Opinion

Karel Markowicz

9. září 2018 | 8:Je vždy zábavné, když se špatně promyšlený feministický argument vyvrátí sám a ušetří nám ostatním práci.

V široce sdíleném okamžiku se koncem minulého týdne senátorka Kamala Harrisová zeptala kandidáta na soudce Nejvyššího soudu Bretta Kavanaugha: „Napadají vás nějaké zákony, které dávají vládě pravomoc rozhodovat o mužském těle?“

Otázka padla uprostřed Harrisové rozsáhlého velkohubého vystoupení, takže Kavanaugh neměl okamžitou odpověď. Jedna je však zřejmá:

Každý americký muž ve věku 18-25 let se musí zaregistrovat v systému Selective Service, který uchovává jeho údaje pro případ odvodu do armády. Pokud bude Amerika někdy znovu ve válce a bude muset obnovit odvody, půjde právě o tato mužská těla.

Kdyby Kavanaugha tato odpověď napadla, odhalil by skrytou pravdu: Být ženou je úžasné. Zatímco být mužem se vůbec nezdá být úžasné.

I s moderní ztrátou příjemností, jako jsou muži, kteří ženám podrží dveře nebo nabídnou místo, je být ženou stále mnohem snazší a příjemnější než být mužem.

Nejde jen o teoretické války, ve kterých muži bojují, pokud jsou odvedeni. V operaci Trvalá svoboda, což je název pro probíhající americké angažmá v boji proti globálnímu terorismu, zemřelo v dubnu 2017 z 2 346 vojáků 98 procent mužů.

A nejde jen o úmrtí v boji. Muži mají mnohem vyšší míru úmrtí na pracovišti než ženy. Úřad pro statistiku práce uvádí, že muži představují 92 procent všech úmrtí na pracovišti. V deseti odvětvích s největším počtem úmrtí na pracovišti jsou téměř výhradně zastoupeni muži: řidiči kamionů, oceláři, popeláři, dřevorubci, rybáři. Muži berou nebezpečná, těžká a zapáchající zaměstnání, o kterých by většina žen ani neuvažovala.

Daleko méně závažný, ale neméně reálný je problém nepohodlí. Když jsme se letos v létě stěhovali, bydleli jsme u mých příbuzných na předměstí Long Islandu. Vysazovala jsem manžela na nádraží Long Island Rail Road a on se přidával k zástupům mužů v oblecích v parném letním vedru.

Jistě, bylo tam i několik žen, které naštěstí mohly nosit šaty bez rukávů a holé nohy vhodnější pro toto počasí, ale drtivá většina smutných tváří na tom ranním nástupišti patřila mužům. Tito muži často odcházeli ještě před východem slunce a vraceli se až po jeho západu. Na nedaleké pláži by později v tytéž všední dny převažovaly ženy.

Muži v Americe totiž denně dojíždějí do práce o 23 procent déle než ženy. Na tuto skutečnost upozorňuje v roce 2016 jazykovědec z American Enterprise Institute Mark Perry a navrhuje zavést „Den rovného dojíždění“, aby se odstranil „rozdíl v době dojíždění mužů a žen“.

Muži jsou také častěji bezdomovci. Podle nejnovější zprávy amerického ministerstva pro bydlení a rozvoj měst tvoří muži 61 % populace bezdomovců.

Ale nějakým způsobem jsou tím stále nejvíce postiženy ženy. Profesorka Erin Dej, kriminoložka z Wilfrid Laurier University v kanadském Ontariu, strávila téměř 300 hodin studiem mužů bez domova, aby dospěla k závěru, že stále praktikují „hegemonickou maskulinitu“. Na stránkách PJ Media si Toni Airaksinen všímá, jak Dej „zesměšňuje tyto muže za všechno možné, od posilování genderových stereotypů, přes odmítání projevovat emoce až po vyprávění o tom, jak je jejich bývalé manželky okradly o peníze.“

Jde opět o muže žijící na ulici, kteří nejsou dostatečně probuzeni osudem žen, pravděpodobně žen, které mají domov.

V loňském článku pro The New York Times o tom, že republikáni jsou jediní, kdo si myslí, že být ženou je snazší než být mužem, spisovatelka Claire Cain Millerová poznamenává, že pro ženy „jsou to kočičí výkřiky na ulici, neúcta v práci a nevyvážené povinnosti doma.“

Pro muže je to mnohem horší. Muži přirozeně umírají mladší, ve vězení je více mužů než žen, méně mužů studuje vysokou školu, mnohem více mužů páchá sebevraždy. Nikdo se mužů nikdy neptá, co plánují dělat po narození dítěte, protože odpověď vždy zní: pokračovat v práci. Na potápějící se lodi vystupují muži jako poslední. Sexismus je skutečný problém, ale nepřebíjí všechny ostatní problémy.

Být ženou není snadné, ale to proto, že být člověkem není snadné. V porovnání s muži to však ženy zvládají. Možná neřídíme svět, ale to je většinou proto, že nechceme. Feminismus ženám říká, aby se snažily být stejné jako muži. Chytré ženy by měly reagovat: „Ne, díky.“

.