‚Dobrou ženu je těžké najít‘, ale vždy stojí za námahu
Filmy o ženách dohnaných na pokraj násilí a ještě dál jsou jakýmsi samostatným subžánrem, ale obvykle se zaměřují na ženy, které se snaží pomstít za zločiny spáchané přímo na nich. Existují samozřejmě výjimky, mezi něž patří například Hard Candy (2005) nebo Peppermint (2018), a jedním z nejlepších – a nejnovějších – je snímek Abnera Pastolla Dobrou ženu je těžké najít. Je to napínavý, nečekaný malý thriller v čele s fantastickým výkonem hlavní představitelky a slouží jako připomínka toho, že svobodné matky opravdu zvládnou všechno.
Sarah (Sarah Bolger) má dvě malé děti, účty, které musí platit, a nedávno zesnulého manžela. Je to těžký život, zvlášť když se zdá, že policie nemá zájem vyšetřovat ani řešit vraždu jejího manžela, ale ona to zvládá. Nová výzva se však objeví, když do jejího bytu vpadne drobný grázlík Tito (Andrew Simpson)
na útěku před většími grázly, které právě okradl. Tito tam schová drogy a odejde, ale brzy se proti Sářině vůli začne vracet. Horší je, že pátrání místního zločineckého bosse po Titovi přivádí jeho a jeho chlapce také blíž k jejímu domovu a dětem.
Scénář Ronana Blaneyho je dostatečně jednoduchý, ale radost je ve směrech a volbách, které následují během úsporné a efektivní stopáže filmu Dobrou ženu je těžké najít. Desítky let podobně znějících thrillerů naučily diváky očekávat určité věci, zejména ve vztahu mezi hlavní ženskou hrdinkou a padouchem, který není tím nejhorším, ale film se po celou dobu drží na uzdě a hbitě kolem těchto klišé tančí.
Pastoll dobře zachycuje akční a napínavé scény, ale největší síla filmu spočívá v čase stráveném
se Sarah mezi těmito žánrovými sekvencemi. Její neustálé balancování mezi vyčerpáním a houževnatostí je velmi rozpoznatelné a funguje tak, že si Sarah diváky nečekaným způsobem oblíbí. Scéna zahrnující její snahu pokusit se odpočinout si s motorizovaným „přítelem“ ji okamžitě činí sympatickou a polidšťuje ji způsobem, o kterém si většina thrillerů může u své drsňácké hrdinky nechat jen zdát. Sarah se ze všech sil snaží vychovávat dvě děti, z nichž jedno oněmělo poté, co se stalo svědkem vraždy svého otce, a daří se jí to navzdory odsudkům matky, místních úřadů a dokonce i cizích lidí v supermarketu.
„Jestli to chceš v tomhle světě někam dotáhnout, musíš být tak trochu mrcha,“ říká její matka a je to jen další úlitba Sarah. Bod zlomu se zdá být nevyhnutelný a Pastoll svůj film dobře rozkročuje, protože směs charakterových úderů, lidskosti a násilí narůstá
se strhující intenzitou. Skrz to všechno sedí Bolger a prostě to zabíjí svým výkonem, který je stejně empatický jako divoký. Sarahina láska ke svým dětem – mimochodem dva fantastické dětské výkony – je vyvážena hněvem vůči světu, který se spokojí s tím, že ji označí a zapomene, a i když není žádným mistrem plánování, pokud jde o hledání spravedlnosti, výsledek je přesto vzrušující a uspokojivý.
Drobné klopýtnutí filmu přináší postava Lea Millera (Edward Hogg) coby velkého záporáka, ale i když Hoggův výkon působí na zbytek filmu až příliš vyhroceně, přináší jistou míru ponuré zábavy, která nakonec není na škodu. (Větším problémem je Leova nevysvětlitelná nevšímavost k existenci Tita Jacksona…) Působí o jeden či dva kroky dál než ostatní postavy, ale to
pravděpodobně funguje ve službách jeho zdejší role jakéhosi místního bubáka. Výkřik si zaslouží i Simpson, který jako Tito sám o sobě balancuje na hraně, kdy se z klamavě roztomilého pankáče stává někým mnohem nepředvídatelnějším.
Stejně jako Pastollův předchozí snímek Hry na silnici (2015) je i jeho novinka opět atraktivním thrillerem, který působí svěže a zároveň dostatečně povědomě. Kameraman Richard C. Bell nachází v Sarahině prostředí drsnou krásu, zatímco skladatel Matthew Pusti napomáhá hnací síle a atmosféře filmu, přičemž výsledkem je solidně zábavný příběh jedné ženy, která zašla o několik kroků příliš daleko. Když k tomu připočteme trefný komentář o slepém odsuzování, které je příliš často přisuzováno dělnické třídě, několik děsivých kousků těla a něco, co by mělo být hvězdným výkonem, stává se Dobrou ženu je těžké najít jedním z povinných filmů tohoto podivného roku.