napsal:
Reddhole
Shrnutí
Následující studie podrobně popisuje délky a šířky kostí končetin masožravců, na jejichž základě můžeme usuzovat na robustnost končetin i celého těla.
Zdroj: Bertram a Biewner, „Differential Scaling of Limb Bones in Terrestrial Carnivores and Other Mammalia“, Journal of Morphology: 204 157-169: 1990
Po léta se na plakátech diskutovalo o celkové robustnosti jednotlivých druhů. Běžně lidé zveřejňují obrázky jednotlivých zvířat, které údajně ukazují, že jeden druh je silnější než druhý. Bohužel tato porovnávání obrázků jsou nevědecká v tom smyslu, že jednotlivá zvířata mohou mít hustou srst, obrázky mohou být pořízeny z nelichotivých či lichotivých úhlů nebo mohou být fotografie upraveny photoshopem.
Vědecky podloženější přístup zahrnuje rozměry kostí končetin. Vědci zjistili, že délky a šířky končetin (zejména pažní kosti neboli kosti horní části paže a stehenní kosti neboli kosti horní části nohy) silně korelují s tělesnou hmotností. Z těchto dvou ukazatelů je šířka kostí končetin obecně lepším měřítkem, protože širší kosti mohou udržet větší tělesnou hmotnost. Zvíře s relativně širšími kostmi je tedy obvykle mohutnější, a tedy silnější (i když jednotlivé svaly nemusí být).
Tato studie podrobně popisuje délku pažní kosti, stehenní kosti, vřetenní kosti (kost předloktí) a holenní kosti (kost dolní končetiny) a dvě míry šířky – anterioposteriorní průměr (AP průměr) a mediolaterální průměr (ML průměr). Jiná studie, ve které jsme s Ursusem již dříve zveřejňovali výňatky, zjistila, že zvířata, která běhají rychle (kurzory a v menší míře ambushery), mají tendenci mít relativně široké AP průměry kostí končetin ve srovnání se zvířaty, která běhají nižší rychlostí nebo méně často (tj. medvědi, mustelidi atd.). Zde je relevantní výtah:
Tady je několik obecných postřehů – většinou založených na ML průměru pažní kosti (tj. ML průměr pažní kosti/délka kosti pažní), pokud není uvedeno jinak.
1) Vlk hřivnatý je extrémně gracilní zvíře, jak už většina lidí ví. Má nejštíhlejší pažní kost ,5,75 %, ze všech koček a psů (viz níže) a pravděpodobně i ze všech ostatních masožravců.
2) Všichni jezevci, včetně rosomáka, jsou extrémně robustní. Některé z těchto rozměrů jsou následující:
Jezevec lesní: 10,56 %
Jezevec euroasijský: Jezevec lesní: 10,04%
3) Medvědi jsou extrémně robustní, a to i menší druhy, které by neměly mít extrémní ztluštění kostí končetin jako větší druhy. Většina z nich má pažní kosti stejně robustní nebo robustnější (na základě průměru ML) než kterákoli velká kočka.
Medvěd sluneční: 9,6 %
Medvěd lenochod: 11,67 %
Medvěd černý: 9,7 %
Panda velká 9.7%
4) Lev vs. tygr
Lev má robustnější pažní i stehenní kost na základě průměru ML i AP
Lev: 8,92%; 12,78%
Tygr: 8,57%; 11.37%
Lev má robustnější vřetenní a holenní kost na základě ML průměru, zatímco tygr má robustnější vřetenní a holenní kost na základě AP průměru.
Jak již většina ví, tygr má nižší (tj. výhodnější) poměr vřetenní a holenní kosti a stehenní kosti.
4) Hyena skvrnitá má velmi robustní končetiny – 9,3% humerus ML průměr a 12,94% AP průměr. Jediné kočky, které ji v robustnosti průměru ML převyšují, jsou jaguár a puma (jen nepatrně). Robustnost průměru AP je u hyeny skvrnité vyšší než u všech velkých koček. Vzhledem k těmto údajům a některým údajům o velikosti lebky, které jsem viděl, si myslím, že nyní dávám přednost hyeně skvrnité před samcem levharta i vlkem šedým – i když musím přiznat, že některé její reálné výkony (tj. způsoby zabíjení, nedostatek smrtící agrese vůči mnoha jiným predátorům) nejsou příliš působivé.
5) Pes křovinář je extrémně robustní s robustností průměru pažní kosti ML 9,18 %. Jediné kočky, které ji překračují, jsou puma a jaguár.
6) Většina malých koček není malou verzí velkých koček. V průběhu let mnoho lidí tvrdilo, že většina malých koček se výrazně liší od velkých koček. Malé kočky často potřebují štíhlou kostru, aby snížily hmotnost a zvýšily obratnost při zabíjení malé kořisti. V důsledku toho vyměňují značnou část schopnosti chytání. V následujících tabulkách jsou uvedeny všechny druhy kočkovitých a psovitých šelem seřazené podle robustnosti humeru v průměru ML, robustnosti v průměru AP a celkové robustnosti humeru (průměr AP + průměr ML/délka humeru). Jak již bylo zmíněno, domnívám se, že průměr ML je nejvhodnějším měřítkem, protože někteří vysokorychlostní běžci, např. gepard, mohou mít nadsazený průměr AP, aby vydrželi zátěž při vysokorychlostním běhu.



Jasným příkladem rozdílu mezi velkou kočkou a psovitou šelmou a malou kočkou a psovitou šelmou je srovnání pumy a vlka šedého s kojotem a rysem eurasijským a karakalem. Robustnost humeru ML pumy je 9,39 % a robustnost humeru vlka šedého 7,85 %. Z toho vyplývá, že puma je výrazně robustnější zvíře a může vlka při uchopení přemoci a usmrtit. Případ s kojotem a rysem eurasijským a karakalem je zcela odlišný, přičemž odpovídající údaje o robustnosti jsou uvedeny níže:
Ryš eurasijský: 6,67 %
Karakal: 7,55 %
Kočkodan: 8,05 %
Vzhledem k těmto údajům se mi nechce věřit, že by některá z těchto koček přemohla kojota a spoutala ho, aby mohl provést smrtící kousnutí. Kočky potřebují k usmrcení protivníka přesným a smrtícím smrtícím kousnutím dobrou míru kontroly. Proto IMHO musí být kočičí druh o dost silnější než jeho protivník, aby zvítězil (až na určité výjimky, kterými jsou extrémně pomalá zvířata). Existuje poměrně dost druhů koček, které mají méně robustní pažní kosti než druhy psovitých šelem, a to i při stejné tělesné velikosti.
Dva malé druhy koček s působivou robustností pažních kostí jsou ocelot a kočka rybářská – oba jsou lesní druhy.
7) Leopard obláčkový je mimořádně působivé seskupení uprostřed velkých koček. Pro srovnání: robustnost humeru ML CL je 9,01 %, zatímco robustnost humeru rysa ostrovida je 6,67 % a robustnost humeru rosomáka je 8,4 %.

.