Co je podmáčení vlhkých luk?

Co je podmáčení vlhkých luk?

Vlhké louky jsou typem mokřadů a mohou zahrnovat jak sezónně zaplavované záplavové oblasti, tak prameniště. Vlhké louky se vyskytují tam, kde je podzemní voda po většinu vegetačního období na povrchu nebo v jeho blízkosti, a to po jarním odtoku. Vlhké louky ve všech nadmořských výškách mají obvykle jednoduchou strukturu tvořenou vrstvou bylin. Keřové nebo stromové patro obvykle chybí nebo je velmi řídké, ale může být důležitým prvkem okraje louky. Hydrologicky zaujímají lotická, zahloubená konkávní a visutá stanoviště (Ratliff 1985).

• Lotická stanoviště jsou ta, na která přitéká hlavní vstupní tok (jiný než srážky) z horních zdrojů (Gosselink a Turner 1978). Hlavním výstupním tokem je odtok po proudu. Lotické lokality jsou topografické pánve, ale mají mírný sklon, který umožňuje odtok povrchové vody. Perkolace je nulová vzhledem k nasycenému nebo pomalu propustnému charakteru podkladových materiálů (Ratliff 2003).
• Zapuštěné konkávní lokality také přijímají vstupní vodu z horních zdrojů, ale hlavním výstupním tokem je evapotranspirace. Perkolaci zpomalují půdy s těžkou texturou a/nebo mělké podloží; na rozdíl od lotických a převislých stanovišť však půda zahloubených konkávních stanovišť může do podzimu vyschnout do značné hloubky (Ratliff 2003).
• Převislá stanoviště jsou zavlažována hydrostatickými toky v podobě pramenů nebo průsaků. Často se vyskytují na poměrně strmých svazích a hlavním výstupním tokem je splach po proudu (Ratliff 2003).

Jedinou nejdůležitější charakteristikou vlhké louky je její hydrologie. Sezónnost a spolehlivost ročních přítoků a odtoků vody do značné míry určují vegetační stabilitu vlhkých luk. Hydrologie je hlavní hnací silou v systémech mokřadů a mokrých luk a je rozhodujícím prvkem v úsilí o obnovu a řízení systémů mokřadů a mokrých luk.

Mokré louky poskytují důležité ekologické přínosy, včetně hnízdních a potravních stanovišť pro ptáky a bezobratlé a stanovišť pro mokřadní rostliny. Louky v blízkosti malých termálních horkých pramenů v okrese Napa podporují zbývající dvě populace poupěte kalistogského (Plagiobothrys strictus) a lipnice napské (Poa napensis). Tyto dva sezónní mokřady jsou podloženy štěrkovitou hlínou s příměsí jílu a hladina podzemní vody je blízko povrchu. Koncentrace boru, arsenu a síranů jsou v těchto oblastech vysoké a vyvinula se v nich jedinečná flóra. Urbanizace a vinařství vyhubily jeden historický výskyt a zlikvidovaly velkou část biotopu druhu.

Nestabilitu břehů způsobenou degradací břehových porostů lze částečně zmírnit luční vegetací. Měření Micheliho a Kirchnera (2002) ukazují, že břehy potoků osídlené „vlhkou“ graminoidní luční vegetací byly v průměru pětkrát pevnější než břehy osídlené „suchou“ xerickou luční a křovinnou vegetací.

Zavedení pastvy hospodářských zvířat může denudovat vegetaci a zvýšit erozi koryta, což způsobuje následné zaříznutí koryta a snížení hladiny podzemní vody. Na přepásaných vlhkých loukách se vyskytuje více bylin a méně trav a travám podobných druhů než na řádně spásaných nebo nespásaných (hospodářskými zvířaty) loukách a vyšší druhy jsou nahrazovány druhy nižšího vzrůstu. Eroze kanálů snižuje hladinu podzemní vody, což způsobuje sukcesi druhů charakteristických pro sušší stanoviště. Louky se mohou odvodňovat v důsledku poklesu hladiny podzemní vody, který je často způsoben změnami ve využívání půdy. Odvádění vody může rovněž poškodit vlhké louky snížením hladiny podzemní vody. Obnovení zavodnění luk tak často vyžaduje rozsáhlou obnovu toku jako mechanismu pro obnovení místní hladiny podzemní vody do stavu před narušením.

Zavodnění luk zahrnuje obnovu komplexních hydrologických, vegetačních a geomorfologických procesů. Projekty znovuzavodnění luk mohou zahrnovat řadu opatření k obnovení stavu podzemní vody před narušením, včetně:

• změny režimu pastvy hospodářských zvířat
• rekonstrukce koryta a záplavového území
• změny režimu odvádění vody
• obnovy vegetace na povrchu luk

.