvé učebny na tebe budou čekat v teple a teple! Upozorňujeme, že deštníky nepomáhají!!! Kupte si úžasně pohodlný kabát s kapucí, abyste se v něm mohli promenádovat, protože na deštníky je obvykle příliš větrno a deštník byste stejně nechtěli držet! Jediné, co chcete v zimě venku dělat, je zabořit ruce do kapes.

Deštníky jsou však samostatný případ než kabáty. Pršelo během prvních tří nebo čtyř dnů po mém příjezdu na univerzitu a nikdy jsem nelitoval, že jsem preventivně investoval do bot do deště. Pokaždé, když v pláštěnkách procházím/procházím kaluží, stále nevěřím, že nemám promočené ponožky!!!

Pokud jste byli zhýčkaní úžasným počasím po celou dobu jako já, nenechte se vyděsit hrozbou zimy na východním pobřeží!!!! Ráda zažívám čtyři roční období. Ve skutečnosti je nejlepší zažít listnaté podzimy a zasněžené zimy na vysoké škole, kde nemusíte sami nic hrabat ani odklízet!!!

Otázka 3: Co musíte na Harvardu vidět/co musíte udělat?“

Tato otázka je jedna z těch těžších, protože zájmy se velmi liší. Ale nesnáším, když to lidé používají jako odpověď na otázku. Už tak jsem neuvěřitelně zaujatý a nechci být také pokrytecký!“

Když si vzpomenu na dobu, kdy jsem studoval na Harvard College, určitě se najde několik určujících momentů. BAVILO mě přijímat kulturu východního pobřeží a být kormidelníkem mužského týmu těžkých vah! Rozhodně to byl jeden z nejlepších zážitků, který se naskytne jednou za život!!!

Říkal jsem to už dříve a nikdy nepřestanu říkat, že jedním z mých nejoblíbenějších aspektů Harvardu jsou lidé! Jsem posedlá tím, že sedím a nedělám absolutně nic jiného, než že poznávám své vrstevníky. Všichni jsou tak strašně zajímaví a zábavní! Taky jsme společně nasbírali dost dobrých historek na celý život. Došlo to tak daleko, že bych řekla, že naše životy jsou zajímavější než televize – zajímavé, ne dramatické!“

Většina mých nejkrásnějších vzpomínek je z kampusu/akcí v kampusu – třeba setkání s celebritami!!! Jako student budete na tunách e-mailových konferencí, kde může být spam otravný, ale spousta akcí v hospodě je super zajímavá/vzrušující příležitost!!!

Opravdu však chci začít ještě více využívat své okolí tím, že splním vše, co je na Nataliině seznamu!

Otázka 4: Je nějaká rada, kterou bys dal svému já v prváku (nebo ztracenému prvákovi), když víš, co všechno teď víš?

Když si vzpomenu na svůj osobní prvácký rok, napadají mě dvě výrazné chyby (jedna osobní a jedna studijní) – i když všichni víme, že jich bylo spácháno několik.

Většina mých přátel se diví, že se označuji za asociála. Začátek prvního ročníku je prostě super zdrcující, protože nejenže jste opustili celou svou rodinu a přátele, ale jste teď v úplně novém prostředí s tisíci cizími lidmi! I když jsou ti cizí lidé přátelští, bylo pro mě těžké se v prvních dnech prváku neustále seznamovat s tunami lidí, protože jsem vždycky pochybovala, jestli se z nás stanou skuteční přátelé, nebo ne. Toto negativní smýšlení mě nutilo spoléhat se na kamarády ze střední školy. V prvním ročníku jsem hodně skypoval (videochatoval přes internet) se svými kamarády ze střední školy, protože jsem se bál, že se naše přátelství odcizí. Rozhodně nelituji toho, že jsem zůstala v kontaktu se svými středoškolskými přáteli, protože právě ti, s nimiž jsem si neustále skypovala, mi dávají silný důvod vrátit se domů; mám však pocit, že strach ze ztráty středoškolských přátel neměl být podnětem k úzkosti. Je to určitě přirozený strach, ale poté, co jsem se stala super zaneprázdněnou ve druhém ročníku, jsme byli v průběhu minulého roku v kontaktu méně. Nicméně se dodnes cítím ve společnosti svých středoškolských kamarádů stejně dobře jako před dvěma lety. Vlastně když na ně teď myslím, cítím se zároveň opravdu šťastná, že mám jejich neustálou podporu, a opravdu hloupě, že jsem se někdy bála, že naše skvělá přátelství zeslábnou. Proto kdybych mohla uklidnit malou ztracenou prvačku Jeanie, požadovala bych po ní, aby se tolik nebála o své láskyplné spojení s přáteli a rodinou doma.

