Jestliže je Bůh dobrý a milující, proč dopouští zlo a utrpení? Následující poselství přednesl 22. července 2012 křesťanský autor a apologeta Lee Strobel, jen několik dní po smrtící střelbě v kině Aurora ve státě Colorado. Lee nám laskavě poskytl svolení zveřejnit jej zde na stránkách Bible Gateway.

Byla to nejhorší masová střelba v dějinách Ameriky – střelec zastřelil 70 lidí, z nichž 12 zabil, když sledovali půlnoční promítání nového filmu jen 21 mil od místa, kde sedíme. Neexistují slova, která by popsala úzkost, kterou prožívají ti, kdo dnes trpí; naše srdce a modlitby směřovaly – a směřovat budou – k nim. Je tolik tragických příběhů, tolik bolesti. A mnoho lidí si klade otázku: „Proč? Proč to Bůh dopustil?“

Pro Colorado to bylo srdcervoucí léto. Nejprve přišly lesní požáry, které zpustošily domy stovek našich sousedů – a mnohé z nich přiměly položit si otázku: „Proč?“

A tyto dvě tragické události doplňují každodenní bolest a utrpení, které prožívají jednotliví lidé – možná včetně toho vašeho. Jsou tu nemoci, zneužívání, narušené vztahy, zrada, smutek, zranění, zklamání, bolest srdce, zločin a smrt. A možná si kladete otázku: „Proč? Proč zrovna já? Proč právě teď?“

Tato otázka „proč“ se táhne tisíce let. Ve Starém zákoně si ji kladli Job a autoři Žalmů a zvláště aktuální byla ve 20. století, kdy jsme byli svědky dvou světových válek, holocaustu, genocid v Sovětském svazu a Číně, ničivých hladomorů v Africe, vražedných polí v Kambodži, vzniku AIDS, genocidy ve Rwandě a etnických čistek v Kosovu. A 21. století nezačalo o nic lépe. Bylo tu 11. září a nyní syrská jatka, a tak dále a tak dále. Proč to všechno, když existuje milující a mocný Bůh? Proč se dobrým lidem dějí špatné věci?“

Před několika lety jsem zadal celonárodní průzkum a zeptal se lidí, jakou otázku by položili, kdyby se mohli Boha zeptat jen na jednu věc. Odpověď číslo jedna zněla: „Proč je na světě utrpení?“. Mimochodem, zjistil jsem zajímavou statistickou zvláštnost – lidé, kteří jsou ženatí, chtěli mnohem častěji vědět, proč je na světě tolik utrpení. Prostě to říkám.“

Ale pokud jste se nikdy neptali, proč je náš svět zamořen bolestí a utrpením, budete se ptát, až vás zasáhnou plnou silou nebo přijdou k někomu blízkému. A Ježíš řekl, že přijdou. Na rozdíl od některých jiných náboženských vůdců, kteří bolest a utrpení odepisovali jako pouhé iluze, byl Ježíš upřímný. Řekl nám pravdu. V Janově evangeliu 16,33 řekl: „Budete mít na tomto světě utrpení“. Neřekl, že můžete – řekl, že se to stane.

Ale proč? Když se mě na rovinu zeptáte: „Proč Bůh dopustil, aby střelec před pouhými dvěma dny rozstřílel kino Aurora?“, jediná odpověď, kterou vám mohu upřímně dát, se skládá ze čtyř slov – „Nevím.“

Nemohu se postavit na Boží místo a dát na tuto otázku úplnou odpověď. Nemám Boží mysl. Nevidím Božíma očima. V 1. Korintským 13,12 se píše: „Nyní vidíme věci nedokonale, jako matoucí odrazy v zrcadle, ale pak uvidíme všechno s dokonalou jasností. Všechno, co nyní vím, je částečné a neúplné, ale pak budu vědět všechno úplně, tak jako Bůh nyní zná úplně mě.“

Když se tedy ptáte na konkrétní jednotlivé události a chcete vědět, proč se stala právě tato věc, nedostaneme na tomto světě úplnou odpověď. Jednou to uvidíme jasně, ale zatím je vše v mlze. Z naší konečné perspektivy nemůžeme pochopit všechno. A upřímně řečeno, lidé trpící tragédií v Auroře teď nepotřebují velké teologické pojednání; jakákoli intelektuální odpověď jim bude připadat banální a nedostatečná. To, co nyní zoufale potřebují, je zcela reálná a útěšná přítomnost Ježíše Krista v jejich životech. A já jsem velmi vděčný, že jim tolik církví a služeb tohoto společenství pomáhá tuto zkušenost zakoušet.

