Dcera Rodneyho Kinga bojuje za zachování jeho památky
Jeho jméno bylo kdysi synonymem policejní brutality. Rozzuřené davy ho vykřikovaly, když zapalovaly budovy. A v některých kruzích nesly jeho jméno nepokoje, které vypukly v ulicích Los Angeles v dubnu 1992.
Společenské otřesy a chaotické násilí inspirované Rodneym G. Kingem – černošským řidičem, kterého policisté losangeleské policie 56krát zmlátili obušky a botami, což byl úraz zachycený na videu a přehrávaný po celém světě – se staly určujícím momentem v dějinách Los Angeles, policejních a rasových vztahů.
Ale přes všechny způsoby, jakými King, který zemřel v roce 2012, žije v dějinách a popkultuře, neexistuje v rozlehlé krajině L. A. žádné trvalé svědectví, které by označovalo jeho památku.
„Někteří lidé považovali Rodneyho Kinga za chybujícího mučedníka,“ napsal v e-mailu Kerman Maddox, konzultant pro veřejné záležitosti, který po bití zahájil snahu o odvolání tehdejšího šéfa losangeleské policie Daryla Gatese. „Ať už to bylo spravedlivé, nebo ne, jeho střety s orgány činnými v trestním řízení před a po tom brutálním zmlácení mu u některých lidí zkazily image a pověst.“
Nyní se to snaží změnit jeho dcera Lora Kingová. V pondělí, v den 27. výročí začátku nepokojů v L. A., spouští stipendium „Jsem King“ na oslavu černošských otců.
FOTOGRAFIE: Rodney King | 1965 – 2012″
Její misí je poskytnout finanční podporu černošským otcům, jako je ten její, aby mohli hrát aktivnější roli v životě svých dětí. Stipendium, které by se vydávalo pravidelně a mělo by různou hodnotu, by pokrylo náklady na aktivity tak malé, jako je večeře a hra minigolfu, a tak velké, jako je plně hrazený výlet do Disneylandu. Významný soukromý podnikatel v oblasti technologií věnoval na založení fondu 10 000 dolarů a další přislíbili přispět, uvedl King, který doufá, že se mu podaří získat dary i od veřejnosti.
Pětatřicetiletý King doufá, že se mu podaří odstranit finanční překážky, které někdy stojí v cestě placení výletů za účelem budování vazeb. Právě takové překážky odstranil ze života Rodneyho Kinga, když mu město přiznalo odškodné 3,8 milionu dolarů.
Z těchto peněz seznámil svou dceru se životem mimo Jižní L.A. Jezdili lyžovat na horu Baldy, surfovat do Benátek a navštívili příliš mnoho uměleckých výstav, abychom je spočítali, říká. Vynakládal prostředky na rozvíjení jejího talentu – platil tábory pro vedoucí a umělecké programy.
Velkou část svého zbývajícího 47letého života také věnoval kázání o rasovém smíření a pomoci ostatním, kteří se snažili vymanit ze závislosti na návykových látkách, kterou trpěl jako následek bití.
Přesto zde není žádná socha Rodneyho Kinga, jako je socha postavená u Crenshaw Boulevard pro bojovníka za občanská práva Celese Kinga III; žádná křižovatka ulic, která by nesla jeho jméno, jako bude Crenshaw a Slauson Avenue pro zabitého rappera a podnikatele Nipseyho Hussla; žádný park nebo pamětní deska, jako je prostor v centru města věnovaný Biddy Masonové, bývalé otrokyni, která se stala bohatou statkářkou.
Lora Kingová doufá, že tím, že dá ostatním dětem to, co jí dal její otec, zachová památku svého otce. „Kdo ví, jestli ho někdy uznají tak, jak by měli,“ řekla. „On o to opravdu nestál. Záleželo mu jen na tom, aby změnil životy lidí a vytvořil změnu.“
Lora Kingová uvedla, že nyní nese pochodeň, kterou se snažil nést její otec.
Na pohřbu svého otce stála po boku významných představitelů občanských práv, aby lidem připomněla, že mají pokračovat v boji za rovnoprávnost. Před třemi lety založila na jeho počest organizaci Rodney King Foundation for Social Justice and Human Rights. Pracně ji však rozjížděla, protože žonglovala s prací a rodičovstvím.
Přesto se jí podařilo využít nadaci jako platformu pro setkání s policejním oddělením v Los Angeles, kde hovořila s mladými lidmi o deeskalaci situací s policií. Vystoupila také na akcích v rámci Měsíce černošské historie a loni byla zvláštním hostem na galavečeru Sítě korejsko-amerických lídrů.
Nedávno opustila práci administrativní asistentky v právnické firmě, aby mohla vést nadaci na plný úvazek.
Štipendium je podle ní jednou z mnoha nadcházejících iniciativ, které upevní odkaz jejího otce. Někteří komunitní aktivisté s tím souhlasí.
„Díky tomu budou děti na své otce pohlížet jako na hrdiny,“ řekla Edna De Leonová, ředitelka vzdělávací organizace Red Eye Inc, která provozuje Watts Empowerment Center, organizaci, kterou Lora Kingová požádala, aby jí pomohla najít prvního nositele ceny.
De Leonová řekla, že aktivní svobodní černošští otcové „nejsou příběhem, který většinou vidíme“. Kingovo stipendium tomu bude čelit, řekla.
