Před námi jsou velké spoilery k Black Pantherovi.

Kulturní kritici mají co říct k tomu, že Erik Killmonger z Black Panthera je sympatický padouch a že se s jeho pohledem mohou černošští diváci ztotožnit. Je to příležitostný vrah s dlouhým seznamem zabitých, který má doslova vyrytý do vlastního těla, ale Killmonger (Michael B. Jordan) nebojuje jen z osobních důvodů. Mstí svého otce a ztracené dětství, ale ztotožňuje se i s ostatními černochy, kteří vyrostli v chudobě, a chce využít vyspělé technologie Wakandy k osvobození barevných lidí, kteří byli utlačováni západním imperialismem. Jeho cíle mají skutečnou politickou váhu a jsou zajímavější než cíle mnoha padouchů ze superhrdinských filmů, kteří jsou často motivováni spíše tím obecným, neurčitým pohotovostním sentimentem: „Jsem zlý a chci zničit svět.“

V médiích se objevily příspěvky, v nichž se diskutuje o tom, že hlavní hrdina Černého pantera T’Challa vysílá zabitím svého rivala ponuré poselství černošským divákům. Podle některých kritiků jde o poselství, že osvobození černochů je jen snem a toleranci a přežití mohou očekávat jen poslušní a mírumilovní lidé. V tomto čtení filmu se tak T’Challa stává nepřítelem. A herec Chadwick Boseman, který hraje T’Challu, s tím souhlasí.

„Já jsem vlastně nepřítel,“ říká během úterní diskuse s hereckou kolegyní Lupitou Nyong’o a komiksovým spisovatelem a novinářem Marvelu Ta-Nehisi Coatesem v harlemském divadle Apollo. (Komentáře přepsaly a přinesly časopisy The Atlantic a Rolling Stone.) „Je to nepřítel, kterého jsem vždycky znal. Je to moc. Je to mít privilegia.“ T’Challu charakterizuje jako „narozeného s vibraniovou lžičkou v ústech“.

Toto čtení T’Chally jako narozeného do vyšší kasty, zatímco Killmonger a jeho otec jsou považováni za outsidery, je významné. Killmonger a jeho otec N’Jobu (v podání Sterlinga K. Browna, který podává strhující výkon) jsou v podstatě vyloučeni z afrofuturistické utopie Wakandy, protože se o ni chtějí podělit a rozšířit její svobody na ostatní barevné po celém světě, místo aby prosperitu země před světem skrývali.

Boseman, který pochází z Jižní Karolíny a vystudoval Howardovu univerzitu, říká, že stejně jako Killmonger pociťoval stejný pocit neúplného spojení s africkou kulturou a historií. Stejně jako Killmonger musel hledat své vlastní dědictví a cesta do Afriky kvůli filmu pro něj byla příležitostí „znovu se spojit s tím, co jsem ztratil.“

Boseman také říká, že Killmonger má prvky čerpané z osobnosti Ryana Cooglera. Scénárista a režisér si film částečně prozkoumal tím, že odcestoval do Londýna, aby navštívil expozice afrických muzeí, stejně jako to dělá Killmonger ve své první scéně ve filmu.

Ve scéně Killmonger vchází do expozice afrického muzea, otráví průvodce muzeem a ukradne zpět wakandský poklad, přičemž prohlásí: „Nezakopni. Vezmu si ho z tvých rukou za tebe.“ Když průvodce stroze řekne: „Tyto předměty nejsou na prodej,“ odpoví za jásotu publika při úvodní francouzské premiéře: „Jak myslíte, že je vaši předkové získali? Myslíte, že za ně zaplatili přiměřenou cenu? Nebo si je vzali, jako si vzali všechno ostatní?“

Scéna připomíná spíše hrdinskou loupež než krádež, a byla by jí, kdyby film nebyl založen v tak na dobro a zlo zaměřeném komiksovém světě. Pro mnoho komentátorů nejsou strany v Black Pantherovi tak jednoznačné. Killmonger i T’Challa jsou zároveň hrdinové i padouši. Bosemanovo přiznání, že sympatizuje spíše s protivníkem své postavy, je však i tak překvapivým přiznáním pro hlavního představitele superhrdinského filmu.

„Nevím, jestli bychom jako Afroameričané přijali T’Challu jako našeho hrdinu, kdyby si neprošel Killmongerem,“ říká na akci. „Protože Killmonger si prošel naším bojem a .“

Nyong’o a Coates podle Rolling Stone mluví také o reprezentaci a komplikované politice, kterou se Black Panther zabývá. Nyong’o říká, že hlavní postavy filmu vykreslují obraz Afričanů a Afroameričanů společně jako rodiny, a to způsobem, který působí „léčivě“.

Nyong’o, která se identifikuje jako Keňanka a Mexičanka, vyrůstala při poslechu The Sound of Music a sledování Elizabeth Taylor na plátně. „I my jsme byli sužováni těmito nešťastnými obrazy, které nás snižují a vykreslují nás jen jako potřebné,“ říká a popisuje zkušenost Afričanů s jejich reprezentací.

Coates, který je autorem komiksu Black Panther a jeho vlastních spin-offů, souhlasí a říká: „Neuvědomil jsem si, jak moc jsem ten film potřeboval, hlad po mýtu, který cítí oddělený a cítí se znovu spojený“ s africkým kontinentem.