Ale pro nás se zaměřme na velkou, zastřešující otázku, proč Bůh obecně dopouští utrpení v našich životech – ve vašem i mém životě. Přátelé, je to důležité: i když nemůžeme rozumět všemu, můžeme porozumět některým věcem. Dovolte mi jedno přirovnání:

Jednou jsme s Leslie jeli z Chicaga do Door County ve Wisconsinu, což je takový poloostrov ve tvaru palce, který vybíhá do Michiganského jezera. Jeli jsme po dálnici za tmy, když začalo hustě pršet a narazili jsme na hustou mlhu. Sotva jsem viděl bílý pruh na okraji silnice. Nemohla jsem zastavit, protože jsem se bála, aby někdo nejel kolem a nenarazil do nás zezadu. Bylo to děsivé!“

Ale pak se před námi objevil kamion a přes mlhu jsme jasně viděli jeho zadní světla. Zřejmě měl před sebou mlhová světla, protože jel jistým a rozvážným tempem, a já jsem věděl, že kdybychom jen sledovali ta koncová světla, jeli bychom správným směrem.

A totéž platí pro pochopení toho, proč v našich životech a v našem světě dochází k tragédiím a utrpení. Možná nejsme schopni rozeznat všechny okrajové detaily toho, proč tomu tak je – mohou nám být zastřeny před očima -, ale existují některé klíčové biblické pravdy, které nám mohou osvětlit některé světelné body. A pokud budeme tato světla sledovat, povedou nás správným směrem, k některým závěrům, které, jak věřím, mohou pomoci uspokojit naše srdce a duše.

Jaké jsou tyto světelné body? Dovolte mi projít pět z nich, které mně osobně pomohly vždy, když jsem si musel položit otázku „Proč?“. První bod světla:

To je odpověď na otázku, kterou tak často slýcháte: „Proč Bůh pouze nestvořil svět, ve kterém by neexistovaly tragédie a utrpení?“ „Proč? Odpověď zní: stvořil! V Genesis 1,31 se píše: „Bůh viděl všechno, co učinil, a bylo to velmi dobré.“

Ale pokud Bůh není původcem tragédie, zla nebo smrti, kde se vzaly? Nuže, Bůh existuje od věčnosti jako Otec, Syn a Duch společně ve vztahu dokonalé lásky. Láska je tedy nejvyšší hodnotou ve vesmíru. A když se Bůh rozhodl stvořit lidské bytosti, chtěl, abychom prožívali lásku. Ale aby nám dal schopnost milovat, musel nám Bůh dát svobodnou vůli, abychom se mohli rozhodnout, zda budeme milovat, nebo ne. Proč? Protože láska vždy zahrnuje volbu.

Kdybychom byli naprogramováni tak, abychom říkali: „Miluji tě,“ nebyla by to ve skutečnosti láska. Když byla moje dcera malá, měla panenku se šňůrkou na zádech, a když jste za ni zatáhli, panenka řekla: „Miluji tě“. Milovala ta panenka mou dceru? Samozřejmě že ne. Byla naprogramovaná tak, aby ta slova říkala. Aby ta panenka skutečně prožívala lásku, musela by mít možnost si vybrat, zda chce milovat, nebo ne. Opět – skutečná láska vždy zahrnuje volbu.

Aby jsme tedy mohli prožívat lásku, Bůh nás obdařil svobodnou vůlí. My lidé jsme však bohužel svou svobodnou vůli zneužili tím, že jsme Boha odmítli a odešli od něj. A to vedlo k tomu, že se na světě objevily dva druhy zla: morální zlo a přirozené zlo.

Morální zlo je nemorálnost, bolest, utrpení a tragédie, které přicházejí proto, že jsme se rozhodli být sobečtí, arogantní, bezohlední, nenávistní a zneužívající. Římanům 3,23 říká: „Všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva.“

Tolik utrpení ve světě je důsledkem hříšného jednání nebo nečinnosti nás samých i druhých. Lidé se například dívají na hladomor a ptají se, kde je Bůh, ale svět produkuje dostatek potravin, aby každý člověk měl 3 000 kalorií denně. Je to naše vlastní nezodpovědnost a sebestřednost, která brání tomu, aby se lidé nasytili.