Po citové stabilizaci bych si rozhodně řekla, abych se nesnažila plánovat svůj život. Vysoká škola přichází s vlnami intenzivních pocitů strachu, že ve všem selžete, což vás bude pohánět k tomu, abyste se snažili svůj život plánovat. Tato snaha není možná – alespoň ne v prvním ročníku; pravděpodobnější se stává ve druhém ročníku, a proto si své zaměření (obor) deklarujete v podzimním semestru druhého ročníku, a ne v průběhu prvního ročníku, jak to dělá většina ostatních univerzit. Během prvního ročníku je nejlepší promluvit si se studenty vyšších ročníků, s přiděleným akademickým poradcem, s komunitou PAF: Peer Advising Fellow, s vyučujícími a podobně, abyste se dozvěděli všechny předměty, které jsou skutečně zaměřené na vaše zájmy. V prvním roce se dozvíte tolik informací o rozdílech mezi řadami tříd a o důležitosti sekcí, že životní plán, který jste si vytvořili v prvním ročníku, se během několika rozhovorů stane zbytečným! Nejlepší je počkat do druhého ročníku a začít plánovat, jak se všechny předměty vejdou do krátkého času, který máte jako vysokoškoláci k dispozici.

Jsem si plně vědom toho, že vám radím, abyste během celého prvního ročníku dali ruce pryč od volantu, a že tento požadavek je děsivý! Ale užijte si čas strávený v prváku s široce otevřenýma očima a klidně si trochu zablbněte! Jen se neztrácejte tak, abyste nedokázali turistu nasměrovat na Annenberg.

Svatý kouř. Moje odpovědi se vždycky ukáží být mnohem delší, než se předpokládalo!!! Opravdu doufám, že přehršel informací není ohromující, protože to rozhodně není její účel!!!!. Opravdu nepotřebujete znát žádné z těchto informací, protože já je neznal a jsem (pravděpodobně) v pořádku, slibuji! AHHHH SORRY!

Tady jsou také tuny dalších zdrojů pro všechny palčivé otázky, které můžete, ale nemusíte mít! Jedním z mých oblíbených nálezů jsou harvardské skupiny Q&A na Facebooku. Všichni jsme vinni tím, že na Facebooku ztrácíme čas, takže můžete svou zvědavost ukojit i tímto způsobem! Většinou jsou to benevolentní studenti Harvardu, kteří odpovídají na otázky – hurá!

**Omluvte prosím případný slang/špatnou angličtinu! V posledních dnech, kdy žiji v Peru, tak usilovně mluvím a přemýšlím španělsky – a MILUJI to!!!!!

***UPDATE (24. června 2012)

Jednou z věcí, o které je třeba začít přemýšlet, jsou peníze na kampusu – myšleno banky. Už nejsem zastáncem šuplíku na ponožky, takže jedna z věcí, kterou jsem si během prefrosh/Visitas víkendu určitě zkontroloval, byly banky v okolí. Vím o hrstce lidí, kteří se rozhodli ponechat si místní, maloměstské banky, ale mám pocit, že většina studentů má místní banky kvůli pohodlí. Jakmile si uděláte průzkum a vyberete banku, můžete začít přemýšlet o kreditních kartách. A to, že jdete na vysokou školu, neznamená, že do toho nemůžete zasvětit rodiče – mají mnohem více zkušeností než vy! Jedna další věc, kterou je třeba mít na paměti, je, že mnoho a mnoho studentů Harvardu někdy během své vysokoškolské kariéry vycestuje do zahraničí, takže pokud rádi plánujete super dopředu, berte v úvahu mezinárodní poplatky/karty/nabídky.

Náhodný seznam místních bank z hlavy: Harvard University Credit Union, Bank of America, Citizens Bank, TD Bank, Citi Bank