Dinosauří fosilie z Argentiny ukazují na největšího živočicha, jaký kdy byl zaznamenán

Vědci objevili fosilie z doby před 98 miliony let, které patřily dinosaurovi, jenž byl pravděpodobně největším zvířetem, které kdy chodilo po planetě Zemi.

Zbytky dlouhokrkého titanosaurního dinosaura byly poprvé objeveny v Argentině v roce 2012, ale dosud nebyly zcela vykopány.

Dosud objevené kosti naznačují, že se pravděpodobně jedná o největšího dinosaura v historii. Titanosaurus patřil k největším sauropodům – dlouhokrkým obřím dinosaurům živícím se rostlinami – a žil od konce jury (před 163,5 miliony až 145 miliony let) do konce křídy (před 145 miliony až 66 miliony let).

Výzkumníci musí ostatky ještě plně analyzovat a zatím nemají dostatek důkazů, aby mohli tohoto dinosaura prohlásit za nový druh. Více na Smithsonian Magazine.

Jak někteří samci kudlanek uniknou sežrání po sexu

Vědci zfixlovali sparingy mezi kudlankami, aby pochopili, jak někteří samci uniknou kanibalismu po páření.

Samice kudlanek obvykle sežerou své samčí protějšky před pářením nebo po něm. Někteří samci kudlanky nábožné však někdy uniknou kanibalismu tím, že během páření zápasí se samicí a zraní ji.

Vědci ve studii zjistili, že samci kudlanky nábožné, kterým se podařilo samici přitisknout k sobě, měli větší pravděpodobnost, že se spáří a setkání přežijí. Naopak samice kudlanek, které zápas vyhrály, samce vždy kanibalizovaly, zjistili vědci.

Kanibalismus u kudlanek jarních se téměř vždy odehrává před pářením, což samicím poskytuje hojnost živin užitečných při rozmnožování. Samičky kudlanek jarních mohou plodit potomstvo nepohlavně z neoplozených vajíček v procesu známém jako partenogeneze.

Aby tým pochopil, jak si samci kudlanek předávají geny, když jsou samičky tak odhodlané je sežrat, odchytil 104 kudlanek z místních zahrad a parků. Poté je rozdělili do 52 párů samec-samice a pozorovali je v laboratoři.

Z 52 párů 29 (56 %) samců zahájilo kontakt se samicí během prvních 12 hodin. Z těchto 29 kontaktů 26 (90 procent) přerostlo v násilný boj. Samice vyhrály více než třetinu z těchto 26 zápasů, přičemž v devíti případech (35 procent) samce přišpendlily a kanibalizovaly.

Zatímco samcům se podařilo samice přišpendlit v 15 (58 procent) zápasech a z nich se 67 procent pářilo (polovina z nich byla kanibalizována), 13 procent bylo kanibalizováno bez páření a 20 procent se nepářilo ani nebylo kanibalizováno. Více na Livescience.

Také si přečtěte: Úprava genů vyléčí u myší progerii – smrtelné onemocnění, které Amitabh Bachchan ztvárnil ve filmu „Paa“

Výzkum naznačuje, že černé díry mohou dorůstat větších rozměrů, než se dříve předpokládalo

Nová studie naznačuje, že vesmír možná hostí „ohromně velké černé díry“ neboli SLABS, které jsou ještě větší než supermasivní černé díry (SMBH) již pozorované v centrech galaxií.

Výzkum zkoumal, jak by tyto SLABs mohly vzniknout a jak velké mohou být.

Ačkoli existuje spousta příkladů SMBH, dosavadní znalosti o černých dírách naznačují, že nemohou narůst nad určitou velikost. Existence SLABS by však mohla vědcům poskytnout mocný nástroj pro kosmologické testy a zlepšit naše chápání raného vesmíru.

Obecně se předpokládá, že SMBH vznikají v hostitelské galaxii a rostou do svých velkých rozměrů pohlcováním hvězd a plynu ze svého okolí nebo splynutím s jinými černými dírami. V takovém případě existuje horní hranice jejich hmotnosti – něco přes deset miliard hmotností Slunce.

V této studii vědci navrhují další možnost, jak by mohly SMBH vznikat, která by se této hranici mohla vyhnout. Předpokládají, že by takové SLAB mohly být „primordiální“, vznikat v raném vesmíru a mnohem dříve než galaxie.

Jelikož „primordiální“ černé díry nevznikají z hroutící se hvězdy, mohly by mít širokou škálu hmotností, včetně velmi malých a ohromně velkých. Více na Space Daily.

Změny klimatu posunou polohu tropického dešťového pásu

Tropický dešťový pás – úzký pás Země v blízkosti rovníku, kde jsou vydatné srážky – se v důsledku klimatických změn pravděpodobně posune, což ohrozí potravinovou bezpečnost miliard lidí, naznačuje nová studie.

Výzkumníci zdůraznili, že ne všechny části tropů budou ovlivněny stejně. Například dešťový pás se v některých částech východní polokoule posune na sever, ale v oblastech na západní polokouli se posune na jih.

Podle studie bude mít posun tropického dešťového pásu nad východní Afrikou a Indickým oceánem směrem na sever za následek budoucí nárůst stresu ze sucha v jihovýchodní Africe a na Madagaskaru, a navíc zesílí záplavy v jižní Indii.

Změna způsobí, že se poloha tropického dešťového pásu Země posune opačným směrem ve dvou podélných sektorech, které pokrývají téměř dvě třetiny zeměkoule – tento proces bude mít podle vědců kaskádovité dopady na dostupnost vody a produkci potravin po celém světě. Více na Science Alert.

Přečtěte si také:

Přihlaste se k odběru našich kanálů na YouTube & Telegram

.