Jinými slovy: podívej se na svou ruku. Můžete si vybrat, zda tuto ruku použijete k držení zbraně a někoho zastřelíte, nebo ji použijete k nakrmení hladových lidí. Je to vaše volba. Ale je nespravedlivé někoho zastřelit a pak obviňovat Boha z existence zla a utrpení. Jak říká ta stará karikatura: „Viděli jsme nepřítele a jsme to my.“

Druhý druh zla se nazývá přirozené zlo. Jsou to věci jako lesní požáry, zemětřesení, tornáda a hurikány, které lidem způsobují utrpení. I ta jsou však nepřímým důsledkem toho, že byl do světa vpuštěn hřích. Jak vysvětlil jeden autor: „Když jsme my lidé řekli Bohu, ať se na to vykašle, částečně nám vyhověl. Příroda se začala bouřit. Země byla prokleta. Začaly genetické poruchy a nemoci. Bolest a smrt se staly součástí lidské zkušenosti.“

Bible říká, že právě kvůli hříchu byla příroda poškozena a na svět se dostalo „trní a bodláčí“. V listu Římanům 8,22 se píše: „Víme, že celé stvoření sténá jako v porodních bolestech až do nynějšího času.“ (Římanům 8,22). Jinými slovy, příroda touží po tom, aby přišlo vykoupení a aby se věci daly do pořádku. To je zdrojem nepořádku a chaosu.

Ujasněme si to ještě jednou: Bůh nestvořil zlo a utrpení. Nyní je pravda, že stvořil možnost, aby zlo vstoupilo do světa, protože to byl jediný způsob, jak vytvořit možnost skutečného dobra a lásky. Ale byli to lidé, kteří ve své svobodné vůli toto potenciální zlo uvedli do reality.

Někteří lidé se ptají: „Nemohl Bůh tohle všechno předvídat?“ „Nemohl. A nepochybně to udělal. Ale podívejte se na to takto: mnozí z vás jsou rodiče. Nemohli jste ještě předtím, než jste měli děti, předvídat, že existuje reálná možnost, že je v životě potká zklamání, bolest nebo trápení, nebo že vám dokonce mohou ublížit a odejít od vás? Samozřejmě – ale přesto jste měli děti. Proč? Protože jste věděli, že je v nich také potenciál obrovské radosti a hluboké lásky a velkého smyslu.“

Tato analogie není zdaleka dokonalá, ale přemýšlejte o Bohu. Nepochybně věděl, že se proti němu vzbouříme, ale také věděl, že mnoho lidí se rozhodne ho následovat, mít s ním vztah a strávit s ním věčnost v nebi – a že to všechno za to stojí, i když to jeho vlastního Syna bude stát velkou bolest a utrpení, aby dosáhl jejich vykoupení.

Takže za prvé mi pomáhá si uvědomit, když přemýšlím o tajemství bolesti a zla, že je Bůh nestvořil. Druhým světlým bodem je toto: I když utrpení není dobré, Bůh ho může použít k dosažení dobra.

Dělá to tak, že naplňuje svůj slib v Římanům 8,28: „A víme, že Bůh ve všem působí k dobru těch, kdo ho milují, kdo byli povoláni podle jeho záměru.“

Všimněte si, že v tomto verši se neříká, že Bůh způsobuje zlo a utrpení, jen že slibuje, že způsobí vznik dobra. A všimněte si, že verš neříká, že všichni hned nebo dokonce v tomto životě uvidíme, jak Bůh způsobil, že ze špatných okolností vzešlo dobro. Pamatujte, že na tomto světě vidíme věci jen matně. A všimněte si, že Bůh toto zaslíbení nedává všem. Dává slavnostní slib, že vezme špatné okolnosti, které nás potkají, a způsobí, že z nich vzejde dobro, pokud jsme odhodláni ho následovat.

Starý zákon nám dává skvělý příklad v příběhu o Josefovi, který prošel strašným utrpením, byl prodán do otroctví svými bratry, nespravedlivě obviněn ze zločinu a falešně uvězněn. Nakonec byl po tuctu let postaven do role s velkou autoritou, kdy mohl zachránit životy své rodiny a mnoha dalších lidí.

