SIDON (2)

si‘-don (tsidhon; Sidon; King James Version, Sidon and Zidon; Revised Version (British and American) SIDON only):
1. Poloha a význačnost:
Jedno z nejstarších fénických měst, ležící na úzké rovině mezi Libanonským pohořím a mořem, na 33 stupních 34 minutách téměř zeměpisné šířky. Planina je dobře zavlažovaná a úrodná, asi 10 mil dlouhá, táhne se od kousek severně od Sarepty až k Bostrenu (Nahr el-‚Auly). Starověké město se nacházelo při severním konci planiny a bylo obehnáno silnou hradbou. Mělo dva přístavy, severní dlouhý asi 500 a široký 200 metrů, dobře chráněný ostrůvky a vlnolamem, a jižní o rozměrech asi 600 x 400 metrů, obklopený ze tří stran pevninou, ale otevřený na západě, a tedy vystavený nepřízni počasí. Datum založení města není známo, ale nacházíme o něm zmínku v Listech z Tell el-Amarny ze 14. století př. n. l. a v Gn 10,19 je hlavním městem Kanaánců a Jozue (Joz 11,8) ho nazývá Velkým Sidonem. Vedl všechna fénická města v raném rozvoji námořnictví, jeho námořníci jako první vypluli na otevřené moře mimo dohled pevniny a plavili se v noci, přičemž se řídili podle hvězd. Jako první přišli do styku s Řeky a zmínku o nich najdeme několikrát u Homéra, zatímco jiných fénických měst si nevšímá. Sidon brzy vynikl svými manufakturními výrobky a zručností svých řemeslníků, například krásnými kovovými výrobky ze stříbra a bronzu a textiliemi vyšívanými a barvenými slavným purpurovým barvivem, které se stalo známým jako tyrské, ale které se dříve vyrábělo v Sidonu. Zmínky o těchto vybraných předmětech najdeme u Homéra, a to jak v Iliadě, tak v Odyssei. Sidon měl monarchickou formu vlády, stejně jako všechna fénická města, ale zároveň měl jakousi hegemonii nad těmi na jihu až k hranicím Fénicie. Stejně tak se jednou pokusil založit vnitrozemskou kolonii v Lajši nebo Danu u pramenů Jordánu, ale skončilo to katastrofou (Soudců 18,7.27.28). Pokus nebyl obnoven, ale bylo založeno mnoho kolonií na moři. Jednou z prvních bylo Citium na Kypru.
2. Historické:
(1) Nezávislost Sidonu byla ztracena, když egyptští králové XVIII. a XIX. dynastie připojili ke svému panství Palestinu a Sýrii (1580-1205 př. n. l.). Sidonští králové směli zůstat na trůně, dokud platili tribut, a možná stále vykonávali moc nad městy, která jim předtím podléhala. Když moc Egypta za vlády Amenhotepa IV (1375-1358) upadala, sidonský král zřejmě odhodil jho, jak vyplývá z dopisů z Tell el-Amarny. Rib-addi z Gebalu píše egyptskému králi, že se Zimrida, sidonský král, přidal k nepříteli, ale sám Zimrida v dopisech, které napsal, tvrdí, že je loajální, a prohlašuje, že město, které mu patřilo, bylo dobyto Chabiri (tab. 147). Sidon se spolu s ostatními městy nakonec stal nezávislým na Egyptě a ten si udržel hegemonii jižních měst a možná ke svému panství připojil i Dor, na který si činili nárok Filištíni. To mohlo být důvodem války, která se odehrála kolem poloviny 12. století př. n. l. a v níž Filištíni dobyli a vyplenili Sidon, jehož obyvatelé uprchli do Týru a dali mu velký impuls. Sidon se však z katastrofy vzpamatoval a stal se opět mocným. Kniha Soudců tvrdí, že Izrael byl Sidonem utlačován (10,12), ale je pravděpodobné, že Sidon zde označuje obecně Fénicii jako hlavní město.
