Protože Ježíš „první vstal z mrtvých“ (Sk 26) a „promění naše nízké tělo, aby bylo jako jeho slavné tělo“ (Fil 3) – má smysl zkoumat, co se stalo s Ježíšovým pozemským tělem? Bylo ponecháno v hrobě, aby shnilo a rozpadlo se? Dostal Ježíš při svém vzkříšení nesmrtelnost, nebo měl nesmrtelného ducha již před ukřižováním? Záleží na tom? A má příslib vzkříšení zásadní význam pro naději na věčný život?“

Hnilo a rozkládalo se Ježíšovo tělo?“

Když Marie přišla Ježíšovo tělo obalit kořením – hrob byl prázdný! Tělo bylo pryč! (Jan 20) Plátna, kterými bylo tělo svázáno, ležela sama od sebe – Ježíšovo tělo bylo rozbaleno. Zatímco učedníci byli zmateni, že nemohou najít jeho tělo, andělé jim vysvětlili: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? On tu není, ale vstal z mrtvých.“ (Lukáš 24,5-6 ESV)

Později byli strážní podplaceni, aby řekli, že učedníci ukradli Ježíšovo tělo, když spali. (Mt 28,11-15) Petr však ve Skutcích 2 jasně vyložil pravdu o věci.

S odvoláním na starozákonní proroctví dané Davidovi Petr říká: „… tohoto Ježíše… Bůh vzkřísil, uvolnil mučivou smrt, protože nebylo možné, aby ho držela. Vždyť David o něm říká: ‚I mé tělo bude přebývat v naději. Neboť ty neopustíš mou duši v Hádu a nedopustíš, aby tvůj Svatý viděl zkázu…‘. Bratři, o patriarchovi Davidovi vám mohu s jistotou říci, že zemřel i byl pohřben a jeho hrob je u nás dodnes. Protože byl prorokem a věděl, že mu Bůh přísahou slíbil, že na svůj trůn dosadí jednoho z jeho potomků, předvídal a mluvil o Kristově vzkříšení, že nebyl opuštěn do Hádu a jeho tělo nevidělo zkázu. Toho Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky.“ (Sk 2,22-32 – citát ze Žalmu 16,9-10)

„I mé tělo bude přebývat v naději“

Žalm 16,9-10, výše citovaný úryvek, je „mesiášské“ proroctví. Po svém vzkříšení Ježíš svým učedníkům vysvětlil, že vše, co se ho týká, bylo jasně předpovězeno „v Mojžíšově zákoně, Prorocích a Žalmech“. (L 24,25-27.44-46) Bůh ve Starém zákoně jasně předpověděl, co se stane s Ježíšovým tělem. Jak zdůrazňuje Petr, v žalmu se píše: „I mé tělo bude přebývat v naději. Neboť ty neopustíš mou duši v Hádu a nedopustíš, aby tvůj Svatý viděl zkázu…“

Jediná část našeho těla, která se může rozpadnout, je naše smrtelné tělo – naše „tělo“. Ježíšovo ‚tělo‘ mělo spočinout v naději – v naději na co? Naději, že bude znovu oživeno! Neměl se dočkat ‚zkázy‘. Toto slovo ‚korupce‘ má ve Strongově konkordanci význam ‚rozklad‘. Osobní Strongova definice zní ‚důkladně shnít‘! Hnít může pouze smrtelné tělo. Ježíšovo smrtelné tělo ne! Pokud chcete toto téma prozkoumat důkladněji – klikněte zde na naši objevnou lekci o vzkříšení

„Neviděl zkázu“

Podobně argumentoval apoštol Pavel ve Skutcích 13: „A my vám přinášíme dobrou zprávu, že co Bůh slíbil otcům, to splnil nám, jejich dětem, když vzkřísil Ježíše, jak je také psáno ve druhém žalmu:“‚Ty jsi můj Syn, dnes jsem tě zplodil. A pokud jde o to, že ho vzkřísil z mrtvých, aby se už nevrátil k porušenosti, promluvil takto: „‚Dám ti svaté a jisté požehnání Davidovo. Proto také v jiném žalmu říká: „‚Nedopustíš, aby tvůj Svatý spatřil zkázu'“. Neboť David, když posloužil Božímu záměru ve svém pokolení, usnul a byl uložen ke svým otcům a viděl porušení, ale ten, kterého Bůh vzkřísil, porušení neviděl.“

Apoštol Pavel jasně poukazuje na to, že tento žalm nemohl mluvit o Davidovi; všichni věděli, že David „usnul“ a „viděl porušení“. Ježíš však ‚neviděl porušení‘. Jeho smrtelné tělo bylo přivedeno zpět k životu! On je ‚prvorozený z mrtvých‘. (Koloským 1,18)

