Odpoledne si možná vyberu z celé řady hudebních žánrů, ale mou hlavní záležitostí jsou (ano, přiznávám) broadwayské muzikály (Spotify / Apple Music / Amazon Music). Mými oblíbenci jsou Sondheim, Bernstein a Gilbert a Sullivan (dobře, oficiálně jsou to operety, ale nebudeme hnidopichové), ale sáhnu i po Irvingu Berlinovi, Georgi Gershwinovi (Porgy a Bess: muzikál, opereta, nebo opera?), Kurtu Weillovi, Rogersovi a Hartovi a Lin-Manuelu Mirandovi. Pokud pracuji na něčem, co vyžaduje velké soustředění, pak možná přejdu na stanici klasické hudby na Spotify, ale muzikály mě rozveselují a udržují ve střehu, což se v dnešní době vždycky hodí. -Barbara Krasnoff, redaktorka recenzí

Vyhýbejte se angličtině

Nejčastěji se nemohu soustředit na práci, pokud poslouchám hudbu, která je zpívaná v angličtině. Jako anglicky mluvící člověk myslím v angličtině, takže je to jako mít v hlavě dalšího člověka. Existují však výjimky, například když zpěvák opravdu zajímavě překrucuje slova. Takže v poslední době se mi skvěle poslouchají kapely jako Dirty Projectors (Spotify / Apple Music / Amazon Music), Talk Talk (Spotify / Apple Music / Amazon Music) a TV on the Radio (Spotify / Apple Music / Amazon Music).

Jinak, abych se soustředil, musím poslouchat buď instrumentální hudbu, nebo hudbu zpívanou v jiném jazyce. U instrumentální hudby obvykle hodně spoléhám na Tortoise (Spotify / Apple Music / Amazon Music), Jamieho XX (Spotify / Apple Music / Amazon Music) a soundtracky k videohrám. Cornelius (Spotify / Apple Music / Amazon Music) je skvělý, protože je převážně instrumentální, a tomu mluvenému slovu, co tam je, nerozumím, protože je to japonština. K tomu se držím i katalogu Yura Yura Teikoku (Spotify / Apple Music), stejně jako mei ehara (Spotify / Apple Music / Amazon Music) a Lamp (Spotify / Apple Music / Amazon Music). Poslední dva jmenovaní jsou pro mě opravdu feel-good umělci, které si můžu pustit. Arthur Verocai (Spotify / Apple Music / Amazon Music) se svou stejnojmennou deskou mě také udržuje v produktivitě (i když je to příliš letité album). -Cameron Faulkner, spisovatel

Přijďte do Discworldu

Obrázek: Penguin Random House

Když jsem byl malý, poslouchal jsem audioknihy z Discworldu Terryho Pratchetta každý večer, když jsem šel spát. Knihy jsem měl na kazetě spolu s objemným stříbrným přehrávačem CD/kazet, který byl prvním „dospělým“ kusem techniky, který jsem vlastnil. Když zavřu oči, stále si pamatuji to cvakání, jak se kazeta nasazuje na místo, a ten pocit, když jsem ležel v posteli a přehrávač vrčel ve tmě mého pokoje jako zvíře. Čas od času se ozvalo „ker-klunk“, když se kazeta převrátila v zásobníku (tehdy to byl vrchol technologické vyspělosti, to vás ujišťuji).

Teď už při práci neposlouchám nic. Vlastně nesnáším hluk při psaní a většinu času nosím špunty do uší. Ale jak začala výluka, začal jsem si znovu kupovat audioknihy Discworldu (Amazon) do telefonu a teď jsem na nich závislý. Poslouchám je při cvičení a večer jako způsob, jak se uklidnit, a poslouchám je i v posteli. Vím, že jsou útěchou a sotva náročným materiálem. Ale příběhy se drží pozoruhodně dobře a Pratchettův cynický, ale laskavý pohled na lidskou povahu mi připadá stejně uzemňující dnes jako tehdy. Lidé mohou být zlí, říká Pratchett, ale častěji jsou vyděšení nebo zmatení. Je to dobré poselství, i když mi stále chybí šumění magnetofonové pásky. -James Vincent, starší reportér

