Tři základní náboženství jsou považována za monoteistická – udržují víru v jednoho nejvyššího Stvořitele: Křesťanství, islám a judaismus. Všechna tři uctívají Jeruzalém jako svaté město. Žádné z nich se plně neshoduje na způsobu uctívání jediného Boha, k němuž se všechna hlásí.

Logika vyžaduje, že pokud skutečně existuje jediný Bůh, pak by z toho mělo vyplývat, že určí správný způsob, jak ho uctívat, a tento způsob zjeví člověku. Přesto se tato náboženství značně liší v učení i v praxi.

Jedno z nich, judaismus, tvrdí, že starozákonní spisy, které Židé zachovali z dávných dob, jsou zjeveným návodem pro člověka, jak uctívat Boha.

Různé odnože křesťanství si činí nárok na tutéž knihu, Bibli – zahrnující jak Starý zákon zachovaný Židy (i když v různých verzích), tak Nový zákon zachovaný Řeky – jako základ svého náboženství. Neshodují se však ve výkladu jejího učení.

Třetí z těchto velkých náboženství vkládá víru v jinou knihu jako Stvořitelem zjevené poznání o tom, jak uctívat a poslouchat Boha: korán islámské víry.

V rámci každého z těchto náboženství existuje mnoho různých odnoží, které se liší v náboženské víře a praktikách do té míry, že panuje zmatek v tom, co přesně představuje základní učení. Je-li náboženství skutečně opiátem mas, jak prohlásil Marx, pak mezi těmito náboženstvími existuje značka, která vyhovuje všem chutím.

Existuje jediná pravá víra? Pokud ne, pak na základě předpokladu všech tří těchto náboženství, že existuje jeden nejvyšší Bůh nad všemi, předurčil tento Bůh lidstvo k životu ve zmatku ohledně zcela základních otázek týkajících se jeho podstaty, jeho náboženství a důvodu, proč stvořil člověka? To jsou základní otázky, s nimiž se nesčetné generace myslitelů, filozofů, religionistů a pedagogů potýkají již 6000 let zdokumentovaných lidských dějin.

Poctivé otázky

Mnozí lidé vědy se odmítají postavit čelem k této nejzákladnější ze všech otázek o podstatě našeho bytí a vesmíru. Britský historik Paul Johnson prohlásil, že tito muži vědění „nehodlají přiznat svou vlastní nevědomost, ba ani svou intelektuální impotenci“ (Spectator, 12. listopadu 2005). Ve svých dalších spisech, jak postupuje osmou dekádou svého života, se Johnson občas vrací k úvahám o metafyzice. Tento článek z listopadu 2005 však vyniká svou výzvou skeptikům, kteří pochybují o samotné existenci nejvyššího Stvořitele.

Paul Johnson je hluboký myslitel. Odvažuje se uvažovat o otázkách, které většina vědců spíše bagatelizuje kvůli neschopnosti vyrovnat se s jejich mimořádnou relevancí.

Odvažuje se uvažovat o Bohu!“

V témže sloupku ve Spectatoru Johnson vyzval jednoho z nejgeniálnějších matematických mozků, doktora Stephena Hawkinga, autora knihy Stručná historie času. Odvolával se na televizní rozhovor, během něhož byla Hawkingovi položena otázka: „Co existovalo před vznikem vesmíru?“. Johnson citoval Hawkingovu odpověď: „

Na to Johnson odvětil: „Ale ne, to není. … Žádná otázka není nesmyslná, pokud je vyvolána skutečnou touhou po poznání. Fyzikové očekávají, že uvěříme jejich tvrzení … že nejen něco, ale všechno bylo stvořeno z ničeho, čímž porušili základní fyzikální zákon. … hej se obávají, že pokus o odpověď nebo přiznání, že je smysluplné, je zapojí do debaty o třípísmenném slově, které je pro ně poslední obscénností – G-O-D.“

Paul Johnson při svém vlastním jedinečném hledání odpovědi na tuto otázku přiznal: „Od útlého věku jsem byl vždy zmaten Bohem“ (ibid.). Na rozdíl od mužů vědy, kterým se vysmívá, že ignorují tyto nejzákladnější otázky, však zjevně poctivě hledal odpovědi. Logickým základem jeho hledání je toto: „Skutečnost, že existuje všemocný Bůh, který přesahuje všechny fyzikální zákony a stejně tak dodává řád ve vakuu, které vzniklo jejich neexistencí, je jediným vysvětlením ….“

Johnsonovy otázky jsou podobné těm, které si kladl každý opravdový a poctivý myslitel v průběhu věků: „Pokud Bůh existoval vždy, proč se najednou rozhodl stvořit vesmír a lidstvo? … Stvořil prostor a čas ve stejný okamžik. Ale co bylo jeho motivem? V co doufal nebo čeho chtěl dosáhnout? Jaký je přesně Boží plán?“ (tamtéž).

