„Co je špatně s mým vztahem?“

Dnes si vzpomínám, jak jsem si tuto otázku kladla stále dokola, když jsem se před rokem opravdu hodně hádala se svým přítelem. Tehdy se zdálo, že jediné, co člověk může dělat, je plakat a čekat, až se to zlepší, nebo naopak zhorší.

Ale existuje nějaké východisko? Pokud ano, jak ji můžeme najít?“

Americký psycholog Carl Rogers ve svém přelomovém díle „O tom, jak se stát člověkem“ položil čtenářům mnoho otázek, aby zhodnotili své vztahy. Zde jsem vybral 7 klíčových otázek, které mohou být užitečné.

I když možná nevíme, kam směřujeme, pomůže nám alespoň vědět, kde se nacházíme ve svých vztazích.

Jsem sám sebou? Nebo se chovám, jako bych byl něčím, čím nejsem?“

„Přijímám sám sebe jako rozhodně nedokonalého člověka, který zdaleka nefunguje za všech okolností tak, jak bych chtěl?“

Někdy máme tlak na to, abychom žili podle něčího standardu, abychom splňovali určitý společenský ideál. Někdy máme pocit, že když se nepředvedeme, zklameme lidi a věci se začnou hroutit.

Pokud máte tento pocit, pak je možná na čase, abyste se od svého vztahu odtrhli, odpočinuli si a zeptali se sami sebe: „Kdo jsem já?“

Je snadné chovat se nějakou dobu podle očekávání někoho jiného, ale věřte mi, že se nemůžete přetvařovat věčně.

Dokážu se jako osoba vyjádřit natolik, aby to, co jsem, bylo sděleno jednoznačně?“

„Když prožívám vůči druhému člověku rozčilující postoj, ale nejsem si toho vědom, pak moje komunikace obsahuje rozporuplná sdělení. Moje slova dávají jedno poselství, ale zároveň nenápadně sděluji, že cítím rozmrzelost, a to druhého člověka mate a vyvolává v něm nedůvěru, ačkoli ani on si nemusí být vědom toho, co je příčinou potíží.“

Všichni jsme zažili tento boj: něco ve vztahu není v pořádku, ale nechceme o tom mluvit přímo. Nicméně říci druhému člověku, jak se cítíte, nemusí nutně znamenat, že byste mu ublížili. Ve skutečnosti, když se těšíte na dlouhotrvající vztah, je pro vás důležité budovat konsenzus, znát sympatie a antipatie toho druhého.

Možná je tedy na čase, abyste se sami sebe skutečně zeptali: „Co vlastně chci?“

Můžu být jako osoba dostatečně silný, abych se od toho druhého oddělil?“

„Dokážu vlastnit a v případě potřeby vyjádřit své vlastní pocity jako něco, co patří mně a je oddělené od jeho pocitů? Jsem natolik silný ve své vlastní oddělenosti, že se nenechám sklíčit jeho depresí, vyděsit jeho strachem ani pohltit jeho závislostí?… Když mohu svobodně pociťovat tuto sílu být oddělenou osobou, pak zjišťuji, že se mohu mnohem hlouběji odvázat při jeho chápání a přijímání, protože se nebojím, že ztratím sám sebe.“

Všichni říkají, že ve vztahu se dva stávají jedním: Právě ve vztahu se vzájemně doplňujeme a jsme na sobě závislí. Ale je to pravda?“

Skutečnost je taková, že pokud by obě osoby byly zcela závislé jedna na druhé, aniž by našly svou vlastní vášeň a smysl života, pak by vztah začal stagnovat, byl by slabý a prázdný a obě osoby by si postupně navzájem odčerpávaly sílu a energii. Ve vztahu se tedy dva nestávají jedním. Dva se ve vztahu nemohou stát jedním. Právě kvůli lásce musíme být nezávislí a silní, abychom se navzájem podporovali.“

„Dokážu plně přijmout druhého člověka takového, jaký je?“

„Dokážu přijmout každý aspekt tohoto druhého člověka, který mi představuje? Nebo ho mohu přijímat jen podmíněně, akceptovat některé aspekty jeho pocitů a mlčky nebo otevřeně neschvalovat všechny ostatní aspekty?… Mám pocit, že by se měl řídit mými radami, nebo zůstat na mně do jisté míry závislý, nebo se formovat podle mě?“

Pokud v poslední době žádáš, čekáš, doufáš, že se ten druhý člověk změní, přijal bys ho takového, jaký je, i kdyby se nezměnil?

Dokážu vstoupit do jeho soukromého světa tak dokonale, že ztratím veškerou touhu ho hodnotit nebo soudit?“

„Dokážu si dovolit plně vstoupit do světa jeho pocitů a osobních významů a vidět je stejně jako on?… Dokážu do něj vstoupit tak citlivě, abych se v něm mohl volně pohybovat, aniž bych pošlapal významy, které jsou pro něj vzácné?“

Pochopení je riskantní. Pokud si dovolíme druhého člověka skutečně pochopit, může nás toto pochopení změnit. A změny se všichni bojíme. Máš tedy odvahu odložit sebe a skutečně obejmout toho, koho miluješ?“

Je můj vztah statický? Bojím se změny?“

„Skutečné vztahy mají vzrušující způsob, jak být vitální a smysluplné… Mohu také přijmout změněné zkušenosti a změněné pocity, které se pak pravděpodobně objeví ve mně i v něm. Skutečné vztahy mají tendenci se spíše měnit než zůstávat statické.“

Čelíte změnám ve svém životě? Změnil se váš vztah, protože váš partner má nového koníčka? Novou práci? Nový plán pro svůj život? Jaké věci vám brání čelit těmto změnám?“

Mohu se s tímto druhým člověkem setkat jako s člověkem, který se právě stává, nebo budu svázán jeho minulostí a svou minulostí?“

„Čím více se snažím naslouchat sám sobě a prožívání, které se ve mně odehrává, a čím více se snažím rozšířit stejný postoj naslouchání na druhého člověka, tím více respektu cítím ke složitým životním procesům. A tak mám stále menší sklon spěchat, abych věci napravoval, stanovoval cíle, formoval lidi, manipuloval s nimi a tlačil je směrem, kterým bych chtěl, aby šli. Mnohem více mi vyhovuje být prostě sám sebou a nechat druhého člověka, aby byl sám sebou.“

Všechno je to tak, že jsme nedokonalí. Láska je mezi nedokonalými lidmi.

Takže si odpočiň, vytáhni se na chvíli ze vztahu, věnuj se sobě, přespi u starých přátel.

Budoucnost ti nemusí být jasná. Ale časem se to dozvíš.

.