Provedli jsme analýzu toho, jaké vizuální informace o světě jsou obsaženy v jediném obrazu oka. Ukázalo se, že rohovka oka a kamera zobrazující oko tvoří katadioptrický (čočka + zrcadlo) zobrazovací systém, který označujeme jako rohovkový zobrazovací systém. Na rozdíl od typického katadioptrického zobrazovacího systému je rohovkový systém flexibilní, protože reflektor (rohovka) není pevně spojen s kamerou. Pomocí geometrického modelu rohovky založeného na anatomických studiích lze z jediného snímku oka odhadnout její 3D polohu a orientaci. Jakmile je toto provedeno, lze ze snímku získat širokoúhlý pohled na okolí osoby. Kromě toho můžeme vypočítat projekci prostředí na sítnici se středem zarovnaným se směrem pohledu. Tento foveovaný obraz sítnice odhaluje, na co se osoba dívá. Podrobně jsme analyzovali charakteristiky rohovkového zobrazovacího systému včetně jeho zorného pole, rozlišení a umístění bodů pohledu. Pokud jsou na snímku zachyceny obě oči osoby, máme k dispozici stereoskopický rohovkový zobrazovací systém. Analyzovali jsme epipolární geometrii tohoto stereosystému a ukázali jsme, jak ji lze použít k výpočtu 3D struktury objektů umístěných v okolí osoby. Náš přístup k interpretaci snímků očí je pasivní a neinvazivní. Má přímé důsledky pro několik oblastí, včetně vizuálního rozpoznávání, rozhraní člověk-stroj, počítačové grafiky a studia vlivu na člověka.

.