Undergroundový hip hop

Od začátku pandemie jsem se nemohl vrátit domů do Kalifornie, takže mám playlist ze západního pobřeží, kdykoli potřebuju trochu sluníčka, abych přežil den. Není nad léto v Los Angeles. Pokud jde o uvědomělý undergroundový hip hop, Bambu DePistola (Spotify / Apple Music) a Ruby Ibarra (Spotify / Apple Music / Amazon Music) – „rapperka ze zálivu pracující na vakcíně proti COVID“ – jsou go-to. Klassyho album Dirty Cortez (Spotify / Amazon Music) je milostným dopisem OGs z losangeleského Echo Parku. Další LA stálice: Las Cafeteras (Spotify / Apple Music / Amazon Music). Ultimátní oldschoolová letní hymna SoCalu: (Spotify / Apple Music): Summertime in the LBC od The Dove Shack. -Justine Calma, vědecká reportérka

Soundtracky k videohrám

Obrázek: Square Enix Co., LTD

Obvykle nemohu psát a poslouchat hudbu na pozadí. Zjistil jsem, že se příliš snadno nechám rozptýlit, a když slyším jakýkoli text, obvykle mi to jen zamíchá myšlenky s tím, co se snažím napsat. Ale jednou za čas se pomocí hudby dostanu do nějaké zóny a nejčastěji se mi to daří poslechem *nahrává brýle* soundtracků z videoher.

V poslední době tíhnu ke kompilacím hudby z Final Fantasy VII Remake. Myslím, že Square-Enix odvedl se soundtrackem v té hře krásnou práci. Jednou za čas si zapnu hudbu z Clock Town ze hry The Legend of Zelda: Majora’s Mask a vyberu si tu ze tří variant, která se ten den nejlépe hodí k mé náladě. (Den 1 a Den 2 jsou docela uklidňující, zatímco Den 3 má předtuchu naléhavosti, která mě někdy nakopne, abych dokončil velký projekt). A někdy prostě na YouTube vyhledám “ music + extended“, abych získal extra dlouhé skladby s hudbou z dané hry.

Nikdy jsem vědomě nepřemýšlel o tom, proč mohu někdy pracovat při poslechu herní hudby, ale při psaní tohoto textu mě napadlo, že většina hudby z videoher je již navržena tak, aby byla něčím, co ambientně smyčkuje na pozadí virtuálního světa, zatímco se soustředím na jiný úkol. Možná proto ji někdy mohu nasadit i pro úkoly v reálném světě. -Jay Peters, autor zpráv

Elektronika a televize

Tak závidím lidem, kteří mohou při práci poslouchat podcasty; já se potřebuji plně soustředit na jedno nebo druhé a poslouchat, jak někdo mluví, mě příliš rozptyluje. Někdy, když se opravdu potřebuji uklidnit (třeba v době uzávěrky), si nasadím sluchátka s potlačením šumu a poslouchám elektroniku, přičemž se spoléhám na doporučení Spotify, ale musí to být hudba s malým množstvím textů nebo bez nich. Paul Kalkbrenner (Spotify / Apple Music / Amazon Music) v poslední době silně rotuje. Ale opravdu nejčastěji při práci na dálku používám soundtrack, když mám zapnutou televizi při nízké hlasitosti na zpravodajském kanálu. Myslím, že je to proto, že tato úroveň hluku simuluje prostředí zpravodajské redakce, které mi umožňuje snadněji se dostat do pracovního mozku. -Kim Lyons, víkendová redaktorka

Doporučení z newsletterů

Foto:

Mám ten typ mozku, který nedokáže fungovat bez hudby hrající v pozadí. Ale pokud pracuji, potřebuje můj mozek především něco bez textu, ať už je to klasika, jazz, zvukové plochy, nebo dokonce tolik opěvované (ale v konečném důsledku dost nudné) „lofi hiphopové beaty k relaxaci/studiu“. Jsem příšerný ve vyhledávání nových hudebníků a nechci plně předat klíče algoritmu Spotify, takže si předplácím několik newsletterů, které mi doporučují.

Dva z nejlepších jsou Flow State a Caesura Letter. Flow State, který „poloanonymně provozuje chlápek z New Yorku jménem Marcus“, vám každý den pošle dvě hodiny hudby, která je skvělá na práci. Caesura Letter je od mého kamaráda Matta Pinta, který také nahrává hudbu pod přezdívkou Healthy Lives (Spotify / Apple Music / Amazon Music). Vyniká v internetovém crate-diggingu, ať už jde o tranceové kompilace z počátku 90. let nebo ambientní zvukovou desku s kancelářskými zvuky pro ty, kterým chybí společnost spolupracovníků. (Jako já.)