Rod Ježíše Krista

Proč je důležité, že Ježíšovo smrtelné tělo bylo vzkříšeno? Je to velmi důležité proto, aby se naplnila starozákonní proroctví o Ježíši. Ježíš byl skutečně zázračně počat mocí Božího Ducha svatého, který způsobil, že se z vajíčka v Mariině lůně stalo dítě bez účasti člověka (Lk 1,34-35), a proto byl Božím Synem. Ježíšův lidský původ byl však také předmětem několika starozákonních proroctví a novozákonních komentářů. Například zaslíbení Davidovi: „Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, vzbudím po tobě tvého potomka, který vzejde z tvého těla, a upevním jeho království. On vybuduje dům mému jménu a já upevním trůn jeho království navěky. Já mu budu otcem a on mi bude synem.“ (2. Samuelova 7,12-14)

Gabrielovo poselství

Slib daný Davidovi byl zopakován v Gabrielově poselství Marii: „Anděl jí řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi našla milost u Boha. A hle, počneš ve svém lůně a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude se jmenovat Syn Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida a on bude kralovat nad domem Jákobovým navěky a jeho království nebude konce.“ (Lukáš 1,30-33)

Nový zákonný rodokmen Ježíše Krista vede přes Davida, Abraháma a Adama a Evu – významné osoby, kterým byl zaslíben syn, který vykoupí lidstvo a přinese zemi Boží požehnání. (Lukáš 3; 1 Mojžíšova 3,15; 12,1-2; 22,15-18; 2 Samuelova 7,12-14)

„Pochází z Davida“

Poté, co Ježíš Kristus odešel do nebe, Pavel stále zmiňuje Ježíšův pozemský rodokmen:

„Pamatuj na Ježíše Krista, vzkříšeného z mrtvých, potomka Davidova, jak bylo zvěstováno v mém evangeliu,“ (2 Timoteovi 2,5):8) a: „Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, oddělený pro Boží evangelium, které předem zaslíbil skrze své proroky ve svatých Písmech o svém Synu, který podle těla pocházel z Davida a byl prohlášen za Božího Syna v moci podle Ducha svatosti svým vzkříšením z mrtvých, Ježíši Kristu, našem Pánu.“ (Římanům 1:1-3) Pozemský původ Ježíše Krista je velmi důležitý, protože naplnil osobní sliby, které Bůh dal praotcům.

„Toto smrtelné tělo musí obléci nesmrtelnost“

Z pasáží ve Skutcích apoštolů zcela jasně vidíme, že Ježíšovo smrtelné tělo bylo vzkříšeno z mrtvých dříve, než nastalo porušení (jak by se stalo 4. dne), a že mu byla DÁNA nesmrtelnost. V Bibli nenajdeme žádné zaslíbení, že se naše smrtelná těla vyhnou zkáze! Pavel nám však v 1. Korintským 15,53 říká, že „toto pomíjivé tělo musí obléci pomíjivé a toto smrtelné tělo musí obléci nesmrtelnost“. Naše těla budou vzkříšena a pak nám bude dána nesmrtelnost – pokud se Bohu zalíbí dát nám tento neuvěřitelný dar. „Neboť odplatou za hřích je smrt, ale bezplatným Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu“. (Římanům 6,23)

Vzkříšení??

Při zkoumání původní naděje evangelia jsme zjistili, že vzkříšení bylo důslednou nadějí starozákonních i novozákonních věřících. A to natolik, že apoštol Pavel v 1. listu Korintským 15 říká, že kdyby Ježíš nevstal z mrtvých, pak by „zahynuli i ti, kdo usnuli v Kristu“.

ZAHYNULI? Pravdivé tvrzení, pokud všichni starozákonní věřící leží v hrobech a „spí“ v očekávání naděje na vzkříšení. Velmi matoucí výrok, pokud tito starozákonní věřící ve skutečnosti nikdy nezemřeli a nyní si šťastně užívají ráje.“

Řecká báseň

Náš další blog se bude zabývat řeckou bájí, která se vplížila do raného křesťanství po Ježíšově nanebevstoupení a dnes je tak zavedenou a ceněnou vírou, že si málokdo uvědomuje, že lze snadno prokázat její nepravdivost. Někdo by řekl: „Falešná naděje je lepší než žádná naděje“ – ale je to tak? A pokud se budeme držet falešné naděje, jaké další aspekty pravého poselství evangelia budou narušeny? Dá-li Bůh, podíváme se na tuto otázku především z Písma, ale také s ohledem na historický vývoj tohoto učení.