(ErikaWittlieb / )

(CNN) – Jarrett Adams je obhájce v trestních věcech, který zasvětil svou kariéru tomu, aby přinesl spravedlnost těm, kterým se nedostává pomoci. Jeho první a nejhlubší zkušenost s právem však přišla, když se snažil dokázat vlastní nevinu poté, co byl téměř deset let neprávem vězněn.

Jeden letní večírek změní běh jeho života

Adams se narodil a vyrůstal v jižní části Chicaga, střední školu dokončil v roce 1998 ve věku 17 let. Jednoho večera toho léta se Adams se dvěma kamarády vytratil na večírek na univerzitě Wisconsin-Whitewater. Ta noc změnila běh jeho života.

Tři týdny po večírku našel Adams ve dveřích svého domu vizitku od policisty. Dívka na večírku obvinila Adamse a jeho dva kamarády ze znásilnění. Navzdory svědecké výpovědi, která verzi obviněné vyvracela, byli Adams a jeho přátelé zatčeni a obviněni ze sexuálního napadení.

„Byli jsme naprosto nevinní. Byla to naprostá a totální lež,“ říká Adams. „Velmi rychle jsem si uvědomil, že to nemá nic společného s pravdou, šlo o rasu. Šlo o to, kdo mě obvinil a jak obviněný vypadal. Všichni jsme byli černoši a ze znásilnění nás obvinila běloška, takže ať jsme řekli cokoli, nikdo by nám nevěřil. Nikdy.“

V sedmnácti letech byl souzen jako dospělý

Ve Wisconsinu jsou sedmnáctiletí stíháni jako dospělí. Zatímco jeden z Adamsových kamarádů si mohl dovolit najmout advokáta, Adamsovi a třetímu spoluobžalovanému byli přiděleni veřejní obhájci.

„Původně jsme šli k soudu všichni společně a proces skončil zmatečným řízením,“ vzpomíná Adams. „Skončilo to zmatečným řízením, protože výpověď našeho žalobce se dramaticky změnila.“ Soud vyzval k opakování procesu.

Nová strategie obhajoby se Adamsovi nedaří

Zatímco soukromý obhájce Adamsova přítele požádal o zamítnutí obžaloby z důvodu dvojího postihu s tím, že ho soud nemůže soudit dvakrát za stejný trestný čin, oba veřejní obhájci tak neučinili. Během Adamsova opakovaného soudního řízení veřejný obhájce požadoval teorii bez obhajoby, která by neumožňovala žádné svědecké výpovědi. Tento krok se jim vymstil.

„Zcela se oddali strategii, která byla nelogická, a výsledkem bylo, že jsem byl shledán vinným a odsouzen k 28 letům ve věznici s maximální ostrahou.“ Adams říká. Ještě jako teenagerovi mu hrozilo doživotní vězení až do téměř padesáti let.

„Byl jsem dítě. Opravdu jsem byl, ale oni vám budou říkat ‚kluk‘ celou dobu, dokud vás neobviní jako muže a neodsoudí vás, jako byste jím byl,“ řekl.

Adamsův spoluobžalovaný se soukromým advokátem nestrávil ve vězení ani den.

„Státní zástupce zrušil všechna obvinění proti mému spoluobžalovanému. Dalo by se přirozeně očekávat, že se tak stane okamžitě v náš prospěch,“ vzpomíná Adams. „Museli jsme se odvolávat dalších sedm let, aby zrušil obvinění, což mohl udělat, když dělal případ mého spoluobžalovaného.“

Soud nakonec zrušil obvinění jeho přítele poté, co mu policie předala důležitou svědeckou výpověď. Protože však Adamsova strategie žádné obhajoby neumožňovala svědeckou výpověď, nebyla v jeho případě zohledněna.

Byl neprávem obviněn na 28 let vězení

„To rozhodnutí nepřipojit se k tomuto návrhu mě stálo téměř deset let života,“ říká Adams. „Mluvíme o stejném případu, obvinění stejnou osobou, a rozdíl byl v tom, že jsem měl adekvátní obhajobu. Když chcete mluvit o nedostatcích a problémech, které jsou v systému trestního soudnictví špatně, tohle je přímo ukázkový příklad.“

Adams a jeho spoluobžalovaný s veřejným obhájcem byli oba odsouzeni k 20 letům vězení. Tím však Adamsův trest neskončil.

„Dají vám možnost promluvit k soudu,“ vzpomíná Adams. „Když jsem vstal, řekl jsem soudu: ‚Podívejte, chci se omluvit svým rodičům, dokonce se omluvím i rodičům svého žalobce. Ale nehodlám se omlouvat za znásilnění, které se nikdy nestalo‘. Soudkyně shledala, že se neomlouvám, a dala mi dalších osm let vězení.“

Najednou se jeho život obrátil naruby. „Byl jsem naprosto vyděšený,“ vzpomíná. „Byl jsem jednou z nejmladších tváří v té věznici s maximální ostrahou, vážil jsem asi 140 kilo… A kolem mě se motala parta dospělých mužů. Od chvíle, kdy řekli ‚vinen‘, to byl mimotělní zážitek.“

Jediný rozhovor měl být probuzením

Jednoho dne, po roce a půl stráveném ve vězení, měl Adams rozhovor, který změnil celý jeho přístup.