Pokud jsem venku na kole nebo doma myju nádobí, pustím si podcast. V poslední době mě baví Binge Mode od Ringeru, The Prof G Show se Scottem Gallowayem a The War on Cars. -Andrew J. Hawkins, starší reportér

Výběr Tycho

Většinu dne neposlouchám žádnou hudbu ani zvuk, protože často musím skákat po hovorech nebo se dívat na rozpracovaná videa, která produkuje náš video tým, než je zveřejníme. Ale když se potřebuji opravdu soustředit a udělat nějakou práci, je mou volbou ambientní elektronická hudba Tycho (Spotify / Apple Music / Amazon Music), umělce, kterého možná někteří dlouholetí čtenáři Verge znají.

Už deset let je to moje hudba, kdykoli se potřebuji naladit na svět a zaseknout se při psaní úkolu (jako to dělám právě teď). Hudba Tycho má tu správnou míru uklidňujících zvuků a hybných beatů, abych se soustředil na to, co potřebuji udělat, a vlastně neusnul.

Nejraději mám album Dive z roku 2011, ale často si prostě pustím playlist This is Tycho na Spotify nebo rozhlasovou stanici Tycho a nechám ji hrát. Jen musím vynechat novější skladby, které mají zakomponované vokály – jsou fajn, ale nemají tu šťávu produktivity, po které toužím.

Závěrečným dílem této skládačky jsou pohodlná, dobře znějící sluchátka s potlačením šumu, kterými se mohu zahalit do zvukových forem. Mou současnou volbou jsou sluchátka Microsoft Surface Headphones 2. -Dan Seifert, zástupce šéfredaktora

Internetové rádio

Zjistil jsem, že pohodová, ambientní hudba je pro práci z domova nezbytná. Chci něco pohodového, ale můj mozek je natvrdo nastavený na klíčování textů, takže vokály jsou problém. Už téměř 20 let je mým oblíbeným místem Soma.fm, internetové rádio ze San Franciska, které vzniklo už v roce 1999. Soma.fm má několik různých stanic. Groove Salad je moje oblíbená stanice a Indie Pop Rocks byl pro mě nejlepší způsob, jak najít novou hudbu na začátku roku 2000.

Můj nejoblíbenější je ale asi Secret Agent, což je něco jako atmosféra Jamese Bonda z konce 60. let (bez misogynie) přeložená přes chillwave. Nebojte se, pokud nic z toho nedává smysl, jen vězte, že je to moc fajn a měli byste to vyzkoušet.

Poslouchat můžete ve webovém prohlížeči, ale zkuste se poohlédnout po specializovaném internetovém hudebním přehrávači, pokud chcete pohodlnější ovládání – já používám Triode od iconfactory. Příjemné na používání internetového rádia pro rádio je, že vaše hudba s plug-inem a zaměřením zůstává oddělena od algoritmu Spotify. -Dieter Bohn, výkonný redaktor

Needing the noise

Foto: Walt Disney Television

Jako nejstarší z pěti dětí jsem vyrůstal a vždycky byl hluk. Pořád se mluvilo, často hlasitě – někdy se i hádalo -, i když byl čas učit se na test nebo se soustředit na školní úkoly. Proto jsem si vypěstoval potřebu neustálého hluku v pozadí, abych se mohl soustředit. Nic mě nerozptyluje tak jako tichá kancelář, ještě více mě rozptyluje tichý domov. Moje řešení: ranní televize. Když pracuji, mám na pozadí puštěnou GMA nebo The Today Show. Kávu si dávám s dámami z The View, a pokud mě čeká obzvlášť náročný pracovní den, stane se mou kolegyní v kanceláři Wendy Williamsová. Kombinace srdceryvných příběhů a hašteření mě dostává do správné zóny a uklidňuje mě, když si v pozadí povídáte a máte pocit, že jste s lidmi. Odpoledne jsou pro mě trochu náročnější právě do doby, než přijde na řadu problematický Dr. Oz nebo Ellen… škoda, že talk show Harryho Connicka Jr. nevyšla. -Esther Cohen, manažerka sociálních médií

Vyhýbání se ušním červům – a Baby Shark

Podcasty, klasická hudba, hudba z videoher, trance, bílý šum: vyzkoušela jsem všechno a nic z toho mi ani trochu nevadí. Osobně se během většiny pracovního dne dostávám do stavu hyperkoncentrace a nic z toho nakonec „neslyším“ – pokud to není tak zajímavé nebo tak zničující ušní červ, že místo toho skončím hyperkoncentrovaný na to. Pro mě je to spíš o vyhýbání se Baby Sharkovi než o aktivním hledání něčeho k poslechu.

Na druhou stranu to znamená, že nemusím mít v práci sluchátka! -Sean Hollister, vedoucí redaktor zpravodajství