Co jsem se naučil o lásce od Willa Smithe
Nemůžeš udělat druhého člověka šťastným.
Toto není téma, o kterém byste mě viděli psát často. Nicméně když jsem narazil na virální video Willa Smithe na YouTube o lásce, přimělo mě to k zamyšlení.
Jak definovat lásku?
Uvědomil jsem si, že ne každý je schopen lásky. Ale o tom vám řeknu víc za chvíli.
Prozatím se s vámi podělím o to, co jsem se o lásce dozvěděl od Willa Smithe.
Podle Willa Smithe je láska něco, po čem všichni toužíme – přesto, stejně jako u všech pojmů vytvořených lidmi – netušíme, co to znamená.
Víc než to: to, co obvykle nazýváme láskou, vůbec není láska.
Nemůžeš udělat druhého člověka šťastným
Zvykli jsme si myslet, že láska je vše, co lidé potřebují ke štěstí. „Potřebuje jen trochu lásky, a to je všechno.“
Ale ať se snažíte sebevíc, druhého člověka šťastným neuděláte.
Will Smith říká: „Můžete člověka rozesmát, můžete mu udělat dobře, ale jeho štěstí je zcela a naprosto mimo vaši kontrolu.“
Je to pravda. Jediný člověk, který je může učinit šťastnými, jsou oni sami. Láska vzniká pouze tehdy, když se dva skutečně šťastní – a citově zdraví – lidé střetnou a vybudují něco většího, než jsou oni sami.“
Proč je naše láska špatná
Většina lidí vnímá lásku jako transakční, podmíněnou, i když si to neuvědomují.
Na vztazích nám záleží ne proto, že nám na druhém člověku altruisticky záleží, ale protože se nám líbí, jak se díky němu cítíme.
Východní filozofové tomu říkají „paradigma touhy/potěšení“.
Pokud mi přinášíš potěšení nebo to, po čem toužím, miluji tě. Pokud ne, už tě nemiluji.
Všichni jsme z toho na určité úrovni vinni. Vnucujeme svá přání osobě, se kterou jsme ve vztahu.
Je přirozeným lidským instinktem být egoistický – dokonce i v tak zdánlivě altruistických pojmech, jako je láska.
Will Smith se domnívá, že pokud o lásce uvažujeme tímto způsobem… pak to není láska.
Naštěstí má alternativu.
Willova alternativa:
Zahradník chce, aby se květina stala tím, čím se chce stát.
Zahradník chce, aby se květina stala tím, čím se chce stát.
Namísto toho, abychom na lásku pohlíželi jako na transakci, Will navrhuje, abychom o lásce přemýšleli stejným způsobem, jakým zahradník přemýšlí o svých květinách. Tím, k čemu byla stvořena, ne tím, čím chce být zahradník.
Kolik panovačných rodičů chce, aby jejich děti byly „výjimečné“, aby na ně byli pyšní? Tito rodiče vnucují svým dětem svá přání a potřeby, aniž by přemýšleli o tom, zda vůbec chtějí něčeho dosáhnout.
Zahradníkovi je přitom jedno, zda bude květina červená, žlutá, vysoká, malá nebo kdy (a zda vůbec) vykvete.
Zahradník přijímá na své květině vše. Je trpělivý. Čeká a pozoruje s péčí, pozorností a údivem, co se stalo z malého semínka, kterým květina kdysi byla.
Toto Will Smith nazývá láskou.
Láska se píše L.U.V.
Tento druh bezpodmínečné lásky, o kterém Will Smith mluví, má hodně společného s nasloucháním.
Nemůžete milovat, pokud neumíte naslouchat.
Obě činnosti – naslouchání i milování – od vás vyžadují totéž: udělat krok zpět, ovládnout své ego a být trpělivý.
Will věří, že láska se dá psát jako L.U.V.:
- L jako naslouchání;
- U jako porozumění;
- a V jako potvrzení (ne Vendeta).
Aby člověk mohl milovat, musí být dobrým posluchačem. Musí rozumět tomu, co se mu dotyčný snaží říct. A musí své porozumění potvrdit souhlasnými slovy.
Tento druh hluboké, starostlivé interakce vytváří prostředí, v němž může láska vzkvétat.
Láska je nakonec o pomoci
V jádru je láska pomocí.
Will Smith je hluboce přesvědčen, že všichni jsme chybující – všichni procházíme nějakým bojem – a všichni potřebujeme pomoc, abychom se z něj dostali.
V první řadě proto existuje láska. Je to únik, úniková cesta pro lidi.
Láska je o tom, že si navzájem pomáháme růst, stát se lidmi, kterými se chceme stát, a podporovat se tak, jak potřebujeme.
To je také důvod, proč metafora zahradníka Willa Smithe tak přesně vystihuje lásku.
Láska je o tom, že si navzájem pomáháme růst, stát se lidmi, kterými se chceme stát, a podporovat se tak, jak potřebujeme.
Zahradník chce, aby se květina stala tím, čím se chce stát.
Zahradník chce, aby se květina stala tím, čím se chce stát.
Namísto toho, abychom na lásku pohlíželi jako na transakci, Will navrhuje, abychom o lásce přemýšleli stejným způsobem, jakým zahradník přemýšlí o svých květinách. Tím, k čemu byla stvořena, ne tím, čím chce být zahradník.
Kolik panovačných rodičů chce, aby jejich děti byly „výjimečné“, aby na ně byli pyšní? Tito rodiče vnucují svým dětem svá přání a potřeby, aniž by přemýšleli o tom, zda vůbec chtějí něčeho dosáhnout.
Zahradníkovi je přitom jedno, zda bude květina červená, žlutá, vysoká, malá nebo kdy (a zda vůbec) vykvete.
Zahradník přijímá na své květině vše. Je trpělivý. Čeká a pozoruje s péčí, pozorností a údivem, co se stalo z malého semínka, kterým květina kdysi byla.
Toto Will Smith nazývá láskou.
Láska se píše L.U.V.
Tento druh bezpodmínečné lásky, o kterém Will Smith mluví, má hodně společného s nasloucháním.
Nemůžete milovat, pokud neumíte naslouchat.
Obě činnosti – naslouchání i milování – od vás vyžadují totéž: udělat krok zpět, ovládnout své ego a být trpělivý.
Will věří, že láska se dá psát jako L.U.V.:
- L jako naslouchání;
- U jako porozumění;
- a V jako potvrzení (ne Vendeta).
Aby člověk mohl milovat, musí být dobrým posluchačem. Musí rozumět tomu, co se mu dotyčný snaží říct. A musí své porozumění potvrdit souhlasnými slovy.
Tento druh hluboké, starostlivé interakce vytváří prostředí, v němž může láska vzkvétat.
Láska je nakonec o pomoci
V jádru je láska pomocí.
Will Smith je hluboce přesvědčen, že všichni jsme chybující – všichni procházíme nějakým bojem – a všichni potřebujeme pomoc, abychom se z něj dostali.
V první řadě proto existuje láska. Je to únik, úniková cesta pro lidi.
Láska je o tom, že si navzájem pomáháme růst, stát se lidmi, kterými se chceme stát, a podporovat se tak, jak potřebujeme.
To je také důvod, proč metafora zahradníka Willa Smithe tak přesně vystihuje lásku.
Láska je o tom, že si navzájem pomáháme růst, stát se lidmi, kterými se chceme stát, a podporovat se tak, jak potřebujeme.