Filmový projektor je opto-mechanické zařízení pro zobrazování filmů promítáním na plátno. Většina optických a mechanických prvků, s výjimkou osvětlovacího a zvukového zařízení, je přítomna ve filmových kamerách.

Projektor pohyblivých obrázků

Charles Francis Jenkins začal v roce 1891 experimentovat s filmovým pásem a nakonec opustil své zaměstnání a plně se soustředil na vývoj vlastního filmového projektoru – fantoskopu.

Jak uvedl Richmond Telegram, 6. června 1894 Jenkins navštívil Richmond, aby svým rodičům, přátelům a novinářům předvedl přístroj, na kterém pracoval dva roky: „promítací skříňku na pohyblivé obrázky“. Shromáždili se v klenotnictví Jenkinsova bratrance v centru Richmondu a zhlédli první film promítaný před publikem. Jednalo se o pohyblivý snímek vaudevillové tanečnice tančící motýlí tanec, který Jenkins sám natočil na dvoře svého washingtonského penzionu. Nejenže se jednalo o první promítání navíjeného filmu s elektrickým světlem před diváky, ale byl to také první barevný film. Každý snímek byl pečlivě ručně vybarven.

Historie

Prvním filmovým projektorem byl Zoopraxiscope, který v roce 1879 vynalezl britský fotograf Eadweard Muybridge. Zoopraxiskop promítal obrazy z rotujících skleněných kotoučů v rychlém sledu za sebou a vytvářel tak dojem pohybu. Stop-motion obrazy byly zpočátku malovány na sklo jako siluety. Druhá série disků, vyrobená v letech 1892-94, používala obrysové kresby vytištěné na disky fotograficky a poté ručně kolorované.

Dokonalejší filmový projektor vynalezl Francouz Louis Le Prince při práci v Leedsu. V roce 1888 si Le Prince nechal patentovat zařízení se 16 objektivy, které kombinovalo filmovou kameru s projektorem. V roce 1888 použil aktualizovanou verzi své kamery k natočení vůbec prvního filmového snímku, scény v zahradě Roundhay. Snímky byly soukromě vystaveny v Hunsletu.

Bratři Lumiérové vynalezli první úspěšný filmový projektor. V roce 1894 natočili svůj první film Sortie de l’usine Lumière de Lyon, který byl o rok později veřejně promítán v L’Eden v La Ciotat. První komerční, veřejné promítání kinematografických filmů se uskutečnilo v Paříži 28. prosince 1895, kinematograf byl vystaven také na pařížské výstavě v roce 1900. Na výstavě se promítaly filmy bratří Lumiérů na velké plátno o rozměrech 16 x 21 metrů (přibližně 52,5 x 69 stop).

V roce 2002 se v některých kinech zkoušely digitální projektory. Tyto první projektory přehrávaly film uložený na serveru a přehrávaný přes projektor. Obraz v té době vykazoval v některých scénách pixelizační bloky, podobně jako obraz na prvních širokoúhlých televizorech. V roce 2006 byl tento systém zdokonalen a po pixelizaci nebylo ani stopy. Systémy se staly kompaktnějšími oproti větším strojům o čtyři roky dříve. Do roku 2009 začala kina nahrazovat filmové projektory digitálními. V roce 2013 se odhadovalo, že 92 % kin ve Spojených státech přešlo na digitální promítání, 8 % stále hrálo na film. Předpokládá se, že do roku 2015 by se v USA již žádný film nevyráběl a každý, kdo by jej ještě provozoval, by buď přehrával staré filmy, nebo by našel výrobce mimo USA, který by vyrazil novou filmovou kopii. V tuto chvíli jsou filmové projektory považovány za zastaralé.

.