Toto řekl svým bratrům v 1. Mojžíšově 50,20: „Vy jste mi chtěli ublížit, ale Bůh to chtěl k dobrému, aby se uskutečnilo to, co se nyní děje, záchrana mnoha životů.“

Ježíš se tedy rozhodl, že bude zachráněn. A pokud jsi oddán Bohu, slibuje ti, že může vzít a vezme jakoukoli bolest, kterou prožíváš, a vytěží z ní něco dobrého.

Můžeš říct: „Ne, v mé situaci nemůže. Škoda byla příliš velká, poškození bylo příliš extrémní, hloubka mého utrpení byla příliš velká. Ne, v mém případě není možné, aby Bůh způsobil, že z toho vzejde něco dobrého.“

Pokud však o Božím zaslíbení pochybujete, poslechněte si, co mi řekl jeden moudrý muž, když jsem pracoval na své knize Případ pro víru: Bůh vzal tu nejhorší věc, která se kdy v dějinách vesmíru stala – deicidium neboli smrt Boha na kříži – a proměnil ji v tu nejlepší věc, která se v dějinách vesmíru stala: otevření nebe všem, kdo ho následují. Jestliže tedy Bůh může vzít tu nejhorší myslitelnou okolnost a proměnit ji v tu nejlepší možnou situaci, nemůže vzít negativní okolnosti tvého života a vytvořit z nich něco dobrého?“

Může a chce. Bůh může použít naše utrpení, aby nás přitáhl k sobě, aby formoval a vybrousil náš charakter, aby pro něj ovlivnil druhé – může z naší bolesti vytěžit něco dobrého nesčetnými způsoby… pokud mu důvěřujeme a následujeme ho.

Teď třetí bod světla:

Mnohokrát uslyšíte, jak lidé říkají: „Bůh bude soudit zlo.“

Přichází den, kdy utrpení přestane a Bůh bude soudit zlo: „Když má Bůh moc vymýtit zlo a utrpení, proč to tedy neudělá?“ „Bůh má moc vymýtit zlo a utrpení. A odpověď zní: To, že to ještě neudělal, neznamená, že to neudělá. Víte, loni jsem napsal svůj první román. Co kdyby si ho někdo přečetl jen do poloviny a pak ho odflákl a řekl: „No, Lee s tou knihou odvedl hroznou práci. V ději je příliš mnoho nedořešených konců. Nevyřešil všechny problémy s postavami.“ A tak to bylo. Já bych řekl: „Hej – četl jsi jen polovinu knihy!“

A Bible říká, že příběh tohoto světa ještě neskončil. Říká, že přijde den, kdy budou vymýceny nemoci a bolest a lidé se budou zodpovídat za zlo, které spáchali. Spravedlnost bude vykonávána dokonalým způsobem. Ten den přijde, ale ještě ne.

Co tedy Boha zdržuje? Jednou z odpovědí je, že někteří z vás možná ano. On vlastně oddaluje dovršení dějin v očekávání, že někteří z vás v něj ještě vloží svou důvěru a stráví věčnost v nebi. Vše odkládá ze své lásky k vám. DruhýPetr 3,9 říká: „Pán není pomalý v plnění svého slibu, jak někteří chápou pomalost. Je s vámi trpělivý a nechce, aby někdo zahynul, ale aby každý dospěl k pokání.“ Pro mě je to důkaz milujícího Boha, že mu na vás tolik záleží.

Bod světla č. 4: Bůh se o vás stará: Naše utrpení bude blednout ve srovnání s tím, co Bůh chystá pro své následovníky.

Jistě nechci zlehčovat bolest a utrpení, ale pomůže nám, když se na ně podíváme z dlouhodobé perspektivy. Podívejte se na tyto verše a uvědomte si, že je napsal apoštol Pavel, který prošel bitím a kamenováním a ztroskotáním lodi a vězením a odmítnutím a hladem a žízní a bezdomovectvím a mnohem větší bolestí, než většina z nás kdy bude muset prožít. Toto jsou jeho slova:

Druhý list Korintským 4,17: „Pro naše lehké a chvilkové starosti“ – počkat: lehké a chvilkové starosti? Pětkrát měl rozedřená záda, když byl bičován 39 ranami bičem; třikrát byl do krve zmlácen pruty. Ale on říká: „Vždyť naše lehká a chvilková trápení nám dosahují věčné slávy, která je všechny daleko převyšuje.“

