Jak by měl hráč reagovat poté, co byl vyřazen z národního týmu?

Není to přesná věda.

Ian Gough památně prohlásil, že byl „bodnut do zad“ poté, co Steve Hansen dal na mistrovství světa 2003 přednost Brentu Cockbainovi. Hansen, muž, který zrovna neoslavoval nesouhlas v řadách, by možná chtěl reagovat tím, že by zařídil, aby byl Gough převezen do vzdálené země a ponechán tam do konce svých dnů. Takhle se musel spokojit s tím, že si ho už nikdy nevybral do týmu Walesu.

Velký záložník musel počkat, až ho převezme Mike Ruddock, a teprve pak se vrátil do týmu.

Přejděme do současnosti a je to WillGriff John, který zůstal mezi těmi na okraji a nepochybně přemýšlí, jestli má mluvit nahlas, nebo si nechat své myšlenky pro sebe.

Moudře zvolil trapistickou cestu.

Jeho trenér v Sale Sharks Steve Diamond se však rozhodl pro jiný postup a v rozhovoru pro The Rugby Paper prohlásil, že ho „udivilo“, že si Wales nevybral Johna do svého podzimního týmu. Dále tvrdil, že vedení Sale nemělo žádný kontakt s vedením Walesu ohledně vynechání tight-head. Jeho plné a upřímné vyjádření najdete zde.

Pokud je to pravda, je to trochu zarážející, protože Wayne Pivac si hráče z Ferndale vybral do základní sestavy proti Skotsku před výlukou vynucenou koronavirem, přičemž zápas byl následně odvolán.

Jeho vyřazení z 38členného kádru z minulého týdne, kdy se Pivac rozhodl pro Tomase Francise, Samsona Leeho, Dillona Lewise a Leona Browna jako svou skupinu hráčů č. 3, znamenalo, že John se z pozice první volby tight-head stal přinejlepším pátou volbou. To je jistá degradace, zvláště když se za tu dobu vlastně neodehrál žádný test Walesu.

Co se stalo?

Kde začít?

Přetočme se do března, tedy do doby, kdy byl Wales bez Francise, který se od mistrovství světa zotavoval ze zranění, a rozhodl se vynechat Leeho.

Proti Anglii nastoupili s Lewisem v základní sestavě a s Brownem na lavičce. Několik velšských skrumáží se proměnilo v prach a Lewis schytal jednu nebo dvě rány.

Výběry tak potřebovaly posílit rozehrávku, zejména s ohledem na Skoty a Roryho Sutherlanda, s nimiž se měly utkat příště. Edinburčan způsobil na turnaji problémy nejednomu těsnému zadákovi a při vyhlídce, že bude čelit dvojici mladých velšských opor, si pravděpodobně zastrčil pod bradu ubrousek a v ruce svíral nůž a vidličku.

Výběr Johna by však možná podnítil nové myšlenky, o hráči narozeném v Plymouthu, který měří 180 cm a váží 19 175 kg, se dlouho mluvilo jako o silném skrumážníkovi.

V té době se zdál být řešením.

Vedení Walesu chvíli trvalo, než k tomuto závěru dospělo.

FAKTOR FUNKCE

Šuškalo se, že John není v takové kondici, v jaké by ho chtěli mít výběroví manažeři, když se loni v lednu připojil k týmu.

Sám to řekl v srpnu: „Jediná věc, která mě od prvního dne zaujala, byla intenzita tréninku.

„Nikdy předtím jsem v takovém prostředí nebyl a byl to trochu šok. Otevřelo mi to oči, co se týče toho, co obnáší být mezinárodním hráčem.

„První týden byl pro mě kondičně velmi náročný.

„Zpětná vazba byla taková, že potřebuji být více fit, takže pokud budu vybrán do dalšího tréninkového týmu, budu ho moci začít v lepší kondici.“

FAKTA O SALE

Někteří poukazují na to, že mu nepomohl ani nedostatek startů v Sale.

Tady jsou fakta. V minulé sezóně použili hráči Sale v 26 zápasech Gallagher Premiership a Poháru mistrů evropských zemí tři pevné záložníky. John nastoupil v deseti zápasech, Jake Cooper-Wooley v devíti a Coenie Oosthuizen se v dresu s číslem 3 objevil sedmkrát.

John se také desetkrát objevil na lavičce.

