Už půl desetiletí se účastníme Dîner en Blanc v Paříži. A téměř každý rok jsem o ní psal. Možná spíš pro sebe než pro vás. Letos tomu nebude jinak. A přestože už v Paříži nebydlíme, stále se vydáváme na (relativně krátkou) cestu do Města světla, což je vždy náš nejoblíbenější večer v roce.

Akce je pouze pro zvané a její velikost se pohybuje od 10 000 do 20 000 lidí. Na rozdíl od nákupu vstupenek na koncert přes internet je zde klíčové být pozván některým z minulých účastníků pořádajících DeB, což je způsob, jakým jsme před lety získali pozvánky my. A také na rozdíl od nákupu vstupenek na akci prakticky nic nestojí. Ušetříte neuvěřitelných 2,50 EUR. Jo, a nakonec – na rozdíl od koncertu nevíte, kde se akce koná, až několik minut předem, kdy vám přijde SMS, kam máte jít.

Tímto trochu rekapitulujeme průběh večera.

Připravujeme se:

V pro nás velmi neobvyklém okamžiku jsme na místo srazu dorazili vlastně brzy. Víte, ve skutečnosti se nescházíte na konečném místě, kde budete večeřet. Místo toho vám v poledne v den večeře sdělí adresu ulice, na které se večer sejdeme. Tato adresa se obvykle nachází 5-15 minut chůze od místa konání. A často se jedná o bar nebo kavárnu, kde můžete začít slavnost před hrou.

Tento rok to však bylo trochu jinak. Před hraním jsme se chystali do uměleckých galerií v délce jedné ulice, které byly ten večer otevřeny kvůli nesouvisející akci. Pokud jste se někdy toulali ulicemi poblíž Musée d’Orsay, našli jste jednu galerii drahých uměleckých děl (všech médií) za druhou. Přesně tam jsme byli i my.

Známý byl malý kamion se šampaňským, který tam rozdával skleničky šampaňského zdarma. Ani to nebylo nijak ošuntělé. Něco jsme samozřejmě zkonzumovali.

Gratuit, duh.

Okolo půl deváté byl čas dát dohromady naši skupinu na velké stěhování přes Seinu. Dostali jsme zprávu o našem místě v Tuileriích a bylo na čase vydat se na cestu s veškerým vybavením.

Víte, smyslem Dîner en Blanc je vzít si všechno s sebou. Není to žádná akce se zásobováním. Přinesete si stůl, židle, bílý ubrus, svíčky, květiny & vázy, talíře a vše ostatní, co byste potřebovali na luxusní jídlo o několika chodech. Ano, včetně samostatných fléten na šampaňské, sklenic na víno a sklenic na vodu. Pom‘ de Pain ce n’est pas.

Až na jeden problém: polovina našeho stáda se zamkla.

Víte, mnoho lidí často spekuluje, jak přesně probíhá koordinace mezi městem Paříž a Dîner en Blanc. Vždyť se „náhodně“ objeví více než 10 000 lidí. Ano, technicky vzato je to flash mob, ale je to opravdu tak? Vždycky se tak nějak předpokládalo, že mezi oběma stranami dochází k nějakému tichému potvrzování, které se tu odehrává v zákulisí.

Tento rok to ilustruje, že je to jen vaše představivost. Je to tak důvěryhodné, jak to jen jde.

Poté, co se asi polovina davu dostala do Tuilerií (což je velká zahrada, která se na noc zamyká), ochranka zavřela obrovská litinová vrata a zablokovala nám vstup dovnitř a těm, kteří byli uvnitř, cestu ven. Část, která se dostala dovnitř, můžete skutečně vidět hned za fontánou na fotografii níže.

Nebojte se: Plán B. Vždycky existuje plán B.

A v tomto případě plán B spočíval v tom, že jsme se prostě usadili (s pořádkem a výkresy architektonických stolů, na které by byl pyšný každý uživatel CADu) v zahradách Louvru, které se v noci nezamykají.

Když bylo potvrzeno, že je to naše místo, dali jsme se do práce a připravili věci (a lidé v Tuileriích nakonec dostali na budku a také se k nám přidali). Tento proces trvá asi 10-15 minut, protože lidé všechno vybalují a třídí do podniku, který se blíží michelinské hvězdičce, jak jen to dva lidé na zádech utáhnou.

Jídlo & Párty:

Když bylo zařizování za námi, nastal čas otevřít šampaňské a začít rozdávat jídlo (a víno… a další šampaňské):

K tomu patřil i ten úžasný chléb, na kterém byl název našeho týmu (Team Food Society) (hele, museli jsme mít nějaký název týmu a nikdo z nás před pár lety nedokázal vymyslet nic kreativnějšího, takže… jo, zůstalo to).