Pavel také napsal Římanům 8,18: „Domnívám se, že naše nynější utrpení nestojí za srovnání s budoucí slávou, která se na nás zjeví.“

Přemýšlej o tom takto. Řekněme, že první den roku 2012 jste měli strašný, hrozný den. U zubaře jste měli akutní kořenový kanálek a došly vám léky proti bolesti. Nabourali jste auto a neměli jste pojištění. Vaše akciové portfolio se propadlo. Váš manžel onemocněl. Zradil vás přítel. Od začátku do konce to bylo jako z té dětské knížky:

Ale každý další den v roce byl prostě neuvěřitelně úžasný. Tvůj vztah s Bohem je blízký, skutečný a důvěrný. Přítel vyhraje v loterii a dá ti 100 milionů dolarů. V práci vás povýší na vysněnou pozici. Časopis Time umístí vaši fotografii na obálku jako „Osobnost roku“. Narodí se vám první dítě a je zdravé a silné. Vaše manželství je idylické, vaše zdraví je báječné, máte půlroční dovolenou na Tahiti.

Na příští Nový rok se vás někdo zeptá: „Tak jaký byl váš rok 2012?“

. Vy odpovíte: „Byl skvělý, byl báječný!“. A oni by řekli: „Ale nezačalo to špatně? Neprošel sis ten první den spoustou problémů?“

Přemýšlel bys a řekl bys: „Máš pravdu. Byl to špatný den, to nepopírám. Tehdy to bylo těžké. Bylo to těžké. Bylo to bolestivé. Ale když se podívám na celek roku, když si vše dám do souvislostí, byl to skvělý rok. Těch 364 úžasných dní daleko převyšuje ten jeden špatný den. Ten den prostě tak nějak vybledne.“

A to je možná dobrá analogie pro nebe. Poslouchejte mě – tím nepopírám realitu vaší bolesti v tomto životě. Může být strašná. Může být chronická. Moje žena Leslie má zdravotní potíže, které ji každý den vystavují bolesti. Možná právě teď trpíte nějakým fyzickým onemocněním nebo bolestí srdce. Ale v nebi, po 354 484 545 dnech čisté blaženosti – a s nekonečným množstvím dalších, které ještě přijdou -, kdyby se vás někdo zeptal: „Tak jaká byla vaše existence?“, okamžitě byste zareagovali slovy: „Byla naprosto úžasná! Slovy se nedá popsat ta radost, potěšení a naplnění!“

A kdyby ti řekli: „Ale neměl jsi těžké období, než ses sem dostal?“, pravděpodobně by ses zamyslel a řekl: „No ano, je pravda, že ty dny byly bolestivé, to nemohu popřít. Byly těžké, byly zlé. Ale když si je dám do souvislostí, ve světle veškerého Božího vylévání dobroty na mě, ty špatné dny ani nestojí za srovnání s věčností požehnání a radosti, kterou prožívám.“

Je to jako příběh, který vypráví britský církevní vedoucí Galvin Reid o setkání s mladým mužem, který jako dítě spadl ze schodů a rozbil si páteř. Celý život byl po nemocnicích – a přesto pronesl ohromující poznámku, že si myslí, že Bůh je spravedlivý. Reid se ho zeptal: „Kolik je vám let?“ „Ano,“ odpověděl. Chlapec odpověděl: „Sedmnáct.“ „Kolik let jsi strávil v nemocnicích?“ zeptal se Reid. Chlapec odpověděl: „Třináct let.“ „A ty si myslíš, že je to spravedlivé?“ zeptal se udiveně pastor. A chlapec odpověděl: „No, Bůh má celou věčnost na to, aby mi to vynahradil.“

A on to udělá. Bůh slibuje dobu, kdy už nebude žádný pláč, žádné slzy, žádná bolest a utrpení, kdy se znovu spojíme s Bohem v dokonalé harmonii, navždy. Nechte slova z 1. Korintským 2,9 vsáknout do své duše: „Žádné oko nevidělo, žádné ucho neslyšelo, žádná mysl si nedovedla představit, co Bůh připravil těm, kdo ho milují.“ To je naprosto dechberoucí, že ano?“

Nakonec bod světla č. 5: Rozhodujeme se, zda zahořkneme, nebo se obrátíme k Bohu pro pokoj a odvahu.

