Series 34

PAVLŮV PRVNÍ LIST TIMOTEJOVI
by Francis Dixon
Část Písma: 1 Timoteovi 2,1-8

V tomto studiu nás čeká lekce o modlitbě a naším učitelem bude sám velký apoštol Pavel. Pravděpodobně není nikoho vhodnějšího, kdo by mohl být naším učitelem, protože Pavel byl mužem modlitby, znal její moc a neustále nabádal ostatní, aby se modlili. V tomto krátkém úryvku Písma se nám dostává velmi cenného poučení o tom, jak, kdy a kde se modlit, a v těchto verších je obsaženo pět hlavních linií učení.

PŘEDNOST MODLITBY

To je nám předloženo v 1. verši – „Naléhavě tedy žádám, aby se především konaly prosby, přímluvy, modlitby…“. Zde je něco, co se musí udělat jako první. Pavel Timoteovi říká, že modlitba je prioritou a že by měla být vždy na prvním místě. Je to nejdůležitější duchovní cvičení, kterému se můžeme věnovat. Často selháváme v tom, že modlitbu stavíme na druhé nebo třetí místo. Místo toho, aby se modlitba stala základem, děláme ji doplňkovou; přidáváme ji, když nám zbude čas, a když to děláme, jsme pošetilí a chybujeme. Je snadné vytěsnit modlitbu z našeho života, a když to děláme, trpíme. Je také snadné vytěsnit modlitbu z našeho církevního života a dát přednost aktivitám a službě – podívejte se na Sk 6,4.

POKUS O MODLITBU

Ten je nám předložen v 1. a 2. verši. Položíme-li si otázku: „Jak se máme modlit?“, apoštol odpovídá zdůrazněním dvou věcí:

1. (1) Různé způsoby, jak se máme modlit. V prvním verši jsou zmíněny čtyři způsoby – „prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání“. – a k nim bychom mohli přidat další, například klanění, vyznání atd. Pavlovo použití těchto čtyř synonym nám ukazuje, že existuje mnoho aspektů modlitby a mnoho způsobů, kterými se můžeme v modlitbě vyjadřovat. Slovo „prosby“ by zřejmě naznačovalo konkrétní prosby, jako například ve Sk 12,5; slovo „modlitby“ by naznačovalo obecné prosby; slovo „přímluva“ má v sobě myšlenku modlitby za druhé; a před Pána máme vždy předstupovat s díkůvzdáním (Flp 4,6). Nemusíme si dělat starosti s tím, jakým konkrétním způsobem se máme při nějaké zvláštní příležitosti modlit, protože máme úžasného Pomocníka – viz Římanům 8,26.
2. (2) Různí lidé, za které se máme modlit. Verš 1 nám říká, že se máme modlit „za všechny“, a verš 2 nás poučuje, že se máme modlit „za krále a všechny, kdo mají moc“. Verš 3 nám říká, že je to dobré a Bohu se to líbí. Tyto verše jsou uvedeny jako příklady nebo návrhy. Máme se samozřejmě modlit za všechny druhy lidí, za přátele i nepřátele, za bohaté i chudé, za dobré i špatné, za křesťany i nekřesťany, protože evangelium je pro všechny – všimněte si opakování malého slůvka „všichni“ ve verších 2,4 a 6. Všichni se mají modlit za všechny. Přemýšlejte o tom, jak mohou modlící se křesťané ovlivnit běh dějin (Daniel 6,10). Modlíme se za naši královnu a za vůdce národů světa?“

CÍL MODLITBY

Tento cíl je nám předložen ve 2. verši – „abychom žili pokojným a tichým životem ve vší zbožnosti a svatosti.“ To je výsledek správné modlitby, a tedy důvod, proč bychom se měli modlit zejména za ty, kdo mají nad námi moc. Obě přídavná jména „pokojný“ a „tichý“ lze přeložit jako „klidný“, což odkazuje na svobodu od vnějšího nepřátelství, válek, nepokojů, a „pokojný“, což odkazuje na vnitřní pokoj (Iz 26,3; Flp 4,7). Modlit se za to, aby Bůh uchránil naši zemi od válek, vzpour, terorismu a svárů, není sobeckým motivem. Tyto věci mohou bránit pokroku evangelia, i když je pravda, že když je Bůh dopustí, může je použít pro šíření svého slova.

MÍSTO MODLITBY

To naznačuje jedno slovo v 8. verši – „všude“. Pavel se v tomto verši zmiňuje především o místě modlitby v bohoslužbách církve. Apoštol dává pokyny týkající se veřejných bohoslužeb a říká, že modlitba se má konat na každém místě, kde se křesťané shromažďují k uctívání Boha. Toto slovo „všude“ má však širší uplatnění, protože křesťan se může modlit všude, a to znamená kdekoli – u řeky (Sk 16,13), na vrcholu hory (L 6,12) nebo na osamělém místě (Mk 1,35) – vyhledej si 1Te 5,17.

PŘEDPOKLADY MODLITBY

Jaké jsou podmínky úspěšné, účinné modlitby? Jsou naznačeny v osmém verši a jsou tři:-

1. (1) Musí existovat uctivý postoj – „pozvedněte svaté ruce“. Tato slova odkazují na zvyk, který byl rozšířen mezi Židy i mezi křesťany, modlit se se zdviženýma rukama a s dlaněmi otevřenými k nebi (1 Kr 8,22; Ž 134,2). Dr. Maclaren říká, že tento postoj znamenal: „Potřebuji. Toužím. Očekávám.“ Postoj při modlitbě je důležitý, protože naznačuje postoj duše. Další postoje zmíněné v Písmu jsou stoj (Gn 18,22), ruce zdvižené (L 24,50), poklona (Ex 12,27), pozvednutí očí k nebi (Sk 7,55), pokleknutí (Ef 3,14), tvář k zemi (Gn 17,3) a srovnej 1 Kr 18,42 s L 18,13.
2. (2) Musí být čisté ruce – „pozvedněte svaté ruce“. To znamená ruce, které nejsou zapojeny do nesvatých praktik. Pokud by křesťan nepravdivě vyplnil přiznání k dani z příjmu, nemohl by se pak modlit svatýma rukama. Když jsou ruce potřísněné nesvatými skutky, nejsou to čisté ruce – srovnej Žalm 24,3-5 a Žalm 26,6.
3. (3) Musí být čisté srdce – „pozvedat svaté ruce … bez hněvu …“. To znamená „bez zášti“. Nesmíme se modlit se špatným duchem (Ž 51,10); a srovnej Matouš 5,23-24 a Marek 11,25 se Žalmem 66,18.

Jak úžasně výslovné je toto učení, které nám apoštol dává o způsobu, jak se účinně modlit! Kéž je naším učitelem sám Pán a kéž si rychle osvojíme jeho lekce – vyhledej si Lk 11,1.

.