Pro vedoucí církve Watermark Community Church je církevní kázeň prostě láska jako Ježíš.

Pro mnohé lidi však představa, že by se členové církve navzájem veřejně odsuzovali za své hříchy, vyvolává děsivé představy Šarlatového dopisu a Poutníků v žaláři.

Odvolací soud v Dallasu má nyní rozhodnout, kde končí právo Watermarku – nebo jakékoli jiné církve – konfrontovat hříchy a začíná právo jednotlivce na soukromí.

Může církev stíhat někoho, kdo ani není jejím členem?“

Watermark, rychle rostoucí nenáboženská církev v severovýchodním Dallasu, uvádí, že případ se týká obvinění z cizoložství, ženy, která chtěla zachránit své manželství, manžela, který zasedal ve správní radě národní křesťanské organizace, a další ženy, která pracuje pro jinou církev.

Muž a žena obvinění manželkou a společností Watermark z nevěry – v soudních dokumentech identifikovaní pouze jako „John Doe“ a „Jane Roe“ – tvrdí, že církev překrucuje, co se stalo, a narušila jejich soukromí. (Oba odmítli poskytnout rozhovor.)

V dubnu podali na církev žalobu, aby zastavila kárné řízení.

V dnešní době tomu sbory mohou říkat církevní kázeň, „péče a náprava“ nebo „služba obnovy“. Kázeň je většinou soukromá a neformální, jeden přítel mluví s druhým. Méně často se do ní zapojují církevní představitelé.

Co činí případ Watermark poměrně neobvyklým, je žaloba.

Jeff Tillotson, právní zástupce muže a ženy, řekl, že případ nemá nic společného s názorem církve na biblické učení. „Má co do činění s kroky, které chce církev podniknout proti svým bývalým členům a cizím občanům, kteří k této církvi nikdy nepatřili.“

Představitelé církve tvrdí, že jejich odpovědnost je jasná. Jak minulý měsíc řekl starší pastor Watermarku, reverend Todd Wagner, svému shromáždění: „Zažalujte mě. Přibijte mě na strom. Řekněte mi, že mě nenávidíte. Zkreslujte mé motivy. Stejně tě budeme milovat.“

Vedeni evangeliem

Hněv, obžerství, sex, nevšímavost k potřebám druhých – seznam možných hříchů, které podle některých křesťanů vyžadují pozornost sboru, je dlouhý.

Myšlenka, že křesťané mají posvátnou povinnost dohlížet jeden na druhého, je součástí víry od počátku. Byla stejně běžná jako zpěv písní ve většině kostelů v rané Americe. Poté, co v polovině 20. století kázeň téměř vymizela, se v mnoha konzervativních protestantských církvích opět vrací.

Přibližně 1 500 věřících zaplní každý týden na každé ze dvou nedělních bohoslužeb Watermarku posluchárnu na Lake Highlands High School. Bohoslužba začíná křesťanským rockem. Tenisky, trička a sandály s otevřenou špičkou jsou v pořádku.

Ale zatímco styl je neformální, učení je všechno jiné.

Lidé, kteří se připojí k Watermarku, se doslova podepíší na tečkovanou čáru a souhlasí s tím, že se „podřídí péči a nápravě rady starších“.

A právě tady začal příběh John Doe a Jane Roe vs. Watermark Community Church.

Podle představitelů církve se pan Doe a jeho manželka připojili k Watermarku před více než rokem. Oba podepsali dokumenty, v nichž souhlasili s odpovědností církve.

Brzy se manželka obrátila na vedoucí představitele Watermarku s tím, že má důkazy o tom, že ji manžel podvádí, uvedli představitelé církve. Její prosba o pomoc odstartovala proces, který Watermark nazývá „Matouš 18“, což odkazuje na pasáž z evangelia:

„Zhřeší-li tvůj bratr proti tobě, jdi a řekni mu, že jeho vina je jen mezi tebou a jím. … Nebude-li poslouchat, vezmi s sebou jednoho nebo dva další. … Pokud odmítne poslechnout i je, řekni to církvi.“

Žena konfrontovala svého manžela – sama a s přáteli – a on se přiznal, uvedli církevní představitelé. Začátkem letošního roku však manželka, která rovněž odmítla poskytnout rozhovor, zjistila, že pan Neznámý pokračuje ve svém poměru s paní Roe, a podala žádost o rozvod, uvedli církevní představitelé.

Na pravidelném večerním církevním shromáždění požádala manželka Doe o veřejnou modlitbu, kterou pan Wagner přednesl. Identifikoval manželku jménem a modlil se, aby se s manželem usmířili. Pan Wagner uvedl, že sice hovořil o některých potížích v manželství, ale konkrétně se nezmínil o nevěře.

