Friedrich von Wieser, (narozen 10. července 1851, Vídeň, Rakousko – zemřel 23. července 1926, Sankt Gilgen), ekonom, který byl spolu s Carlem Mengerem a Eugenem von Böhm-Bawerkem jedním z hlavních představitelů rakouské ekonomické školy.

Wieser navštěvoval v letech 1868-1872 Vídeňskou univerzitu a poté vstoupil do státních služeb. Stejně jako jeho kolega Böhm-Bawerk mohl Wieser studovat u tří zakladatelů německé historické ekonomické školy – Karla Kniese v Heidelbergu, Wilhelma Georga Roschera v Lipsku a Bruna Hildebranda v Jeně. Mengerovo dílo mělo na Wiesera hluboký vliv. V roce 1884 odešel na pražskou univerzitu a v roce 1903 vystřídal Mengera na vídeňské univerzitě. Poté zastával oficiální funkce a byl ministrem obchodu v poslední vládě Rakouska-Uherska.

Jeho dvě nejvýznamnější díla jsou Der natürliche Wert (1889; „Přirozená hodnota“) a Grundriss der Sozialökonomik (1914; „Základy sociální ekonomie“). V prvním z nich rozvinul teorii nákladů rakouské školy, přičemž navázal na Mengerův subjektivně hodnotový přístup a zavedl pojem oportunitních nákladů. V Sozialökonomik je princip mezního užitku východiskem pro analýzu postupně propracovanějších systémů ekonomických vztahů.

.