Dilema Jsem ženatý a je mi přes třicet. S manželem jsme spokojeni ve všech aspektech našeho života. Oba (každý zvlášť i společně) jsme se rozhodli nemít děti. Nikdy jsem se necítila „mateřsky“, a i když mám děti ráda, nikdy mě nelákalo mít vlastní. Věřím, že kdybych byla o deset let mladší, když jsem se vdávala, nebo kdyby můj manžel velmi toužil stát se otcem, možná bych se chovala jinak, ale já to tak cítím celkem důsledně celý život. Já to nevnímám jako problém, ale lidé kolem nás ano. Rodina a přátelé nám říkají o lítosti, která se nevyhnutelně dostaví za deset let, zejména když si uvědomím, že biologicky nemohu mít děti. Jiní nám říkají, že náš vztah bude slabší, když ho nebudou držet pohromadě děti. Intelektuálně to všechno chápu, ale můj instinkt mi říká, že mé rozhodnutí je pro mě a mého manžela správné. Uniká mi něco? Je to tak nepřirozené, aby žena nechtěla vlastní dítě?“

Mariella odpovídá Neobvyklé, ale ne nepřirozené. Staletí propagandy nám říkají, že jsme stvořeni proto, abychom se rozmnožovali, ale skvělé na tom být člověkem je, že se můžete rozhodovat sami. Mít či nemít děti je jedna z palčivých otázek. Je to rozhodnutí, které navíc komplikuje skutečnost, že jde o jednu z mála oblastí našeho fyzického života, kde čas skutečně běží. V šedesáti můžeš uběhnout maraton, jako sedmdesátník se můžeš naučit potápět, ale jakmile ti dojdou zásoby vajíček, tvé dny plození jsou sečteny (i když se situace naštěstí zlepšuje).

Tví přátelé mají pravdu, když tě nutí soustředit se, ale ne když ti naznačují, že existuje správná a špatná cesta. Jsme příliš geniální stvoření na to, aby náš život závisel čistě na udržení druhu. Lidé dosahují potomstva a přispívají k budoucnosti lidstva nesčetnými způsoby, od psaní symfonií po objevení penicilinu, vyléčení rakoviny, napsání literárního opusu nebo záchranu sousedovy kočky.

Oblíbená teorie, že jediným smyslem ženy na planetě je dělat děti, pochází z temných předemancipovaných dob, kdy nás podsouvání myšlenek nad naše postavení mohlo přivést k nechutné vyhlídce na rovné postavení. Vedle zázraku, kterým je nošení dětí, můžeme své tělo přimět k výkonům ve stylu olympijských her a povznést se k nejrůznějším dalším fyzickým báječným výkonům – není tedy důvod, proč by porod měl být menším právem volby než jiné výzvy.

Život bez dětí má mnoho důvodů k doporučení, včetně větší osobní svobody a menšího finančního stresu – a ani jedna z těchto možností není k zahození. Je zvláštní, že rodičovství, ačkoli je jednou z nejtěžších voleb, kterou budete muset učinit, je jednou z mála událostí, které změní váš život a které nesnesou většího zkoumání. Neexistuje žádná zjevná přitažlivost celoživotního pouta k potomkům, kteří k vám necítí žádnou stejnou odpovědnost a v pubertě vymýšlejí, jak se na vás úplně vykašlat.

Nikdo se do rodičovství nepouští kvůli snadnému životu a jeho klady uvidíte, až když už jste se rozhodli. Rodičovství je ztělesněním konceptu Hlava 22. Protože jsem se po většinu svých dvaceti a třiceti let cítila jako ty a později jsem zažila to strašné zoufalství člověka, který to možná nechal příliš pozdě, moje nejlepší rada zní: vážně se zamysli nad volbou, kterou děláš. Když jsem se konfrontovala se svou vlastní zdrženlivostí, uvědomila jsem si, že to není tím, že bych netoužila být matkou, ale že mé vlastní zkušenosti z dětství ve mně vyvolaly nechuť vnutit něco podobného jinému nevinnému.

Když jsem zvážila iracionalitu svého strachu a rozhodla se, že mám prostředky na to, abych to udělala jinak, začala jsem aktivně chtít být rodičem. Naštěstí pro mě nebylo pozdě. Možná nedojdete k podobnému závěru, ale než se dostanete do bodu, odkud není návratu, ujistěte se co nejlépe, že máte jasno ve svých úvahách a jste sangvinicky přesvědčeni o jejich nevýhodách i výhodách. Váš manžel si může dovolit luxus změnit názor, vy ne.“

Důležitá a trvalá rozhodnutí, která činíme a která mohou mít důsledky po celá desetiletí, by měla být sobecká, sotva ovlivnitelná ostatními, a měla by být učiněna s pevným vědomím okolností, které se mohou změnit. Páry se skutečně snadněji rozcházejí bez dětí (i když stejně bolestně); život se skutečně stává existenciálním sporem, který je těžké prohrát, pokud se díváte na to, jak vaše děti a děti mohou rozšířit a zlepšit náš život. Dělat to, co je pro vás správné, je často hádání a nikdo z nás není ve svých rozhodnutích neomylný. Nikdo vám nemůže říct, zda byste měli být rodiči, ale dobří přátelé vám snad budou stále připomínat, že je to volba, kterou je třeba učinit s očima dokořán.

Pokud máte dilema, pošlete krátký e-mail na adresu [email protected]. Sledujte Mariellu na Twitteru @mariellaf1

{{#ticker}}

{{vlevo nahoře}}

{{{vlevo dole}}

{{vpravo nahoře}}

{{vpravo dole}}

{{#goalExceededMarkerPercentage}}

{{/goalExceededMarkerPercentage}}

{{/ticker}}

{{heading}}

{{#paragraphs}}

{{.}}

{{/paragraphs}}{{highlightedText}}

{{#cta}}{{text}}{{{/cta}}

Připomeňte mi v květnu

Budeme v kontaktu, abychom vám připomněli, že máte přispět. Zprávu ve své e-mailové schránce očekávejte v květnu 2021. Pokud máte jakékoli dotazy ohledně přispívání, kontaktujte nás.

• Sdílet na Facebooku
• Sdílet na Twitteru
• Sdílet e-mailem
• Sdílet na LinkedIn
• Sdílet na Pinterestu
• Sdílet na WhatsApp
• Sdílet na Messenger

.