Jak už to tak bývá, jídla je většinou moc. Jde o to udělat jídlo a pak se o něj podělit, což se určitě děje. Ale naše specifická skupina účastníků (Team Food Society), je jídlem dost posedlá a je hrdá na to, že si sama obstarává ty nejlepší talíře! Stejně tak všichni kolektivně zapomínáme na to, jak moc si nakonec povídáte a touláte se, takže toho nesníte tolik, jako jinde.

Když už jsme u toho toulání – součástí kouzla akce je pozorování lidí a prostě dohánění přátel z jiných společenských kruhů, které vidíte jen zřídka. V Paříži je řada lidí, které vídám v podstatě jen jednou nebo dvakrát do roka (i předtím, než jsme se přestěhovali), s výjimkou nějakého konkrétního setkání/schůzky. Například náš realitní makléř, někteří restauratéři, které známe, a tak dále. Takže rychlé setkání tady je vždycky dobré. Nebo můžeš jen tak pozorovat, jak scéna plyne kolem.

Přibližně kolem půl desáté večer se koná slavnostní kroužení ubrousků, a proto je třeba mít látkové ubrousky. Žádné papírové ubrousky. Také, pokud jste si nevšimli, máme také keramické talíře, pravé příbory a sklenice. Žádné jednorázové věci nejsou povoleny.

Poté se opět jí a pije a dohání se přátelé.

Poté později ve 23:00 dojde na prskavky. Náklady na ně hradí organizátoři a pak je předávají vedoucím „týmů“, kteří je zase dostanou všichni. Jeden na osobu, v jednom obřím prskavkovém zapalovacím festu:

Nemůžu si vzpomenout, jestli jsem se už zmínil o šampaňském… nebo víně. To se stává.

Nejsem si úplně jistá, kde se vzal světelný nápis #DrinkChampagneParis, ani jak se ocitl na našem stole, ale stal se fotogenickým hitem!“

Poté se hudba rozjede na plné obrátky. Jak potulné kapely, tak i provizorní DJ’s setup. Na místě není k dispozici elektřina, takže si lidé dočasně tahají, co potřebují.

V našem případě jsme ale většinou jen relaxovali a užívali si večer. Bylo trochu chladněji než na většině DeBů, na kterých jsme byli. Ale co… nepršelo!“

A pokud byste se raději vyhnuli tomu, aby vás někdo viděl tančit na veřejnosti, můžete prostě dál popíjet šampaňské a povídat si s přáteli. A předpokládám, že byste mohli přejít na víno. I když já osobně jsem zajistila, aby naše šampaňské nepřišlo nazmar. To přece nikdo nechce.

P.S. – Za několik fotografií zde děkuji Davidovi. Můj partner ve zločinu tvorby fotografií.

Zmizení do noci:

O půlnoci zazvoní Popelčiny hodiny a lidé zmizí do noci. A pokud se to udělá správně, nic po nich nezůstane. Žádné pytle s odpadky ani náhodné kousky bagety. Měl by to být čistý stůl, snad až na pár tající kostek ledu. Nejdříve je samozřejmě třeba uklidit všechno zbývající jídlo a nádobí. Každý stůl si musí přinést dva pytle na odpadky přesně pro tento účel.

Poté budete stoly rozkládat. V případě, že máte super fantazii s propracovanými světelnými konstrukcemi, znamená to, že i ty musí dolů. Vzhledem k tomu, že už máš pravděpodobně za sebou více než 6 skleniček šampaňského, pravděpodobně teď lituješ své touhy postavit se sousedům na nohy.

A nakonec překontroluješ zem ve své blízkosti, abys ověřil, že tam nezůstaly žádné kousky plastu nebo jiných věcí. Obvykle jsou tmavá místa tam, kde voda nebo kostky ledu pomáhají hydratovat zemi.

A to je vše. V našem případě, když jsme skončili s pomocí ostatním organizátorům při úklidu a zajišťování čistoty místa, blížila se druhá hodina ranní. Ale rozhodně to stojí za to. Akce má pověst akce, která zajišťuje, že místo konání zůstane hezčí, než bylo při příjezdu.

S tímto – ještě jednou díky Rogerovi a díky za přečtení a příští rok na shledanou!“

A chcete se podívat na některé minulé? Už se na nic neptejte! Tady jsou předchozí dobroty z Dîner en Blanc: 2017 (neuvěřitelné na radnici), 2016 (doplněné videem!), 2015 (u Louvru!) a 2014 (na mostech)! A protože vás to asi zajímá – příspěvek z roku 2018 jsem nakonec nevydala, ale tady je fotka naší skupiny úžasných holek z loňska:

Oh, nebojte se, zítra se vrátíme ke sportovní technice.

.