U starších pacientů dochází ke zhoršení kvality hlasu v důsledku anatomických a funkčních změn hrtanu souvisejících s procesem stárnutí a dalších poruch hlasu, které jsou u starší populace běžné. Mezi zjištěné příčiny geriatrické hlasové dysfunkce patří anatomické změny hrtanu, jako je atrofie hlasivek, centrální neurologické stavy (např. cévní mozková příhoda, Parkinsonova choroba, esenciální třes, křečová dysfonie), zhoršená fyziologická kondice (např.např. snížená elasticita a poddajnost plic, snížená fyzická zdatnost) a patologické léze, jako je karcinom hrtanu, benigní léze hlasivek (např. epiteliální léze, Reinkeho edém, cysty), zánětlivá onemocnění (např, refluxní laryngitida), infekční laryngitida (např. plísňová laryngitida), paralýza hlasivek a refluxní laryngitida.1,2

Nejčastější diagnózou u staršího pacienta s poruchou hlasu je atrofie hlasivek spojená s neúplným uzávěrem hlasivek, tzv. presbylaryn3 , která způsobuje změny v kvalitě hlasu zahrnující zadýchanost, slabost, chvění, chrapot, neschopnost udržet fonaci a neadekvátní úroveň hlasitosti.1 Tyto hlasové změny mohou způsobit komunikační obtíže, zhoršení kvality jeho života a celkové výkonnosti a také problémy s jeho sebepojetím, protože hlas má silný význam pro osobní identitu.3

Na druhé straně je glottický uzávěr jedním z ochranných mechanismů dýchacích cest, takže glottická insuficience sekundárně způsobená atrofií hlasivek je spojena s poruchou polykání u starších osob.3 Podíl pacientů ve věku 65 let a více se v posledních desetiletích zvyšuje a výskyt atrofie hlasivek zjištěný v této skupině je přibližně 20 %. Podle amerického úřadu pro sčítání lidu se jedná o více než 10 milionů lidí ve Spojených státech, přičemž 33 % této populace bylo dosud zaměstnáno nebo se účastnilo zájmových kroužků zpěvu, poezie nebo jiného koníčku zahrnujícího používání hlasu.1,4,5 S rostoucím počtem pacientů, kteří by mohli vyžadovat zlepšení hlasu, nabývá lékařská léčba tohoto stavu na významu.

Mezi možnosti léčby dysfonie způsobené hlasovou atrofií patří: zklidnění, hlasová terapie, injekční laryngoplastika a medializační tyreoplastika.2 Injekční laryngoplastika spočívá v medializaci hlasové záhyby (hlasových záhybů) vstříknutím materiálu do tyreoarytenoidního svalu, což zvýhodňuje uzavření glotis, a tím zlepšuje fonační i polykací funkci.6

Medializaci pomocí injekcí lze provádět v celkové anestezii nebo v bdělém stavu pacienta s lokální anestezií, přičemž druhá možnost je volena zejména u starších pacientů, protože se vyhne nutnosti celkové anestezie, a navíc je možné okamžitě „regulovat“ hlas v závislosti na množství vstříknutého materiálu.6 Injekční laryngoplastiku lze provádět různými přístupy: transorálním, perkutánním a transnazálním endoskopickým.

Existují různé možnosti syntetických a biologických materiálů, které lze použít: dlouhodobé, především hydroxyapatit vápníku (Radiesse Voice®), nebo dočasné, jako je karboxymethylcelulóza (Radiesse Voice Gel®) nebo kyselina hyaluronová (Restylane®). Z dočasných injekčních materiálů patří k nejoblíbenějším kyselina hyaluronová, protože je resorbovatelná, nevyvolává lokální zánětlivou reakci a zachovává viskoelasticitu povrchové lamina propria hlasivkové řasy.6 Jelikož se jedná o dočasný materiál, může se jednat o „zkušební injekci“, protože umožňuje reverzibilitu v případě neuspokojivého výsledku nebo možnost následných injekcí, pokud by byly výsledky uspokojivé. Může také následovat pozdější injekce s materiálem s delším trváním nebo pozdější definitivní léčba, jako je například medializace tyreoplastiky.6