(2) Sidon se podřídil asyrským králům stejně jako fénická města obecně, ale vzbouřil se proti Sennacheribovi a znovu za Esar-haddona. Ten zničil velkou část města a odvedl většinu obyvatel, nahradil je zajatci z Babylonu a Elamu a přejmenoval ho na Ir-Esar-had-don („Esar-haddonovo město“). Osadníci se ochotně smísili s Féničany a Sidon se po pádu Asýrie opět dostal k moci, byl obléhán Nabukadnezarem v době jeho obléhání Jeruzaléma a Týru a byl dobyt, přičemž asi polovinu obyvatel ztratil morem. Pád Babylonu přinesl další krátké období nezávislosti, ale Peršané nad ním bez obtíží získali kontrolu a Sidon byl v perském období významnou námořní mocností mezi Féničany, kteří pomáhali svému vládci při jeho útocích na Řecko. V roce 351 př. n. l. se Sidon vzbouřil pod vedením Tabnita II (Tennes) a povolal na pomoc řecké žoldnéře v počtu 10 000; perský král Ochus však proti němu vytáhl se silou 300 000 pěšáků a 30 000 koní, což Tabnita tak vyděsilo, že město zradil, aby si zachránil život. Obyvatelé, kteří se dozvěděli o zradě, však nejprve spálili své loďstvo a poté i své domy a raději zahynuli i se svými ženami a dětmi, než aby padli do rukou Ochovi, který všechny, jichž se zmocnil, včetně Tabnita, povraždil. Říká se, že v plamenech zahynulo 40 000 lidí. Z nápisů a mincí se podařilo získat seznam sidonských králů z perského období, ale data jejich vlády nejsou přesně známa. Dynastie známých králů začíná Esmunazarem I., následuje Tabnit I., Amastoret; Esmunazar II, Strato I. (Bodastart), Tabnit II (Tennes) a Strato II. Nedávno objevené nápisy z Esmunova chrámu uvádějí jméno Bodastarta a syna Yatonmelika, ale není jisté, zda se jedná o jednoho z výše uvedených Stratů, nebo o třetího; rovněž není jisté, zda tento syn někdy vládl, či nikoli. Jelikož se Bodastart označuje za Esmunazarova vnuka, jedná se pravděpodobně o Strata I., který vládl asi v letech 374-363 př. n. l., a tudíž jeho děd, Esmunazar I., musel vládnout v roce 400 př. n. l. nebo dříve. Strato II. byl na trůně v době, kdy Alexandr ovládl Fénicii, a nekladl mu žádný odpor, a dokonce mu pomáhal při obléhání Týru, což svědčí o tom, že Sidon se po strašlivé katastrofě, kterou utrpěl v Ochově době, vzpamatoval. Snad se na Alexandrův postup díval spokojeně jako na svého mstitele. Zničení Týru zvýšilo význam Sidonu, který se po Alexandrově smrti připojil ke království Ptolemaiovců a zůstal jím až do vítězství Antiocha III. nad Skopem (198 př. n. l.), kdy přešel k Seleukovcům a od nich k Římanům, kteří mu poskytli určitou autonomii s domácími soudci a radou a bylo mu dovoleno razit peníze z bronzu.
3. Novozákonní zmínky:
Sidon se v Novém zákoně objevuje několikrát; poprvé, když Kristus prošel hranicemi Týru a Sidonu a uzdravil dceru syrofénické ženy (Mk 7,24-30); také když Herodes Agrippa I. přijal delegaci z Týru a Sidonu v Cesareji (Sk 12,20), kde se zřejmě nacházel mimo jeho jurisdikci. Pavlovi bylo na cestě do Říma dovoleno navštívit některé přátele v Sidonu (Sk 27,3). Viz také Mt 11,21 a Mk 3,8.
Za Augusta a Tiberia byl známý svou filozofickou školou, jeho obyvatelé byli převážně Řekové; a když byl Berytus v roce 551 zničen zemětřesením, byla jeho velká právnická škola přenesena do Sidonu. Během křížových výprav neměl velký význam, daleko ho předčilo Akko, a v moderní době je to malé město s asi 15 000 obyvateli.
LITERATURA.
Viz FÉNICIE.
H. Porter

G4605: Sidn

Sidon, námořní město ve Fénicii

.