Představitelé společnosti Watermark požádali manželku, aby učinila ještě jeden pokus o usmíření, poslední setkání s blízkými křesťanskými přáteli, kteří by mohli s jejím manželem spolupracovat. Dodala jména 14 lidí, z nichž polovina nebyla členy Watermarku. Církev poslala těmto čtrnácti osobám dopis, ve kterém popsala situaci a pozvala je na setkání, ale pan Doe se odmítl zúčastnit, uvedli církevní představitelé.

Poté církev poslala panu Doeovi dopis, ve kterém mu sdělila, že plánuje kontaktovat ženu, která byla údajně jeho milenkou – a která není členkou společnosti Watermark. V dopise se také uvádělo, že církev napíše 14 lidem pozvaným na setkání a dá jim vědět o jeho neochotě spolupracovat, a také národní křesťanské organizaci, kde byl členem představenstva. (Pan Doe z této rady odstoupil, uvedl pan Wagner, a církev již nemá v úmyslu tuto organizaci kontaktovat).

Nikdy nebylo v plánu informovat o aféře celý sbor, řekl pastor.

Pan Wagner a dva další vedoucí Watermarku zavolali paní Roeové a navrhli jí, aby o svém vztahu s panem Doem řekla svému šéfovi, pastorovi jiné církve v oblasti Dallasu. Pokud by to neudělala, řekli, že zavolají pastorovi, „stejně jako bychom chtěli a očekávali, že nás budou kontaktovat ostatní, pokud by se některý z našich zaměstnanců nebo členů zapojil do aktivit poškozujících pověst Krista“, uvádí se v připraveném prohlášení církve.

Pan Wagner tento týden uvedl, že se domnívá, že je povinen kontaktovat šéfa ženy, i když se k disciplíně Watermarku nikdy nepřihlásila, protože všichni křesťané jsou si navzájem zavázáni.

„Pokud sestra hřeší, je to sestra v Kristu,“ řekl. „Máme přikázáno milovat bližního.“

Pan Doe podal koncem dubna žalobu, aby církev nemohla rozeslat následný dopis a kontaktovat zaměstnavatele paní Roe.

V soudních dokumentech uvádí jinou verzi příběhu:

Podle žaloby pan Doe sdělil své osobní problémy přímo panu Wagnerovi v domnění, že informace budou důvěrné. Pan Doe věřil, že společnost Watermark podporuje otevřenou diskusi o problémech bez obav, že by tajemství byla odhalena, uvedl právník pan Tillotson.

Po zahájení kárného řízení se pan Doe rozhodl z církve odejít, uvedl pan Tillotson. Církevní starší však panu Doeovi řekli, že nemůže odejít a že budou pokračovat v úsilí, aby se o jeho „hříchu“ dozvěděli – sbor, jeho přátelé mimo církev, jeho zaměstnavatel, zaměstnavatel paní Roeové a možná i široká veřejnost.

Boj se přesouvá k soudu

Když pan Doe podal jménem svým a paní Roe žalobu, získal dočasný soudní zákaz, který církvi bránil v dalším jednání.

Ale 5. května státní zástupkyně soudce Sheryl McFarlinová tento příkaz zrušila, když souhlasila s tvrzením společnosti Watermark, že porušuje ústavní právo církve na svobodné praktikování náboženství.

Pan Doe se odvolal. Datum slyšení nebylo stanoveno.

Ačkoli společnost Watermark může podle zákona rozesílat své dopisy a kontaktovat šéfa paní Roeové, vyčká, dokud nebude rozhodnuto o odvolání, řekl pan Wagner.

Kelly Shackelfordová, právnička společnosti Watermark, chce žalobu zamítnout. Povolení jejího pokračování by podle něj donutilo soudce rozhodnout, zda starší Watermarku správně aplikují Bibli. To je podle něj nevhodné.

„Co bude dál?“ řekl pan Shackelford, hlavní právní zástupce Liberty Legal Institute v Planu. “ Musíme zapojit církve do politiky, abychom zajistili, že budeme mít v úřadech soudce, kteří budou podporovat jejich teologické názory?“

Ale Steven K. Green, bývalý hlavní poradce organizace Americans United for Separation of Church and State, řekl, že odvolací soud by se měl případem zabývat. Jinak podle něj náboženské názory církve převáží nad právem člena změnit své náboženské názory a odejít.

„Jakmile vystoupí, zdá se, že zájem církve skončil,“ řekl.

Církevní disciplinární případy vyvolávají důležité ústavní otázky:

– První dodatek chrání právo církve vykonávat své náboženství, ale také chrání právo jednotlivce, aby mu nebylo vnucováno náboženské přesvědčení někoho jiného.

– Američané mají právo na projednání konfliktů před soudem, ale takové případy zaplétají soud do náboženství.