Všichni jsme viděli příklady toho, jak totéž utrpení, které způsobí, že jeden člověk zahořkne, odmítne Boha, stane se tvrdým, rozzlobeným a mrzutým, může způsobit, že se jiný člověk obrátí k Bohu, stane se mírnějším, láskyplnějším a něžnějším, ochotným natáhnout ruku a soucitně pomoci druhým lidem, kteří mají bolesti. Někdo, kdo ztratí dítě kvůli opilému řidiči, se obrátí dovnitř v chronickém hněvu a nekonečném zoufalství; jiný se obrátí ven, aby pomohl druhým tím, že založí Matky proti opilým řidičům.

Jak řekl jeden filozof: „Věřím, že každé utrpení je přinejmenším potenciálním dobrem, příležitostí k dobru. Záleží na naší svobodné volbě, zda tento potenciál uskutečníme. Ne všichni máme z utrpení prospěch a poučíme se z něj, protože to záleží na nás, záleží to na naší svobodné vůli.“

My se rozhodujeme, zda budeme utíkat od Boha, nebo k němu. Co se však stane, když se k Němu rozběhneme?“

Tuto přednášku jsem začal částí toho, co Ježíš řekl v Janově evangeliu 16,33. „Ježíš nám řekl, abychom se k Němu rozběhli. Nyní vás seznámím s celým veršem: „To jsem vám řekl, abyste ve mně měli pokoj. Na tomto světě budete mít utrpení. Ale buďte odvážní! Já jsem zvítězil nad světem.“

Jinými slovy nám nabízí právě ty dvě věci, které potřebujeme, když nás něco bolí: pokoj, abychom se vypořádali se svou přítomností, a odvahu, abychom se vypořádali se svou budoucností. Jak? Protože zvítězil nad světem! Svým vlastním utrpením a smrtí zbavil tento svět jeho konečné moci nad tebou. Utrpení už nemá poslední slovo. Smrt už nemá poslední slovo. Poslední slovo má Bůh!“

Dovolte mi tedy dokončit příběh o tom, jak jsme s Leslie projížděli mlhou ve Wisconsinu. Sledovali jsme zadní světla toho náklaďáku, když se mlha začala pomalu zvedat, déšť začal ustávat a my jsme vjeli do města s nějakými světly – všechno se vyjasnilo, viděli jsme lépe, a když jsme zahnuli za zatáčku, siluety proti noční obloze, hádejte, co jsme uviděli? Viděli jsme věž kostela a Kristův kříž. Po tak dlouhé jízdě zmatkem mlhy mě ten obraz zasáhl dojemností, na kterou nikdy nezapomenu. Protože právě skrze tento kříž pro nás Ježíš dobyl svět.

Jak mi jednou řekl jeden moudrý muž: : „Konečnou Boží odpovědí na utrpení není vysvětlení, nýbrž vtělení. Utrpení je osobní problém; vyžaduje osobní odpověď. A Bůh není nějaké vzdálené, odtažité a nezaujaté božstvo; vstoupil do našeho světa a osobně zakusil naši bolest. Ježíš je přítomen na nejnižších místech našeho života. Jste zlomení? On se pro nás lámal jako chléb. Jste v opovržení? On byl opovržený a lidmi zavržený. Křičíte, že už nemůžete dál? Byl mužem bolestí a poznal zármutek. Zradil tě někdo? Byl zaprodán. Jsou vaše nejcitlivější vztahy narušeny? Miloval a byl odmítnut. Odvrátili se od vás lidé? Skrývali si před Ním tvář, jako by byl malomocný. Sestoupil do všech našich pekel? Ano, sestupuje. Z hlubin nacistického tábora smrti napsala Corrie ten Boom tato slova: „Nezáleží na tom, jak hluboká je naše temnota, On je ještě hlubší.“ Každá naše slza se stává jeho slzou.

A pak mi jeden moudrý muž řekl toto: Nejde jen o to, že Bůh ví a soucítí s tebou v tvých problémech. To koneckonců dokáže každý blízký přítel. Každý blízký přítel může sedět vedle tebe a utěšovat tě a soucítit s tebou. Ne, Ježíš je mnohem blíž než váš nejbližší přítel. Protože pokud jsi v něj vložil svou důvěru, pak je On v tobě. A proto je tvé utrpení Jeho utrpením; tvůj zármutek je Jeho zármutkem.

