Kdysi dávno mě učili, že dvě zvířata jsou různých druhů, pokud se nemohou křížit a vytvářet plodné, životaschopné potomstvo. Zdá se mi to jako logická, funkční a nekomplikovaná definice – i když poněkud omezená. Možná autoři narazili na užitečnou alternativní metodu definice druhu tam, kde je možnost pozorovat nebo provádět vhodná křížení omezená. Jak v doprovodném komentáři v časopise Science, tak v samotném článku se poukazuje na morfologickou a geografickou odlišnost obou druhů slona afrického jako na známku jejich jedinečnosti a jako na jedno z hlavních zdůvodnění studie. Nemohu si pomoci, ale zajímalo by mě, co by autoři zjistili, kdyby tuto argumentaci aplikovali na člověka a porovnali odpovídající genetickou sekvenci pygmejů žijících v pralese s jejich africkými sousedy (a nejvyššími lidmi na Zemi), Masaji žijícími v savaně. Autoři uznávají, že u jedné konkrétní populace pralesních slonů genetické důkazy naznačují, že mohlo dojít k „omezené hybridizaci“ s jejich bratry žijícími na savaně. To vyvolává otázku, kdy jsou dvě plemena geneticky, fyzicky a geograficky natolik odlišná, aby mohla být označena za různé druhy. Pokud by genetická vzdálenost mezi lesními a savanovými slony byla řekněme jen 27 % vzdálenosti mezi africkými a asijskými slony, bylo by to dostatečné k tomu, aby bylo možné tvrdit, že se jedná o dva africké druhy? Tato zpráva mě také přiměla k zamyšlení, zda se někdo někdy pokusil spojit afrického a indického slona, aby zjistil, zda se skutečně jedná o různé druhy podle tradiční definice. Není pochyb o tom, že tato zjištění vyvolají mnoho diskusí o tom, co je druh. Bez ohledu na všechno ostatní je pojetí slona pralesního jako jedinečného druhu důležité přinejmenším v jednom kontextu, a to v kontextu ochrany přírody. Pokud jim jejich „jedinečnost“ dává větší šanci na přežití, pak se zdá, že jejich druhový status má určitou přednost.