V případech týkajících se obou těchto dilemat soudy obvykle rozhodovaly ve prospěch církví, říkají odborníci na církevně-státní právo.

Nejvyšší soud USA nikdy nerozhodoval přímo o církevní disciplíně týkající se laických členů. Federální a státní soudy však často rozhodovaly, že civilní soudy nemohou zasahovat do náboženských sporů – bez ohledu na poškození jednotlivců. Soudci říkají, že ochrana náboženské svobody stojí za určité poškození jednotlivce.

Soudy mohou zasáhnout pouze tehdy, pokud zjistí důležitý nenáboženský důvod, jako je ohrožení zdraví nebo veřejné bezpečnosti.

Podle odborníků na církevní a státní právo je však právní situace smíšenější, pokud je kázeň zaměřena na nečleny nebo na ty, kteří vystoupili. A nejméně dva soudní procesy ukazují, že soudy mohou najít důvody pro zásah do sporů o církevní kázeň.

V roce 1989 rozhodl soud v Oklahomě, že církev již nesmí zveřejňovat údajnou sexuální nemravnost ženy poté, co vystoupila. Toto rozhodnutí podnítilo mnoho církví k vytvoření rozsáhlého vzdělávání členů o kázeňském procesu, včetně druhů formulářů, které členové Watermark podepisují.

A v roce 2004 odvolací soud ve Fort Worthu zamítl žaloby proti církvi, ale dal za pravdu ženě, která tvrdila, že licence, kterou má její pastor jako profesionální poradce, mu brání zveřejnit její chování – přestože se účastnila skupinových sezení s ostatními členy církve. Očekává se, že odvolání bude na podzim projednávat texaský Nejvyšší soud.

Různé metody

I církve, které jsou zastánci kárného řízení, mohou mít problém s tím, jak ho provádět. V loňském roce na tuto problematiku upozornil časopis Christianity Today. Titulek na obálce: „Náprava církevní kázně: „Tvrdá láska bez legalizmu“.

Ne každý teolog čte Matouše 18 jako procedurální vzorec, řekl Robin Lovin, profesor etiky na Southern Methodist University.

„Metodističtí pastoři by si to vyložili jako radu, aby dál pracovali na vztazích. Je to o tom, aby to s někým nevzdávali,“ řekl. „Nemělo by se to měnit v právní proces.“

Katolická církev, zdaleka největší křesťanská denominace ve Spojených státech, nemá žádnou formální metodu, jak by se laičtí členové mohli vzájemně kárat, ať už s účastí církevního vedení, nebo bez ní, řekl reverend Thomas Green, profesor kanonického práva na Katolické univerzitě ve Washingtonu.

Je však snadné najít jiné církve, které v posledních 20 letech přijaly nějakou formu církevní kázně. A pokud kázeň přesahuje rámec osobních rozhovorů, obvykle se týká sexuálních otázek, řekl Darrell Bock, profesor novozákonních studií na Dallaském teologickém semináři a starší církve Trinity Fellowship Church v Richardsonu.

„Otázky manželské věrnosti se staly lakmusovým papírkem pro obecnou věrnost. A v některých ohledech je lze nejsnáze kvantifikovat,“ řekl.

Před několika lety, řekl, se jeho církev musela vypořádat s mužem, kterého nazval „sériovým cizoložníkem“. Když jeho církev zjistila, že se tento muž připojil k jinému sboru, církev Dr. Bocka informovala vedení druhého sboru, řekl.

Veřejnou církevní kázeň použilo také biblické společenství Bent Tree v Carrolltonu. Vedoucí bohoslužeb, jejíž manžel zjistil, že má poměr, byla před více než rokem konfrontována svým pastorem. Na rozdíl od příkladu z Watermarku žena činila pokání, usmířila se a nakonec se svým manželem vystoupila v místním křesťanském rozhlasovém pořadu, kde o této zkušenosti hovořila.

Bent Tree má za sebou čtyři další úspěšná smíření manželských párů, které rozdělila nevěra, uvedl výkonný pastor, reverend Tim Harkins.

„To jsou domácí úspěchy. O to se snažíme,“ řekl.

V takovou reakci Watermark u pana Doe doufal, řekl pan Wagner.

„Většina lidí reaguje opravdu dobře a jsou vděční,“ řekl.

Církve a soudy

Několik klíčových soudních rozhodnutí týkajících se církevní disciplíny:

Bear vs. Reformed Mennonite Church
(Nejvyšší soud Pensylvánie, 1975)

Shrnutí: Člen církve byl exkomunikován za kritiku biskupova učení. Ostatním členům, včetně jeho manželky a dětí, bylo nařízeno, aby se mu vyhýbali. Argumentoval tím, že jeho podnikání a rodina byly zničeny.