Pro podání žádosti budou muset černí otcové navštívit webové stránky nadace a zaslat fotografii a krátkou esej, v níž podrobně popíší své plány s penězi na stipendium. Kingová doufá, že první ceny rozdělí na Den otců – v den, kdy přišla o tátu, a v den, kdy se jí má narodit první syn.
„Chci pomoci vybudovat to, co shořelo,“ řekla.
Rodney King byl polarizující postavou.
Nezaměstnaný stavební dělník byl podmínečně propuštěn a v noci 3. března 1991 byl opilý, když ho policisté zastavili na Foothill Boulevard. Když vystoupil z auta, choval se nevyzpytatelně. Policisté losangeleské policie ho obklíčili, postřelili ho tasery a opakovaně ho udeřili do hlavy a těla dvoumetrovým kusem pevného hliníku. Šlapali po něm podrážkami svých bot.
Svištění vrtulníků probudilo George Hollidaye ze spánku. Popadl videokameru a stiskl tlačítko nahrávání.
Zrnité záběry odhalily špatné zacházení, které černoši dlouhodobě trpěli z rukou policie – desítky let před érou hnutí Black Lives Matter, kdy se oběti policejního násilí staly hashtagy a mobilní telefony zachytily virální videa policejních zastřelení neozbrojených černochů.
Video otřáslo L. A. i celým národem. Rodney King byl okamžitě prohlášen za novodobou ikonu občanských práv. Kritici Kinga považovali za zakomplexovaného člověka, který přitahoval problémy, a nepovažovali ho za hodného vznešeného postavení Rosy Parksové nebo Malcolma X.
Byla to nechtěná sláva, se kterou se King potýkal, jak později řekl v rozhovorech a ve své knize The Riot Within:
„Rodney King se nikdy nespokojil s rolí, kterou mu chtěla přisoudit historie a společnost,“ řekl komunitní aktivista a Kingův známý Najee Ali, „že jen proto, že ho zbila policie, měl být automaticky aktivistou za reformu trestního soudnictví.“
Za zbití stanuli před soudem čtyři policisté – seržant Stacey C. Koon a policisté Timothy E. Wind, Laurence M. Powell a Theodore J. Briseno. Porota, v níž nebyl žádný černoch, je všechny 29. dubna 1992 zprostila viny. Rozzuření demonstranti se shlukovali na nárožích, zapalovali celé bloky, rabovali obchody a napadali kolemjdoucí. Občanští představitelé prosili o klid.
Třetí den nepokojů pronesl Rodney King před televizními kamerami vášnivou prosbu: „Můžeme spolu všichni vycházet?“
V průběhu let byla jeho slavná slova popkulturou překroucena a zkomolena do pointy, kterou nikdy neřekl: „
Šest dní násilí se začalo nazývat různě, podle toho, koho se zeptáte. Pro některé to bylo povstání, revolta, vzpoura nebo prostě „nepokoje Rodneyho Kinga“. Ať už se nazývaly jakkoli, jejich výsledkem bylo 54 mrtvých a škody na majetku ve výši téměř 1 miliardy dolarů. Následující rok byli čtyři policisté souzeni u federálního soudu na základě obvinění z porušení Kingových občanských práv. Dva z nich byli odsouzeni a šli do vězení. Gates odstoupil z funkce šéfa losangeleské policie.
V následující generaci začala losangeleská policie provádět reformy doporučené Christopherovou komisí, které se dodnes odrážejí v celém oddělení. Sbor je rozmanitější, je zde větší transparentnost a jiný přístup k policejní práci, jak píší Timesy, ale zbývá ještě mnoho práce na obnovení důvěry.
Letos po Kingově smrti policejní šéf Charlie Beck řekl: „Jeho odkazem by neměly být boje a problémy jeho osobního života, ale nesmírně pozitivní změna, kterou jeho existence přinesla tomuto městu a jeho policejnímu oddělení.“
Dnes se velká část tohoto odkazu vytrácí z paměti. Nepokoje nejsou povinnou výukou ve třídách L.A. Unified, i když někteří učitelé Kinga do svých plánů hodin zařazují. K výročí jeho smrti ani k nepokojům se nebude konat žádná oficiální veřejná vzpomínka.
„Neodpovídá obrazu někoho, koho považujete za superhrdinu,“ řekl Earl Ofari Hutchinson, prezident Losangeleského kulatého stolu pro městskou politiku. „Nemůžete ukázat – kromě toho, že ho zmlátili, a toho videa – nemůžete jmenovat jedinou věc, ke které přispěl.“
Hutchinson řekl, že Kingův odkaz kontrastuje s odkazem Nipseyho Husslea, rodným jménem Ermias Asghedom. Násilná smrt tohoto rappera minulý měsíc z něj v očích mnohých udělala mučedníka bojujícího za svou čtvrť. Komunita se na oplátku shromáždila, aby po něm pojmenovala křižovatku, kde Hussle vyrůstal a vlastnil a provozoval podnik, a jeho tvář nasprejovala na budovy po celém městě.
Ale Lora Kingová řekla, že odkaz jejího otce teď bude žít dál – skrze ni.
„Dokud se budu řídit svou vizí, bude vždycky zastoupen.“