Foton je, zjednodušeně řečeno, elementární částice nesoucí sílu, tj. boson 2 (řídí se statistickým Boseho-Einsteinovým zákonem). Má nulovou hmotnost (klidovou hmotnost) a ve vakuu se pohybuje rychlostí c, tedy rychlostí světla. Je definován jako stabilní bez elektrického náboje a vykazuje jak vlnové, tak částicové vlastnosti (tzv. vlnově-částicový dualismus). Velikost energie fotonu je přímo úměrná frekvenci (E = hν) a nepřímo úměrná vlnové délce (E = hc/λ). Pro účely tohoto článku se fotonem rozumí nenabitá částice, která se používá k popisu částicové části elektromagnetického vlnění.

Rtg. foton

Fotony se nazývají rentgenové záření, pokud vznikají interakcí elektronů. Rentgenový foton má vlnovou délku 0,01 až 10 nanometrů a frekvenci 3×1016 Hz až 3×1019 Hz. Má dostatečnou energii (100 eV až 100 keV), aby narušil molekulární vazby a ionizoval atomy, což z něj podle definice činí ionizující záření.

Tyto rentgenové fotony budou interagovat s hmotou prostřednictvím Comptonova rozptylu, fotoelektrické absorpce a Rayleighova rozptylu.

Vlnová délka fotonu je totožná s vlnovou délkou elektromagnetické vlny, jejíž je popisován jako součást.

Produkce rentgenových fotonů

Rentgenové fotony se nejčastěji generují ve vakuově uzavřené rentgenové trubici pomocí vysokého potenciálu napětí, který urychluje elektrony z katody na rotující anodu, často tvořenou wolframem.

Energie rentgenového fotonu je definována napětím v trubici vynásobeným nábojem elektronů, například 100 kV vytvoří pouze rentgenové fotony s maximální energií 100 KeV.

Rentgenové fotony se generují ve vakuové trubici.