Až tedy dojde k tragédii, což se stane; až přijde utrpení, což se stane; až budeš zápasit s bolestí, což se stane – a až se rozhodneš utéct do Jeho náruče, zjistíš toto: najdeš pokoj, abys zvládl přítomnost, najdeš odvahu, abys zvládl budoucnost, a najdeš neuvěřitelný příslib věčného života v nebi.

Jak jsem říkal, každý z nás projde bolestí a utrpením. Dovolte mi však, abych se na závěr vrátil k této konkrétní tragédii, která se odehrála před dvěma dny v Auroře. Přes všechny věci, které v nás zanechává zmatené, je jednou z pravd, které jasně ilustruje, že život je tak křehký a krátký. Ti lidé šli do kina! Neměli ani tušení, že to mohou být jejich poslední chvíle na tomto světě. Přátelé, v tomto hříchem poznamenaném světě nikdy nevíme, kdy zaklepe smrt. Často se nám nedostane žádného varování, když nás postihne infarkt, když opilý řidič přejede středovou čáru, když se kaňonem přežene lesní požár nebo když letadlo ztratí výkon. A tak otázka, kterou jsem nucen vám položit, zní: „Jste připraveni?“

Jeden z prvních veršů, které jsem si jako křesťan zapamatoval, je 1. Janova 5,13: „Toto jsem napsal vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte život věčný.“

Bůh nechce, abyste se divili. Nechce, abys byl ponořen do úzkosti, zda míříš do nebe. Jeho neomylné a nefalšované Slovo říká, že to můžeš vědět jistě.

Nespoléhej se na to, že chodíš do kostela nebo že jsi v minulosti prošel nějakým náboženským rituálem. Bible jasně říká, že můžeme být věřící, ale nemusíme mít vztah s Bohem. Náboženské aktivity a příslušnost k nim ještě nikdy nikoho nezachránily. Spasení přichází na základě osobního poznání Krista a přijetí jeho opatření pro VAŠE hříchy a VAŠI budoucnost. Přichází tím, že ho učiníte SVÝM Spasitelem, že ho požádáte o odpuštění každého SVÉHO hříchu a že ho požádáte, aby vedl VAŠE životy.

Ale nestane se to automaticky. Nepřijde to tím, že budeš chodit do skvělého kostela, že se necháš pokřtít, že půjdeš k přijímání nebo že se budeš stýkat s partou křesťanů. Přichází tím, že se ve svém srdci rozhodneš, že se chceš odvrátit od svého hříchu, přestat spoléhat na své vlastní zdroje a přijmout odpuštění a věčný život, který Ježíš vykoupil na kříži a nabízí ti ho jako bezplatný dar. TAK získáš Boží pokoj a důvěru.

Tak to vyřeš hned! Vyřeš to dnes, v této chvíli, aby v případě tragédie byla tvá věčnost s Bohem zajištěna. Nevím, jakými všemi způsoby Bůh z této situace v Auroře vytěží něco dobrého, ale nebylo by to něco, kdyby začal právě teď, s tebou osobně, a použil toto poselství, aby tě právě v této chvíli přivedl do svého království? Dovolte, aby bolest z této tragédie otevřela vaše srdce Kristu. Vezměme to, co bylo určeno ke zlu, a sledujme, jak z toho Bůh začne tvořit něco dobrého.

Modli se se mnou právě teď, abys přijal Krista – abys mohl s jistotou vědět, že i kdyby se ti po dnešním odchodu z posluchárny stala ta nejhorší věc, okamžitě po ní bude následovat ta nejlepší ze všech.

Pane Ježíši, věřím, že jsi jedinečný Boží Syn. Vyznávám Ti, že jsem hříšník. V pokání a víře k Tobě právě teď natahuji ruku a přijímám bezplatný dar odpuštění a věčného života, který jsi milostivě vykoupil na kříži, když jsi zemřel jako můj zástupce, abys zaplatil za všechny mé hříchy. Prosím, Pane Ježíši, veď můj život – protože od této chvíle jsem Tvůj. Modlím se za to ve Tvém jménu. Amen.

Poznámka z Biblické brány: Toto poselství původně přednesl Lee Strobel v Cherry Hills Community Church v Highlands Ranch v Coloradu a rozeslal je předplatitelům Leeho zpravodaje Investigating Faith. Chcete-li se přihlásit k odběru jeho zpravodaje, navštivte naši stránku pro přihlášení k odběru zpravodaje.