Fluence

Fluence je pravděpodobně první věc, která většinu z nás napadne, když slyšíme pojem „dobrý čtenář“. Jedná se o schopnost plynule a rychle číst slova (dekódovat).

Dekódování je to, co začínáme učit, jakmile se naše děti naučí abecedu. Učí se symboly, aby mohly rozluštit kód. Dítě, které má potíže s pochopením písmen, nebude schopno dekódovat slova a potíže s dekódováním slov znamenají, že bude mít potíže i s jejich pochopením. Jakmile je dekódování zajištěno, dítě začne číst plynuleji a s menším úsilím. To umožní, aby kognitivní části čtení snáze zapadly na své místo.

My Little Robins Reading Printable Packs

Ability to Remember

V domácnosti Charlotte Masonové vynecháváme otázky a pracovní listy k porozumění a místo toho používáme jako nástroj porozumění vyprávění. To, co si dítě pamatuje, můžeme posoudit tak, že ho po každém čtení požádáme o vyprávění. Pokud dítě nedokáže převyprávět, existuje několik různých možností, proč tomu tak je. Možná nedává pozor, neporozumělo knize nebo nemá zájem. Nakonec se opakováním aktu vyprávění naše děti naučí dávat pozor a budou si umět zapamatovat, co četly.

Vřele doporučuji knihu Karen Glassové „Vědět a vyprávět“, která pomůže lépe porozumět vyprávění.

Myšlení o myšlení – metakognice

Poprvé jsem se o metakognici dozvěděla jako mladá učitelka jazyků na střední škole, než se hlavní dámou ve vzdělávání staly výsledky testů. Metakognice je módní způsob, jak říct: „Přemýšlet o myšlení“. Je to důležité při čtení, protože nám to umožňuje sledovat, čemu při čtení rozumíme a čemu ne. Umožňuje nám předvídat, co se může stát dál, rozpoznat, že jsme nedávali pozor, a vyvozovat závěry, které autor přímo neuvedl. Jak vypadá metakognice v domácnosti Charlotty Masonové?

Povídání o knihách. Poté, co naše děti vyprávějí, je skvělé klást otázky, které se dostanou k myšlenkám, jež se skrývají za tím, co jsme četli. Neklademe otázky na povrchní úrovni, ale takové, které pronikají do hloubky toho, co si dítě o knize myslí, například: „Co myslíš, že tato myšlenka znamená? Myslíš si, že je tato myšlenka správná?“. Prostřednictvím takových otázek se hlouběji zamyslí nad tím, co četly.

Zájem

To je možná nejdůležitější a nejvíce nepochopený aspekt toho, jak se stát „dobrým čtenářem“. Lidé si často pletou čtenáře, který se snaží, se čtenářem bez zájmu. Pokud dítě čtení nebaví, může to mít za následek zaostávání ve čtenářských dovednostech. Ale velmi často může nezaujatý čtenář číst docela dobře, jen se mu nechce. Na druhou stranu čtenář, který se snaží číst, může číst rád, jen mu (momentálně) chybí dovednosti k produktivnímu čtení.

S větší praxí však přicházejí lepší čtenářské dovednosti, takže ať už má dítě nezájem, nebo se čtením bojuje, čím více času čtení věnuje, tím lépe.

Charlotte Masonová řekla, že jedním z nejdůležitějších návyků, které můžeme dětem předat v průběhu jejich vzdělávání, je návyk číst.