Tady je muž, který nyní v osmém desetiletí své životní zkušenosti – skutečný učenec, zcestovalý, který napsal svazky o lidském hledání smyslu života – strávil většinu svého života intenzivním hledáním odpovědí na samotné skutečnosti vesmíru – proč existuje, jaká je jeho minulost a jaká je jeho budoucnost.

Je pravděpodobné, že mnozí z pravidelných odběratelů našeho časopisu Trumpet se zabývají podobným hledáním.

Dr. Johnson se skutečně dostává tak blízko odpovědi: „Teprve když zcela vyloučíme materiální rozměr, získají ti, kdo věří v Boha, drtivou výhodu“ (tamtéž). Jinými slovy, abychom si vzali příklad z knihy Herberta W. Armstronga, pokud se snažíme dokázat existenci Boha, potřebujeme přístup k tomu, co on nazval „chybějící dimenzí“.

Paul Johnson se při tomto hledání Boha dostává tak blízko, jak to jen člověk dokáže, aniž by měl přímý přístup k této „chybějící dimenzi“. Uvědomuje si, že existuje podstata, která je součástí lidské osoby – nefyzická složka, duch v člověku -, která poskytuje přímé spojení se Stvořitelem člověka, jenž je zdrojem tohoto ducha. Tato skutečnost je doslovným prodloužením božského božství. Johnson tuto skutečnost vyjadřuje takto: „Bůh je v podstatě spíše duchovní než fyzická bytost, a pokud existuje mimo prostor a čas a všechny faktory, které jim vděčí za svou složitost, pak se problémy existence začínají zdát řešitelné“ (ibid.).

K tomu, aby se člověk dopracoval k vyřešení těchto „problémů existence“ Boha, potřebuje průvodce od svého Stvořitele.

Důkaz Boha

Existuje pouze jeden zdroj, který obsahuje potřebné důkazy Boží existence: zdokumentované Boží slovo. Tuto sbírku Bohem inspirovaných spisů nazýváme Bible. Pro běžného člověka však tato nejvydávanější, nejpřekládanější a nejrozšířenější kniha na světě zůstává záhadou. Je předmětem nesčetných individuálních výkladů. Řada profesionálních teologů zpochybňuje koncept její neomylnosti. Odtud pramení nepřehledné množství křesťanských denominací, z nichž každá si nárokuje právo na pochopení jejích pravd, ale žádná se s nimi zcela neshoduje.

Jednoduchá pravda je, že na rozdíl od jiných takzvaných svatých knih lze dokázat, že Bible je neomylné Boží slovo. Nejsilnějším z důkazů jejího božského zdroje a její důslednosti ve vyhlašování pravdy jsou splněná biblická proroctví! (Vyžádejte si zdarma výtisk naší brožury Důkaz Bible.)

Celá jedna třetina Bible jsou proroctví pro budoucnost, z nichž se většina naplňuje právě v naší době. My, kteří žijeme v tomto věku, patříme vskutku mezi nejprivilegovanější lidi, protože jsme obklopeni nejdramatičtějšími ze všech biblických proroctví a skutečně se jich účastníme!“

Časopis Trumpet již téměř dvě desetiletí odhaluje důkazy o naplnění těchto proroctví. Měsíc co měsíc, jak se aktuální události propojují s historií a biblickými proroctvími, nabízí Trubka nejdramatičtější důkaz o přesnosti biblických proroctví, z nichž některá byla původně zdokumentována před více než 3 000 lety!“

Nikdy nebylo tak důležité předat toto poselství proroctví tomuto světu. Budoucnost lidstva totiž závisí na pokračování podniku, jemuž Bůh udělil božské pověření kázat a zveřejňovat biblické prorocké poselství celému světu.

