„Do toho, co si o mně myslí ostatní, mi nic není.“ To je citát Eleanor Rooseveltové, první dámy (1933 – 1945) a reformní vůdkyně.

Když jsem poprvé slyšela: „Do toho, co si o mně myslí ostatní, mi nic není,“ zaznělo mi to v srdci i v duši! Mnozí tráví většinu života snahou zalíbit se druhým a nikdy to nepřináší naplnění. Je přirozené zabývat se názory druhých. Podívejte se na miliony příspěvků na sociálních sítích, které volají po potvrzení vlastní hodnoty. Jednoho rána jsem se ze zvědavosti zeptal svých vysokoškolských studentů, proč na sociálních sítích zveřejňují tolik selfie. Odpověděli, že když vám ostatní říkají, že vypadáte hubeně, hezky nebo mladě, věříte tomu. Páni, proč dáváme druhým takovou moc? Jak bychom měli postupovat při určování své hodnoty?“

Je to přirozené

Především je to dobrý pocit, když nás druzí potvrzují. Například když vám učitel na papír napíše smajlíka s jedničkou, cítíte se díky tomu výjimeční a chytří. Když vám rande řekne, že vypadáte nádherně, cítíte se díky tomu fenomenálně. Je však užitečné být závislý na druhých, pokud jde o naši hodnotu? Odkud by měl pramenit pocit hodnoty?“

Zdroj hodnoty

Zdroj hodnoty závisí na kultuře, ze které pocházíte. Vyrostl jsem v křesťanské kultuře, takže samozřejmě věřím, že moje hodnota pochází od Boha. On mě stvořil, a jak se říká: „Bůh nevyrábí žádné harampádí!“. Jiné kultury mohou věřit, že hodnota pochází zevnitř nebo z toho, čemu někteří říkají intuice. Lidé by měli dělat to, co je baví, a milovat to, co dělají, bez ohledu na to, co si o nich myslí ostatní! Když jsem byl mladý, váhal jsem s děláním věcí, protože jsem se obával, co si myslí ostatní. Kvůli obavám z názorů druhých jsem propásl mnoho příležitostí k rozvoji nadání a talentu.

Uvědomte si své myšlenky a emoce

Přirozeně, když druzí řeknou něco kritického, máme tendenci cítit negativní emoce v souvislosti s tím, co bylo řečeno; je však osobní volbou, zda se tak budeme cítit, nebo ne. Někteří se rozhodnou negativní myšlenky a pocity vycpat, ale zjistí, že tyto pocity pronikají zpět na povrch hrozným způsobem. Někdy je to jako přetékající záchod! Slyšel jsem, že se o tom mluví jako o strkání plážového míče do vody, jen abyste zjistili, že se skrze vlny prodírá zpět nahoru a vybuchuje vysoko do vzduchu. Pokud zatlačování pocitů a myšlenek dolů nefunguje, jak by měl člověk zvládat negativní myšlenky a pocity? Výzkumy ukazují, že nejlepší je přiznat si myšlenku, dokonce provést myšlenkové stažení a určit, která myšlenka je nejvíce zatěžující. Poté určete, zda je myšlenka užitečná, nebo ne. Pokud myšlenka není užitečná, pokuste se vymyslet užitečnější. Například někdy ráno se podívám do zrcadla a pomyslím si: „Panebože, ty jsi tlustý!“. Je tato myšlenka užitečná? Samozřejmě že ne, tak na co bych mohl myslet místo toho? Mohl bych si myslet, že jsem za své tělo vděčný. Negativní myšlenky mohou kolovat dál, protože náš mozek je na tento vzorec nebo zvyk zvyklý. Musíme mozek neustále přeučovat nové myšlenky. Navíc by to měla být pravdivá nebo uvěřitelná myšlenka; například bych si nemohl myslet, že jsem tenký jako tužka. To je samozřejmě lež a můj mozek by ji nepřijal.

Přestaňte se srovnávat s ostatními

Můžeme se vždy dívat kolem sebe na ty, kteří mají víc, vypadají hezčí, jsou chytřejší a dosáhli více; to však nikdy nevede k dosažení vašeho plného potenciálu. Člověk se může celý život snažit být nejlepší, a přesto se nikdy nebude cítit spokojený. Jediný člověk, se kterým bychom měli soutěžit, jsme my sami – abychom si dnes vedli lépe než včera.

Rozvíjet lepší pocit vlastní hodnoty

Myslím si, že naše hodnota by měla pocházet od jediné dokonalé osoby – nebeského Otce. On nás stvořil, zná nás nejlépe, miluje nás nejvíce a je vždy ochoten nám naslouchat a říkat nám pravdu. Proč je tak těžké naslouchat Jemu místo našim přátelům? V životě se můžeme vydat tolika směry, které všechny vedou ke spokojenému životu; pokud však dovolíme, aby nám tuto cestu určovali přátelé nebo rodina, nemusíme si tuto cestu užít.

Na závěr se můžeme rozhodnout, že při určování své hodnoty budeme naslouchat druhým; jak však bylo uvedeno výše, nepovede to k trvalému štěstí. Intenzivní starost o to, co si myslí druzí, může ve skutečnosti vést k sociální úzkostné poruše, což je duševní stav způsobený přílišnými obavami o vnější sociální okruh. Tento stav ničí kreativitu a energii. Až budete příště v pokušení dělat si starosti s tím, co si o vás myslí ostatní, nezapomeňte si říct: „Co si o mně myslí ostatní, není moje věc!“

.