Poválečná obnova

V roce 1945 měly USA průmysl a těžbu ropy, které se válka prakticky nedotkla, a byly tak nejbohatší zemí světa. Kromě toho si vybudovaly pozici nadřazené vojenské síly. Žádná poválečná krize nenastala, naopak; obnova Evropy a boj proti komunismu udržovaly americký průmysl v rychlém růstu.

Organizace spojených národů – pokus o posílení světového míru

Nový mezinárodní vývoj v poválečném období posílil vedoucí postavení Ameriky. Po dvou světových válkách během třiceti let hledalo mezinárodní společenství způsob, jak se v budoucnu vyhnout válkám a zajistit světový mír prostřednictvím jednání. To bylo pokračováním Společnosti národů z let po první světové válce a základem pro vznik Organizace spojených národů v roce 1945, u jejíhož zrodu byly USA jednou z hybných sil.

Strach z komunismu

V téže době zesílilo politické a ideologické napětí mezi USA a Sovětským svazem. Ve snaze zabránit šíření komunismu představil prezident Harry S. Truman v roce 1947 Trumanovu doktrínu, v níž vyhlásil „politiku Spojených států na podporu svobodných lidí, kteří se brání pokusům o podmanění ozbrojenými menšinami nebo vnějším tlakem“. To bylo také předmětem Marshallova plánu z roku 1948. Navenek bylo jeho cílem pomoci poválečné Evropě postavit se na nohy. Ve skutečnosti měl zabít dvě mouchy jednou ranou tím, že by zajistil mezinárodní trhy pro americký průmysl a zároveň by udržoval hospodářské a politické vazby mezi USA a zúčastněnými zeměmi. Americký strach ze sovětského komunistického vlivu ve východní Evropě byl také důvodem, proč byla v roce 1949 vytvořena aliance NATO. Koncem 40. let 20. století na sebe USA vzaly roli „světového policisty“.

Studená válka

V letech bezprostředně po druhé světové válce vzrostla vzájemná nedůvěra mezi USA a Sovětským svazem. Obě země se chtěly stát vedoucí jadernou mocností – národem, který bude ovládat svět. V druhé polovině 40. a v 50. letech 20. století sledoval toto soupeření, později známé jako studená válka nebo“ rovnováha teroru“, celý svět s obavami a strachem.
Cílem USA bylo zadržet komunismus – udržet ho na omezeném území a zabránit jeho šíření. Američané se obávali, že jejich vlastní postavení bude ohroženo sovětskou expanzí; a považovali se za hlavní ochránce světové svobody a demokracie.
USA a SSSR spolu nikdy nevedly otevřenou válku – oba státy se obávaly následků jaderné války. Obě velmoci však vedly řadu „zástupných válek“: účastnily se konfliktů v jiných částech světa tím, že poskytovaly hospodářskou nebo vojenskou podporu skupinám nebo zemím, které se stavěly proti druhé velmoci.
Studená válka vyvrcholila v roce 1962, kdy Sovětský svaz začal budovat základny pro jaderné rakety na Kubě, blízkém sousedovi USA. Situace se stala mimořádně napjatou a svět po třináct dní tajil dech, zatímco se prezident Kennedy snažil situaci řešit mírovou cestou. Situace se nakonec vyřešila, když sovětský vůdce Nikita Chruščov souhlasil s odstraněním sovětských základen. Kennedyho administrativa na oplátku slíbila, že z Turecka odstraní americké jaderné rakety. V roce 2002, kdy byly zveřejněny dříve utajované dokumenty, vyšlo najevo, že během oněch 13 dní v roce 1962 svět skutečně balancoval na hraně jaderné katastrofy.
Ačkoli studená válka skončila až vnitřním rozpadem Sovětského svazu v roce 1991, nikdy už nedosáhla tak hrozivého vyvrcholení. Do konce 60. let obě strany nashromáždily obrovské množství jaderných zbraní a raket. Každá strana měla dostatek zbraní, aby byla schopna zničit druhou stranu.
Desetiletí studené války byla léty mezinárodních nepokojů a nejistoty. Na domácí frontě se tatáž desetiletí skládala z obrovského hospodářského růstu, sociálních a politických změn a nejrozsáhlejší kulturní revoluce, jakou kdy svět zažil.

.