V tomto okamžiku dějin zůstávaly národy země nerozdělené, s jedním jazykem a kulturou. Rozhodly se také zůstat jednotné a stát se velkými a mocnými vlastními silami a schopnostmi. Boha zřejmě neuctívaly ani k němu nevolaly o pomoc.
Bůh tedy „sestoupil“ a spatřil velké město a věž, které vytvořili. Ve verši je ve vztahu k Bohu použita formulace „nechali nás“. Podobný výraz je použit v 1 Mojžíšově 1,26 a 3,22. Bůh možná mluví sám k sobě v rámci Trojice Otce, Syna a Ducha svatého. Případně může přikazovat andělům, aby přišli a zúčastnili se.
V obou případech Bůh uznává, že díky spolupráci by pro lidstvo nebylo nic nemožné. Přesněji řečeno, Bůh poukazuje na to, že lidstvo je schopno obrovského zla, když se jeho hříšná přirozenost sladí. Bůh se nesnaží potlačit potenciál lidstva vykonat „něco“ dobrého, ale je velmi znepokojen jeho potenciálem vykonat „něco“ zlého.
Bůh se rozhodne zastavit jejich pokrok tím, že pro začátek rozdělí lidi podle jazyka. Lidé, kteří mluví různými jazyky, mají okamžitě překážku v komunikaci, což ztěžuje spolupráci. Dále by to přirozeně začalo rozdělovat lidi do skupin podle těchto jazyků, a to v souladu s Božím záměrem pro člověka po potopě (1. Mojžíšova 9,1).