Kdyby Sale zítra hrálo finále Gallagher Premiership, nastoupil by? No, po obnovení ragby v létě se v osmi zápasech objevil čtyřikrát v základní sestavě, o zbylé zápasy se podělili další dva hráči.

FAKTOR KONKURENCE

Nakonec se zdá, že Johna jednoduše zničil návrat formy a kondice ostatních.

Zejména Samson Lee zřejmě znovuobjevil své kouzlo.

Sarlet má za sebou několik hrbolatých let se zraněními a dalo by se mu odpustit, že i nyní nosí s sebou větvičku vřesu ve snaze odvrátit další smůlu.

Ale za svůj region je ve skvělé formě, silně skrumuje a ukazuje se i v dalších oblastech. V posledních třech zápasech se totiž podílel na dvou trefách – v předchozích osmi letech se mu za Scarlets podařila jen jedna.

Možná to byla podívaná víkendu, když viděl, jak stylově oslavil své 150. regionální vystoupení, když narazil na čáru Glasgow Warriors.

Francis je po zranění také fit.

Jelikož Wales považuje Lewise a Browna za hráče, které může rozvíjet, znamenalo to, že někdo musel být ze sestavy vyřazen.

Naneštěstí pro Johna byl tím někým on.

Co teď?

Jak bude reagovat?

Jestli bude moudrý, tak tím, že dokáže selektorům, že se mýlili tam, kde je to důležité – na hřišti.

To byl vždycky nejlepší způsob, jak ve výběru reagovat na nepřízeň osudu.

John má ve svých 27 letech čas na své straně a silné opory mají cenu zlata, i když se to teď vypadlému Saleovi nemusí zdát.

Je na něm, aby Pivacovi ukázal, že na to má.

Všechno není ztraceno.

Vůbec ne.

TĚŽKÉ HLAVY SQUADU WALES

Tomas Francis

Přijde o úvodní podzimní zápas proti Francii, protože bude ve službě s Exeter Chiefs ve finále Gallagher Premiership proti Racing 92.

O Francisově dlouhodobé dostupnosti pro Wales panují také určité pochybnosti, protože hráč Exeteru nedosahuje hranice 60 kapitánských míst pro exilové hráče, aby mohl hrát za Wales.

Nedávno prohlásil: „Pokud nemám 60 kšiltovek, pak od konce této sezóny nemohu být vybrán Walesem, takže potřebuji ještě 12 kšiltovek. Nechci se vzdát mezinárodního ragby, takže to budeme posuzovat průběžně.“

Wayne Pivac by nechtěl, aby byl Francis mimo hru, přičemž hráč z Anglie je osvědčeným testovacím skrumážistou, který může přispět i ve volné hře.

Samson Lee

Populární Scarlet dostal před svým 150. vystoupením za region videopozdrav od mistra světa v těžké váze Tysona Furyho. Poté se vydal na hřiště a proti Glasgow předvedl typicky odvážný výkon, když dělal, co mohl, aby udržel sedmičlennou skrumáž po vyloučení Sama Lousiho.

Při této příležitosti došlo i na touchdown.

V posledních letech měl tolik problémů se zraněními, že Pivac bude prostě rád, že ho opět vidí hrát.

Bonusem je, že podává dobré výkony.

Je to úzkoprsý hráč, který chápe, že je potřeba být na vrcholu svých základů.

Může být opět vážnou posilou na testovací úrovni?

To bude naděje.

Dillon Lewis

Nastoupil ke všem čtyřem zápasům Six Nations před výlukou, přičemž selektorům se evidentně líbí jeho pracovní tempo na hřišti.

Lewis je dobrý v dosahování obratů, umí bránit a rád přenáší.

Ještě musí všem dokázat, že je skrumážníkem testovací třídy.

Je ale stabilní v rozehrávce a v ostatních oblastech je výjimečný.

LEON BROWN

Tento chlapík je jednotka, kterou lze při náběhu jen těžko zastavit.

Ptejte se Ospreys, kteří v minulé sezóně viděli, jak proti nim Brown vstřelil dva zběsilé pokusy.

Stejně jako Lewis září ve všech oblastech při rozehrávce, ale nad jeho skrumáží zůstávají otazníky, nehledě na to, že někteří tvrdí, že se zlepšil.

Ostatní čekají na přesvědčivé důkazy v tomto směru.

Podle mého názoru by měl být jeho výkon lepší.