Tento původní Bohem pověřený podnik se historicky nazývá Boží církev (Sk 20,28). Bůh o své církvi při jejím vzniku prohlásil, že nikdy nezemře (Mt 16,18). Musí tedy existovat i dnes ve své původní podobě vedené Duchem svatým, pod svým Bohem daným způsobem vlády a správy (Efezským 4,4-16) a kázat stejné poselství, které jí původně dal Bůh (Marek 13,10). Jinak se ukáže, že sám Bůh je lhář! A Bůh ze své podstaty nemůže lhát (Titovi 1,2; Římanům 3,4).

Prostě najděte tuto církev – prokázané pokračování jediné pravé církve, která učí Boží zákon a má zjevení proroctví (Izajáš 8,16.20; Zjevení 19,10) a Božího plánu na záchranu lidstva (Židům 10,12.26) – a najdete odpovědi na tyto palčivé otázky o skutečném smyslu života!

Cesta k životu

Poctiví hledači pravdy musí sympatizovat s člověkem velkého intelektu, jakým je Paul Johnson: kultivovaný, erudovaný učitel dějepisu, student výtvarného umění, zdravě uvažující komentátor lidských záležitostí, který skutečně celý svůj život, od předčasného dětství až do seniorského věku, strávil hledáním odpovědí na otázky o Bohu. Poctivost takového hledání je pravým opakem nepoctivého popírání platnosti takových otázek většinou inteligence. Jak Johnson prohlašuje, jejich intelektuální impotenci dokazuje skutečnost, že „nemají žádné vysvětlení bytí. Jejich postoj je prostě abdikací myšlení, kosmickým zoufalstvím ve schopnost lidské mysli vymyslet jakékoli vysvětlení nejzajímavějších a nejhlubších problémů bytí“ (ibid.).

Dr. Johnson má alespoň vizi, že chápe velkou zastřešující pravdu: že člověk má „základní prvek či rozměr s Bohem, čímž se vysvětluje … přesvědčení, že jsme všichni ‚stvořeni k obrazu Božímu'“. (tamtéž).

Paul Johnson se ve svých úvahách o smyslu života dopouští pouze jedné zásadní chyby. Tvrdí: „Smrt těla je tedy jen bezvýznamnou tečkou za životem duše, který pokračuje donekonečna“ (ibid.). Kniha knih však jasně říká: „Duše, která hřeší, zemře“ (Ezechiel 18,20). Důsledkem toho by bylo: „Duše, která je bez hříchu, bude žít“! To předpokládá, že aby tedy duše nezemřela, je třeba zjistit význam onoho pojmu hřích, a pak zajistit, aby duše našla způsob, jak se stát bezhříšnou. Takové poznání nám otevírá cestu k věčnému životu!“

Ale ještě než začneme s tímto hledáním, musíme zjistit, co je to vlastně ta věc zvaná „duše“. Odpověď na tuto otázku se dostává k samému jádru toho, co je člověk, proč je, kdo ho stvořil a jaký je právě jeho věčný úděl. To jsou otázky, které dodnes vrtají hlavou váženým myslitelům, jako je Paul Johnson. Po desetiletích hledání odpovědí doktor Johnson uvažuje: „Záhadou zůstává, proč se Bůh rozhodl stvořit časový vesmír a hmotnou dimenzi, podléhající prostoru a času, v níž by duše jeho stvoření prošly zkouškou života. Odpověď může být nekonečně složitá nebo nekonečně jednoduchá.“ (ibid.)

Jistě, odpověď je nekonečně jednoduchá (2 Kor 11,3). Tak jednoduchá, že ji můžeme pochopit pouze tehdy, když doslova přijmeme myšlení dítěte – budeme ochotni nechat se učit od Boha, očistíme svou mysl od všech předchozích předsudků a dovolíme objasňujícímu světlu biblického zjevení, aby nám odhalilo zázrak smyslu života. Jak prohlásil Boží Syn: „Jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do nebeského království“ (Matouš 18:3). Toto obrácení je zkušenost, která doslova mění mysl a život, spojuje lidskou mysl s jejím Stvořitelem a otevírá ji tak zjevení Bohem vdechnuté pravdy.

Existuje kniha, která vás povede při hledání odpovědí na tyto palčivé otázky. Dovede vás k biblicky ověřeným, neomylným odpovědím na tato tajemství, která člověka fascinují již po tisíciletí. Vyžádejte si zdarma výtisk knihy Tajemství věků. Otevře se vám fantastická vize skutečné, opravdové naděje pro vztah člověka s jeho Stvořitelem!