„Měl jsem spoluvězně, což byl starší běloch, který si ve vězení odpykával dva doživotní tresty … a ten mi řekl: ‚Hele, ty každý den vstáváš a chodíš sem a hraješ šachy, basketbal a nechováš se, jako bys byl nevinný. Nevinní lidé jsou v právnické knihovně,'“ vzpomíná Adams. „Od toho dne to pro mě bylo jako budíček a začal jsem se snažit pochopit právo.“

Ve vězeňské právnické knihovně začal číst všechno možné a dozvěděl se, proč jeho vlastní obhajoba selhala. „Přál bych si, abych znal každé slovo z ústavy, než jsem šel na tu policejní stanici, ale neznal jsem ho, že?“ „Ne. Adams říká. „Opravdu jsem si neuvědomoval rozsah a závažnost toho, jak systém systematicky nasazuje smyčku mladým černochům v Americe.“

Přečetl si zákony a snažil se dokázat vlastní nevinu

Adams vložil veškerou svou energii do snahy dokázat vlastní nevinu. Díky četbě zjistil, že když jeho veřejně obžalovaný nenašel a nepředvolal známého svědka, porušil tím jeho práva. „Každý má ústavní právo na účinného obhájce,“ říká Adams. „A proto bylo mé ústavní právo porušeno tím, že jsem neměl účinného obhájce.“

Během pobytu ve vězení procházel noviny, aby zjistil, kteří advokáti vedou soudní spory ve státě Wisconsin. Pokud se jednalo o případ, který by mohl podpořit jeho argumentaci, napsal advokátovi dopis a doufal v odpověď.

Nakonec obdržel odpověď od právníka z Milwaukee. V průběhu šesti měsíců začal Adams ve spolupráci s právníkem vypracovávat žádost habeas a vytvořil tak základ pro argumentaci, která by nakonec byla úspěšná u sedmého odvolacího obvodního soudu.

Potřeboval však pomoc, aby se tam dostal.

Projekt Innocence přijal jeho případ

V roce 2004 projekt Innocence souhlasil, že se Adamsova případu ujme. „Přišli se na mě podívat, nakonec můj případ přijali, a když to udělali, řekli: ‚Podívejte. Víte, tohle je dobrý argument, který jste předložil, ale opravdu máme pocit, že ve vašem případě nejsou žádné důkazy, abyste tady byl za sexuální napadení druhého stupně. Na základě výpovědi žalobce nechápeme, jak je možné, že jste tady s 28 lety,'“ vzpomíná Adams.

V roce 2006, osm let po Jarrettově zatčení, obhajoval projekt Innocence Project jeho případ před sedmým obvodním odvolacím soudem v Chicagu. Soud jednomyslně zrušil Adamsovo odsouzení z důvodu neúčinné pomoci obhájce. V únoru 2007, poté, co byl téměř deset let ve vězení, zamířil znovu do soudní síně ve Wisconsinu, aby ho stát zbavil všech obvinění.

Po osmi letech byl konečně propuštěn

„Za necelých deset minut byl podán návrh, soudkyně hodila kladívko a já jsem byl pryč a propuštěn ze soudní síně,“ vzpomíná Adams. „Ta soudkyně se mi vůbec nepodívala do očí. Když jsem odcházel ze soudní síně, řekl jsem si: ‚Teď se na mě možná nepodíváte, ale do konce života mě budete muset vidět.“

Svůj slib dodržel. V únoru 2007 byl Adams propuštěn. V květnu byl zapsán na vysokou školu. Začal tím, že získal titul associate na místní komunitní vysoké škole. Hned poté si zaplatil Rooseveltovu univerzitu v Chicagu, kterou absolvoval s vyznamenáním a získal bakalářský titul v oboru trestního práva. A nezůstal jen u toho. V květnu 2015 Adams promoval na právnické fakultě Loyolské univerzity v Chicagu.

„Vystudoval jsem sice právnickou fakultu Loyolské univerzity v Chicagu, ale práva jsem začal studovat na wisconsinském oddělení nápravných zařízení,“ říká Adams.

Nedlouho poté ho zaměstnala organizace Innocence Project, stejná, která mu pomohla ke zproštění viny. Dnes pracuje ve své soukromé praxi.

Nyní jako advokát pracuje na tom, aby přinesl spravedlnost ostatním

„Když se můžete vrátit do soudní síně ve stejném státě, v němž jsem byl neprávem odsouzen, a oni mě teď musí oslovovat jako advokáta, dává vám to pocit: ‚Jsem člověk. Jsem člověk a jako takového mě respektujte,'“ říká Adams. Nyní využívá své moci advokáta k tomu, aby se ostatní nemuseli potýkat se stejným osudem jako on.

Černoši tvoří ve Spojených státech pouze 13 % populace, ale polovina nevinně odsouzených a následně osvobozených lidí jsou černoši. Podle studie Národního registru osvobození z roku 2017 je navíc u černochů 3,5krát vyšší pravděpodobnost, že budou neprávem odsouzeni za sexuální útok, než u bělochů. Zatímco Adams byl zproštěn viny, jednomu z jeho spoluobviněných nebylo obvinění nikdy zrušeno, zatímco další nebyl odsouzen vůbec, přestože všichni tři muži byli obviněni ze stejného trestného činu, a to stejným žalobcem. Adams na vlastní kůži zažil, jak svévolná může být spravedlnost, a ví, jak důležité je urychleně řešit selhání systému.

„Pevně věřím, že problémy s naším systémem trestního soudnictví se zlepší pouze tehdy, když do systému pronikneme, což znamená více černošských soudců, více černošských státních zástupců, více černošských, mladých černošských advokátů, jako jsou mladí černošští znalí, silní mladí muži, kteří změní stereotyp, s nímž se musíme potýkat odjakživa,“ říká Adams. „To je to, co potřebujeme, a já doufám, že můj příběh k tomuto hnutí přispěje.“