Výsledek: Soud muže podpořil s tím, že navzdory právům církve podle prvního dodatku její jednání zasahuje do nadřazených zájmů, jako je zachování manželství.

Paul vs. Watchtower Bible and Tract Society
(9th U.S. Circuit Court of Appeals, San Francisco, 1987)

Shrnutí: Svědkyně Jehovova ve Washingtonu vystoupila z církve, protože se domnívala, že její rodiče byli neprávem exkomunikováni. Denominace uvedla, že s členy, kteří vystoupili, by se mělo zacházet stejně jako s těmi, kteří byli exkomunikováni. Když členka navštívila své rodné město, přátelé v církvi se jí vyhýbali.

Výsledek: Soud prohlásil, že nemá žádnou žalobní legitimaci, protože vyhýbání je součástí víry a je chráněno ústavou.

Guinn vs. Church of Christ of Collinsville
(Nejvyšší soud Oklahomy, 1989)

Souhrn: Starší veřejně konfrontovali členku církve s pomluvou, že smilní s mužem, a požádali ji, aby činila pokání. Když odmítla a pokusila se odejít, starší řekli sboru, aby jí zavolal a vyzval ji k pokání. Požádali ostatní farnosti Kristovy církve, aby učinily totéž.

Výsledek: Ženě bylo přiznáno finanční odškodnění. Soud uvedl, že při odchodu z církve odvolala svůj souhlas s disciplinárním trestem.

Williams vs. Gleason
(14. obvod texaského odvolacího soudu, Houston, 2000)

Souhrn: Starší presbyteriánské církve zpochybnili výuku učitele nedělní školy. Učitel podal na starší stížnost. Obvinili ho ze lži a potrestali ho. Diakonova manželka zavolala do jiného presbyteriánského sboru, kde učitel kázal, a zpochybnila jeho kvalifikaci.

Výsledek: Soud prohlásil, že mu ústava zakazuje rozhodovat v církevním sporu o církevní disciplíně.

Bryce vs. Episkopální církev
(10. obvodní odvolací soud USA, Denver, 2002)

Shrnutí: Episkopální církev v Coloradu rozeslala dopisy a uspořádala setkání se členy poté, co se dozvěděla, že její ministr mládeže uzavřel civilní závazek s osobou stejného pohlaví v jiné než episkopální církvi. V dopisech se uvádělo, že homosexuálové jsou promiskuitní a dostávají strašné nemoci. Ministryně mládeže a její partner uvedli, že členové na církevních setkáních pronášeli urážlivé poznámky.

Výsledek: Soud uvedl, že obě ženy nebyly oprávněny podat žalobu. I když partnerka nebyla členkou, církev přesto měla právo diskutovat o jejich náboženském přesvědčení.

Penley vs. Westbrook
(2. obvod texaského odvolacího soudu, Fort Worth, 2004)

Shrnutí: Žena a její manžel se zúčastnili skupinové diskuse o manželství, kterou pořádal pastor jejich biblické církve, licencovaný profesionální poradce. Žena se rozvedla se svým manželem a vystoupila z církve. Pastor poslal sboru dopis, v němž uvedl, že měla nevhodný vztah s jiným mužem.

Výsledek: Soud uvedl, že na pastora se nemusí vztahovat práva vyplývající z prvního dodatku, protože je licencovaným poradcem. Odvolal se k texaskému nejvyššímu soudu.

Michael Grabell

Podle knihy

Církve, které vyzývají k formálnímu potrestání členů, se opírají o několik pasáží Nového zákona:

„Zhřeší-li tvůj bratr proti tobě, jdi a ukaž mu jeho vinu, jen mezi vámi dvěma. Jestliže tě poslechne, získal jsi svého bratra na svou stranu. Jestliže však neposlechne, vezmi s sebou jednoho nebo dva další, aby se každá věc potvrdila svědectvím dvou nebo tří svědků. Pokud odmítne poslechnout i je, řekněte to církvi; a pokud odmítne poslechnout i církev, jednejte s ním jako s pohanem nebo celníkem.“
Matouš 18,15-17

„Bratři, je-li někdo přistižen při hříchu, vy, kteří jste duchovní, ho jemně napravte. Sami se však mějte na pozoru, jinak můžete být také v pokušení. Neste si navzájem břemena, a tak naplníte Kristův zákon.“
Galatským 6,1-2

„Skutečně se říká, že je mezi vámi nemravnost, a to taková, jaká se nevyskytuje ani mezi pohany: Muž má ženu svého otce. A vy jste pyšní! Neměli jste se spíše naplnit zármutkem a vyloučit ze svého společenství muže, který to udělal?“ „Ne,“ odpověděli mu.
1. Korintským 5,1-2
(Nová mezinárodní verze)

Viz také: „Víte, jak se to dělá?

Veřejné zahanbení bylo v rané Americe na vrcholu slávy

.