V posledních několika měsících jsem se zamýšlel nad tím, co pro mě znamená bezpečnost. V únoru byla moje kancelář uzavřena kvůli koronaviru. Škola mé dcery byla uzavřena. Stáhli jsme se do svého domova – vděčné privilegium, které mám já i moje rodina. A já jsem se cítila bezpečně, když jsem zůstala doma se svou dcerou. Prostřednictvím Zoomu jsme se s kolegy z různých částí světa podělili o své přímé zkušenosti s pandemií. A navzdory rozdílným podmínkám jsme měli společné obavy – Vydrží zdravotnické systémy tam, kde žijeme? Jak zajistíme bezpečnost sobě a svým rodinám?“

Slovník definuje slovo bezpečnost jako „být bez újmy nebo rizika“. Pro mě, když přemýšlím o tom, že jsem v bezpečí před rizikem nebo újmou, obvykle si představím policii nebo armádu. Ale nyní, od celosvětové pandemie a globálního hnutí Black Lives Matter, přes potlačování lidských práv v mnoha zemích až po pokračující ekologickou krizi – ničivé záplavy v Asii a Africe, zuřící požáry v Amazonii, rok 2020 na cestě k nejteplejšímu roku v historii a únik ropy na Mauriciu, abychom jmenovali alespoň některé z nich – věříme ještě, že můžeme zůstat v bezpečí v tradičním slova smyslu?

Co vám dává pocit bezpečí?“

Současné problémy, které se odehrávají po celém světě – COVID19, policejní násilí a extrémní povětrnostní jevy – ohrožují veřejnou bezpečnost přímo u nás doma a nejsou náchylné na vojenská řešení. A jako takové také vytvořily příležitost k zahájení rozhovorů o tom, co skutečně znamená být v bezpečí pro různé lidi žijící v různých podmínkách v různých částech světa.

Jelikož se moje práce pro Greenpeace soustředí na mír a bezpečnost, otázky na téma bezpečnosti jsou něčím, o čem neustále přemýšlím. Před několika lety Greenpeace Indie podpořilo projekt v indickém Dharnai, jehož cílem bylo zajistit pouliční lampy na solární pohon v malé vesnici, která nebyla připojena k elektrické síti. Pouliční osvětlení změnilo život v této vesnici. Jedna mladá žena z vesnice řekla: „Nyní mohu po setmění vyjít z domu. Cítím se bezpečně.“ Její odpověď mi zůstala v paměti.

Význam bezpečí

Uvědomil jsem si, že bezpečí může pro různé lidi znamenat různé věci. Abych lépe pochopil, jak se představa o bezpečí mění v závislosti na tom, kde kdo žije, zeptal jsem se svých kolegů z Greenpeace z celého světa v malém průzkumu: Co pro vás znamená bezpečí? Toto bylo několik odpovědí:

„Při všem tom zmaru mít dostatek úspor, abych přežil já i moje rodina,“ zněla odpověď z filipínské kanceláře.

„Mít střechu nad hlavou a být schopen uživit svou dceru, dokud se nebude schopna uživit a ochránit sama,“ byla odpověď kolegyně, se kterou jsem se mohl silně ztotožnit.

„Nemít strach z masové střelby, když jdu na festival nebo na jakoukoli akci s hromadným shromážděním“ napsala kolegyně z americké kanceláře.

„Mít možnost vyjádřit svůj názor, aniž bych se obával nebo se dokonce bál následků.“

„Mít zajištěn a chráněn přístup k čisté vodě, vzduchu a zdravým potravinám.“

„Bezpečí také znamená důvěřovat, že vláda slouží lidem a že mám přístup ke spravedlivým právním procesům a zdravotní péči.“

„Žít ve městě, jehož volení zástupci skutečně řeší nerovnosti, mít vládu, která skutečně něco dělá s klimatickou krizí“

Odpovědi byly různé, ale dohromady představovaly vizi života ve zdravé a spravedlivé společnosti a touhu po uspokojení základních potřeb. A já věřím, že vize, kterou sdíleli moji kolegové, je vizí, kterou sdílí mnoho lidí na celém světě.

Je důležité se nad těmito odpověďmi zamyslet, protože určují, jaká opatření bychom měli přijmout, abychom si zajistili bezpečí, a co žádáme od našich představitelů, aby upřednostnili při rozdělování veřejných prostředků.

Musíme zpochybnit a změnit naši tradiční představu o bezpečí

Vzhledem ke všemu, co se v současné době v našem světě děje, cítíte se bezpečně, když víte, že se v blízkosti vašeho domova nachází špičková nemocnice? Nebo se díky špičkové ponorce zakotvené na nejbližší vojenské námořní základně cítíte bezpečněji? A ještě jedna zajímavost: Náklady na jednu ponorku třídy Virginia s jaderným pohonem – která stojí 3,4 miliardy dolarů – by mohly zaplatit výstavbu více než 30 průměrně velkých nemocnic v USA. To je jedna ponorka nebo 30 nemocnic.

V mnoha zemích světa převyšují vojenské výdaje většinu ostatních druhů vládních výdajů. Například podle 5% kampaně vydávají průmyslové země na obranu v průměru třikrát více než na vzdělávání. Pokud půjdeme ještě o krok dál, podle těchto údajů vydávají USA na obranu 6krát více než na vzdělávání.

A přesto se o vládních vojenských výdajích obvykle vede jen velmi malá veřejná debata a tyto obrovské výdaje zůstávají většinou nezpochybněny. K diskusím však pomalu dochází. V červenci byl v americkém Kongresu předložen historický návrh na snížení rozpočtu Pentagonu na rok 2021 o 10 % a přesměrování těchto 74 miliard dolarů na podporu komunit postižených Covid-19. Návrh sice nebyl schválen většinou hlasů, nicméně se jednalo o bezprecedentní výzvu myšlence, že by vojenské výdaje mohly nadále nerušeně růst, když se tolik komunit potýká s nedostatkem základních služeb.

Pravdou je, že současné sociální, ekonomické, politické a ekologické problémy světa nelze vyřešit tím, že budeme sypat další peníze daňových poplatníků do armády a nesmyslně drahých válečných zbraní. Vyplácení dalších peněz na zbraně nezaručuje mír a bezpečnost – právě naopak! Podle Globálního mírového indexu úroveň míru na celém světě od roku 2008 klesá. A to i přes nárůst globálních vojenských výdajů, které v loňském roce dosáhly rekordní výše 1,9 bilionu USD. Zbraně neodstraňují základní příčiny nestability, ale spíše udržují nestabilitu a násilí.

Na místo toho by mělo být více vojenských rozpočtů vyčleněno na podporu postižených komunit a národních programů, jako je ekologická obnova, které přinášejí hmatatelné výhody lidem i planetě. Například investice do všeobecného systému zdravotní péče, přechodu na čistou energii a lepšího zajištění pracovních míst by udělaly mnohem více. Bude to mít smysl i z ekonomického hlediska a bude to stát mnohem méně než udržování nespravedlnosti a násilí.

Musíme se vzepřít a zpochybnit tuto zastaralou představu, že více tanků, stíhaček nebo bomb nám zajistí bezpečí. Protože to neudělají.

„Kdy se budete cítit v bezpečí?“ ptáme se. Zeptal jsem se své šestileté dcery. „Když mě obejmeš,“ odpověděla.

Jen Mamanová je hlavní poradkyní pro mír v Greenpeace International.