Co skutečně znamenají velké ruce – a proč na tom nezáleží
Jednoho rána minulý týden, když jsme snídali, mě spolubydlící požádal, abych zvedl ruku. Zeptal jsem se ho proč, ale on mi odpověděl: „Prostě to udělej“. Vyhověl jsem mu a on pak také zvedl svou.
„Zajímavé…“ uzavřel a pokračoval v jídle.
„Co je zajímavé?“
Příběh pokračuje pod reklamou
„Porovnával jsem naše velikosti.“ „To je zajímavé. Usmál se a pak mi vyprávěl o studii, kterou včera večer viděl na internetu.
Říkalo se, že velké ruce rovná se – počkejte si na to – velké rukavice. Ale teď už víme, nebo to alespoň tvrdili jihokorejští vědci, kteří to tento měsíc vysvětlili v časopise Asian Journal of Andrology, že je to složitější. Podle všeho platí, že čím kratší je váš ukazováček v porovnání s prsteníčkem – čemuž říkají poměr 2D:4D – tím delší je vaše druhá končetina v poměru k ostatním chlapům.
Hlavičky oznamující tento zjevný vědecký průlom – nebo bychom to možná měli nazvat „světovou novinkou“ – se objevily na mnoha místech webu, od The New York Times přes Time Magazine až po Mens‘ Health a další.
Otázka, která mě však napadla jako první – samozřejmě poté, co jsem si prohlédl vlastní ruku – zněla:
Můj spolubydlící na to měl odpověď, i když se asi hodila spíš do nějaké vědeckofantastické zápletky: „Možná kdyby nám korejští vědci řekli, jaký vliv má velikost na chování, mohli bychom v děloze upravit hladinu testosteronu tak, aby byl každý větší nebo menší,“ navrhl. (Hladina T je údajně to, co mají ty dva prsty a délka penisu společného.) „To by mohlo pomoci udělat svět lepším místem.“
Při usilovném hledání takových důkazů jsem kontaktoval harvardského urologa Abrahama Morgentalera, který se již 30 let zabývá mužským reprodukčním a sexuálním zdravím. Zeptal jsem se ho, zda jsou například muži s menším penisem – nebo muži, kteří si nejsou jistí svou velikostí – agresivnější.
„Je to zajímavá otázka, ale o ničem takovém nevím,“ napsal mi v e-mailu. „Určitě známe Napoleonův syndrom, kdy někteří muži menšího vzrůstu mají tendenci chovat se panovačně, ale je délka penisu totéž? Myslím, že ne.“
Příběh pokračuje pod reklamou
Znechucený, ale neochotný vzdát se naděje, jsem hledal na Googlu nechvalně známé muže malých rozměrů. Výsledky byly mizivé – našel jsem pouze jeden případ. Podle bývalé milenky Bernieho Madoffa byl muž, který se pokusil nashromáždit největší bankovní konto ze všech mužů, natolik znepokojen svou nedostatečnou velikostí, že ji na to předem upozornil. „Očividně mu to způsobovalo velkou úzkost,“ napsala ve svých pamětech. Zajímalo mě to: Mohl mít Madoffův subjektivní pohled shora (na své tělo) vliv na jeho stoupající míru chamtivosti?“
Je to přitažené za vlasy; jeden člověk rozhodně není dobrým měřítkem lidstva. Navíc celou záležitost komplikuje i fakt, že Madoffova milenka o něm také prohlásila, že byl nejštědřejším a nejskvělejším milencem, jakého kdy měla.
Ačkoli nemohl říct, že velikost penisu má nějaký skutečný vliv na celou společnost, doktor Morgentaler měl pocit, že zaměření naší kultury na velikost může podněcovat, ehm, rostoucí nejistotu.
„V dnešní době je na muže vyvíjen velký tlak,“ napsal doktor Morgentaler. „Je tu tolik reklam na Viagru a Cialis, tolik ‚mužných‘ doplňků na prodej a neuvěřitelně snadné sledování porna na internetu. Spousta mužů se srovnává s chlapy, kteří točí porno, a cítí se nedostatečně, aniž by si uvědomovali, že většina mužů ve filmech je vybrána proto, že jsou neobvykle velcí.“
Doktor Morgentaler dodal, že většina mužů, kteří k němu přicházejí a projevují zájem o operaci prodloužení penisu, má průměrnou nebo dokonce nadprůměrnou velikost.
V tomto světle je jihokorejská studie, která se hojně dostala na titulní stránky médií, sama o sobě svého druhu pornografií. Autor a sexuální pedagog Paul Joannides na svém blogu Psychology Today představil a analyzoval data z této studie a zjistil, že její závěry se týkají jen nepatrného zlomku subjektů.
Příběh pokračuje pod reklamou
„Když vyřadíte dva chlapy s největšími penisy a jednoho s nejmenšími, zbytek nevykazuje žádnou korelaci,“ řekl mi. „Takže u 95 procent chlapů ve studii nemůžete říct nic.“
Doktor Joannides vysvětlil, že poměry prstů byly zkoumány při hledání jiných – a nutno dodat, že důležitějších – korelací, například náchylnosti k rakovině prostaty.
„Není pochyb o tom, že zjistíme, že androgeny koupající se v plodu během těhotenství budou mít nějaký vliv, ale jak velký, to je ještě předmětem diskuse. Stále se o tom ví příliš málo a příliš málo vědeckých poznatků bylo provedeno na lidech,“ řekl. „Nevidím jiný účel zveřejnění příběhu než čistou senzaci. Tento směr výzkumu není připraven pro média. Vraťte se za pět let.“
Takže bez podstatných odpovědí si můžeme položit ještě jednu otázku:
Jakmile jsem napsal poslední větu, objevila se další studie – z Helsinek, která ukazuje, že země, jejichž muži měli v letech 1960-1985 menší průměrnou velikost penisu, mají vyšší hrubý národní produkt. Takže ne – myslím, že pět let je příliš dlouhá doba.
Micah Toub je autorkou knihy Growing Up Jung:
.